11 bilionů korun ročně mizí v daňových rájích

Minulý týden vyšla zpráva The State of Tax Justice za rok 2021, která zkoumá ztráty státních příjmů v důsledku přeshraničních daňových úniků nadnárodních společností a jednotlivců, kteří přesouvají své majetky a finanční zisky do zahraničí. Státy celého světa tak letos tratily dohromady 483 miliard dolarů (v přepočtu zhruba 10,75 bilionů korun), tedy částku, za kterou by se například populace celého světa mohla třikrát kompletně naočkovat proti nemoci Covid-19. Chudé státy navíc poměrně ztrácejí daleko víc než státy bohaté.

Zpráva o stavu daňové spravedlnosti, zveřejněná organizacemi Tax Justice Network (TJN), Global Alliance for Tax Justice a globální odborovou federací Public Services International, uvádí, že ze 483 miliard dolarů, jež země ročně ztratí na daních, připadá 312 miliard dolarů na nadnárodní společnosti, které přesouvají své zisky do zemí s nízkou korporátní daní – tzv. daňových rájů. Zbylých 171 miliard dolarů se pak týká zneužívání daňových rájů bohatými jednotlivci.

Letošních 483 miliard dolarů, což je oproti loňsku o 56 miliard dolarů více, se skládá pouze z přímých daňových ztrát. To znamená z těch, které lze zjistit z analýzy údajů, jež nadnárodní společnosti samy vykazují, a také z bankovních údajů shromažďovaných vládami. V tomto odhadu však nejsou započítány nepřímé ztráty neboli ty, jež vznikají za situace, kdy státy v mylném domnění, že takto přilákají investice, samy snižují daňové sazby, aby vyrovnaly přímé ztráty způsobené odléváním zisků nadnárodních korporací. Podle odhadů MMF (Mezinárodní měnový fond) jsou tyto nepřímé ztráty až třikrát vyšší než ztráty přímé.

Pro datového odborníka z TJN Miroslava Palanského proto 483 miliard dolarů ročně ztracených v daňových rájích představuje pouhou špičku ledovce. „To, co můžeme vidět nad povrchem, vidíme díky určitému nedávnému pokroku v oblasti daňové transparentnosti. Víme ale, že pod povrchem je mnohem více daňových úniků, které stojí státy mnohonásobně více,“ dodává.

Lví podíl viny na tomto stavu nesou mezi zeměmi s vyššími příjmy členové OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), malého klubu bohatých zemí, jenž je zároveň hlavním tvůrcem světových pravidel v oblasti mezinárodních daní. Navzdory závazkům členů OECD ohledně omezení globálního zneužívání daní bylo zjištěno, že členové OECD jsou zodpovědní za 78 % daňových ztrát, které svět ročně utrpí. Vyjádřeno v penězích, jedná se o zhruba 378 miliard dolarů ročně (cca 8,56 bilionů korun).

Globální minimální daň v procesu

Největším viníkem mezi členy OECD je pak Velká Británie, nesoucí zodpovědnost za více než třetinu (39 %) světových daňových ztrát. Spojené království je zkrátka největší původce globálního zneužívání daní, k čemuž využívá síť tvořenou britskými zámořskými územími, jako jsou Kajmanské ostrovy, ale i korunními závislými územími, jako je Jersey, a samozřejmě londýnským finančním centrem City. Vláda Spojeného království má plnou moc nařizovat nebo vetovat tvorbu zákonů v těchto zámořských a závislých územích a klíčové vládní pozice v těchto jurisdikcích jmenuje královna.

Pavučina Spojeného království je spolu s členskými zeměmi OECD Nizozemskem, Lucemburskem a Švýcarskem zodpovědná za více než polovinu daňových ztrát, kterými trpí svět (55 %). Z těchto důvodů jsou tyto země často označovány jako „osa daňových úniků“. Svět kvůli těmto státům ročně přijde na daních o více než 268 miliard dolarů (přes 6 bilionů korun), což odpovídá více než 18násobku částky, která by v letech 2020 a 2021 celosvětově pokryla náklady na roušky používané v době pandemie.

Globální zneužívání daní, jež umožňují bohaté země, ale naopak nejvíce dopadá na chudobnější státy. Země s vyššími příjmy sice přicházejí o více daní v absolutních číslech (443 miliard dolarů ročně), avšak jejich daňové ztráty představují v celkovém státním rozpočtu menší část jejich příjmů. Jde o částku, která nepřesahuje 9,7 % jejich společných výdajů na zdravotnictví. Země s nižšími příjmy oproti tomu přicházejí v absolutních číslech sice o méně daní (39,7 miliardy dolarů ročně), jejich ztráty ale představují mnohem vyšší podíl na jejich daňových příjmech a výdajích. Dohromady země s nižšími příjmy takto přicházejí o téměř polovinu (48 %) svých rozpočtů na zdravotnictví a na rozdíl od členů OECD mají jen malé nebo žádné slovo v otázce mezinárodních pravidel, jež toto zneužívání nadále umožňují.

Česká republika ztrácí podle výpočtů TJN v daňových rájích přes 755 milionů dolarů ročně (zhruba 17 miliard korun). To odpovídá necelým 2 % daňových příjmů země a přepočteno na obyvatele každý z nás svým způsobem přichází za rok zhruba o 70 dolarů (necelých 1600 korun). Přibližně 87 % těchto ztrát vytvářejí společnosti přesouvající své zisky do daňových rájů, zbytek jsou daňové úniky soukromých osob. Naopak laxním přístupem v této sféře daňové politiky Česká republika umožnila nadnárodním společnostem „ušetřit“ za poslední rok vlády Andreje Babiše 97 milionů dolarů (cca 2,19 miliardy korun).

Autor textu: Lukáš Nechvátal
Autorka grafiky: Lenka Matoušková

Tento text vznikl díky finanční podpoře čtenářů, jako jste vy. Přidejte se do Klubu neprůstřelných a podpořte naši práci.

Líbil se vám tento text? Podpořte redakci investigace.cz

Financování získáváme z mezinárodních grantů a nadací na podporu nezávislé žurnalistiky, ale žádný z těchto zdrojů není jistý. Jedinou jistotu nám dává pravidelná finanční podpora od vás, našich čtenářů. Pokud vám naše práce dává smysl, budeme rádi, když ji podpoříte. Číslo účtu: 6688088/5500

Více zde | Podnikat od 500 Kč ? – ANO