Zdaňme roboty! Ale copak roboti umějí platit daně? Vždy je za ně zaplatí člověk

Zní to jako ekonomické perpetuum mobile. Až roboti nahradí v práci lidi, kde vezmeme na náš nákladný sociální stát? Tak ty roboty zdaníme! Když už nám sebrali práci, ať za to aspoň zaplatí. Robot tax, jak se jí říká, ale nejsou žádné Hvězdné války. Ve skutečnosti je to velmi stará myšlenka, která ale tak moc nedává smysl, že se nikde ve světě neuchytila. Kdyby ale přece jen někdo chtěl s něčím takovým přijít – co to vůbec znamená?

Je dobré si hned na úvod říct, že robot tax nemá žádnou ustálenou definici a jen obtížně si můžeme představit, že by ji vůbec mohla mít. Protože: Co je to robot? Slovo, které známe všichni od malička a jsme pyšní na jeho tuzemský čapkovský původ, je velmi široce používané. Sami to kolem sebe vidíme – a nikdo si nejspíš nemyslí, že bychom chtěli danit kuchyňské roboty, přestože definici robota zjevně aspoň zčásti naplňují. Berou robotické vysavače práci domácím uklízečkám? Měli bychom je danit? To si asi také nemyslíme. Anebo se bavíme o prodejních automatech rychlého občerstvení, které nahrazují obsluhu? Na tom už možná něco bude. Automobily s autopilotem? Těžko říct.

Nakreslit někde tlustou čáru, co už je robot, který bere práci, a co ne, je prakticky nemožné, ale pojďme pro chvíli předpokládat, že politici ji někde nakreslí, i kdyby to nemělo příliš dávat smysl.

Podle jejích fanoušků je robot tax naší šancí, jak narovnat rostoucí příjmovou nerovnost, kterou automatizace působí už dnes a do budoucna ji bude působit ještě mnohem víc. Vlastníci robotů se podle těchto předpovědí budou mít dobře, zatímco pracujícím porostou mzdy jen velmi pomalu. Ne snad že bychom tyto předpovědi neznali už od vousáčů z poloviny 19. století, ale opět předpokládejme, že tentokrát by to tak skutečně mohlo být. Z čeho by ale měli roboti daně platit?

Ono to celé totiž není nic jiného než progresivní zdanění, sektorová daň, dnes bychom tomu mohli říkat kapitálová daň. Roboti platit daně neumějí a nemůžou, takže je za ně musí vždy zaplatit člověk. Stejně jako daně z příjmu právnických osob také platí konkrétní lidé. U robotů si ale můžeme dovolit udělat jednu zkratku: robot tax zkrátka a jednoduše není nic jiného než zdanění bohatých.

Na tom samozřejmě není nic zvláštního a nového, bohaté chce danit leckdo, jenže idea robot tax je zahalena do líbivého kabátu, který by nás mohl svádět k myšlence, že to je vlastně celé zadarmo, protože daň zaplatí nějací roboti. Což je samozřejmě nesmysl, ale ve volebním programu nebo vizionářském proslovu se lépe mluví o zdanění robotů než o vyšších daních pro určitou skupinu lidí. A navíc se to ještě celé zabalí do sci-fi představy, jak místo nás budou pracovat humanoidní roboti a ještě zaplatí náš sociální systém. Což by dávalo smysl snad jen v případě, že bychom jim platili mzdu, což ovšem smysl zrovna nedává. A i kdyby, v posledku jde jenom příjem jejich vlastníků, tedy lidí.

Zvláštní je ale sama představa, že nám roboti berou práci, nota bene v Česku, kde je už dlouhé roky jen minimální nezaměstnanost. Předpovědi o tom, jak se budou automatizovat jednotlivé profese, je třeba brát vážně, ale ve výsledku jen dojde k uvolnění rukou pro jiné činnosti. A toto není žádná hypotéza, ale proces, jaký zažíváme už stovky let. A nic na něm nezmění ani roboti. Takže pokud je chce někdo zdanit, dobrá, ale ať nezakrývá podstatu věci a přizná, že chce vyšší daně pro bohaté.