Český telco sektor v kontextu EU tak trochu zaostává, říká šéfka českého Vodafonu Violeta Luca

Bude to rok, co jste převzala vedení českého Vodafonu. Jaký pro vás byl?

Byl to rok plný učení, transformace, zvykání na novou roli. A hlavně seznamování s týmem, který zde vedu, naslouchání jejich zkušenostem, ale zároveň šance vnést do té byznysové rovnice také svoji vlastní expertizu. Sice jsem do té doby neměla zkušenosti z telco oboru, ale předtím jsem pracovala roky v technologickém sektoru, předtím ještě v retailu či e-commerce. Mám řadu zkušeností napříč obory i zeměmi, které jsem do Vodafonu vnesla. 

Podívám-li se na dění v posledních pár měsících, lze říci, že – minimálně zvenku – by mohl váš první rok být definován též sporem s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) v souvislosti s výrobky firem, které by mohly ohrožovat národní bezpečnost. Jak to ovlivnilo váš nástup?

Už dříve jsem působila v regulovaném byznysovém prostředí. Nejlepší je vždy spolupracovat, veřejný a soukromý sektor by měly na určitých tématech pracovat ruku v ruce. Byl to perný rok s poměrně bohatou diskuzí hned o několika verzích nového zákona o kybernetické bezpečnosti, jenž právě řeší výrobky, které by mohly ohrožovat národní bezpečnost.

Jak jste se znění zákona snažili ovlivnit?

Kdykoli slyším o regulaci, snažím se napřed si ujasnit, co vlastně má řešit. Teprve poté jsme schopni přijít se správnými nástroji, přístupy k tvorbě daného regulatorního rámce. Můžeme poskytnout naši expertizu, účastnit se workshopů, dodat data a jiné analýzy. V tomto případě jsme si mohli dovolit vnést také náš mezinárodní pohled. Tento typ regulace je totiž aplikován napříč evropskými státy, kde se Vodafone účastnil podobných debat – třeba v Německu či ve Spojeném království.

Myslím, že když se snažíte prosadit nějakou velkou změnu – což nový zákon o kybernetické bezpečnosti zcela jistě činí –, je velmi dobré si zanalyzovat, co taková změna obnáší nejen pro hráče v telco oblasti, a navíc jaké změny a náklady přináší. A náklady samozřejmě nejsou jen ekonomického rázu, ale třeba ve formě ztracené příležitosti – nepřijdeme o čas, prostředky či o možnosti jen proto, že se snažíme přespříliš regulovat? Podíváte-li se na stav českého telco sektoru v kontextu EU, tak trochu zaostává. Nemáme zde plně implementovány sítě páté generace (5G), máme stále mnoho lokalit, kde je možné a třeba zvyšovat výkonnost sítí, máme spoustu prostoru k dalšímu rozvoji.

Takže když ředitel NÚKIB Lukáš Kintr na počátku listopadu na jednání bezpečnostního výboru sněmovny prohlásil, že mnoho z nejhlasitějších výtek zákona pramení z neznalosti či nepochopení návrhu, neměl pravdu?

Kontext jeho výroku neznám. Za nás – Vodafone a obecně operátory – mohu říct, že jsme vždy tlačili na to, aby proběhlo co nejvíce schůzek a konzultací, abychom všichni měli jasno v celé věci od A do Z včetně alternativních řešení. To je klíč v každém rozhodovacím procesu – ne jen být pro nebo proti. Než se k něčemu vyjádříme, chceme prostě znát všechna výchozí data, ukázat vládě, potažmo NÚKIB, že jsme v této věci partneři, nikoliv oponenti.

Jedním z překvapení, když jsem nastoupila do Vodafonu, pro mě třeba bylo zjištění, že jsme sice třetím největším operátorem v Česku z hlediska podílu na trhu, ale leží na nás největší díl zodpovědnosti za zajištění odolnosti národní sítě. T-Mobile a O2 totiž své mobilní sítě sdílejí. Provoz sítě je spojen s neustálými investicemi, a to jak do její odolnosti, tak do její bezpečnosti. Při obměně prvků sítě sledujeme řadu faktorů – výkonnost, interoperabilitu, kybernetickou bezpečnost.

Jakého dodavatele kritických částí sítě Vofafone využívá?

Ericsson.

Kolik by vás stálo, kdyby, čistě hypoteticky, byl zrovna Ericsson někdy v budoucnu označen jako „nedůvěryhodný“, respektive „ohrožující státní bezpečnost“?

Centrum ekonomických a tržních analýz spočítalo, že v případě nejpřísnější varianty regulace, kdy by mobilní operátoři museli nahradit technologie nedemokratických dodavatelů ve většině své sítě, by vícenáklady dosáhly 17,9 miliardy korun.

Od roku 2018 pracujeme na diverzifikaci dodavatelů prvků naší sítě. Ale dovolte mi se vrátit na začátek celé té diskuze. Společně s politiky a NÚKIB se od začátku snažíme vyjasnit si, čeho vlastně chceme dosáhnout. K tomu potřebujeme analytický pohled na strukturu sítě – identifikovat její klíčové součásti, jádro, vysílače, přístupové body, jaké jsou její „inteligentní části“ a jaké jsou její provozní části. Určit, kde je potenciální riziko. Koneckonců náš zásadový přístup k neustálému zlepšování a rozvoji naší strategie začal ještě předtím, než se objevil návrh zákona o kybernetické bezpečnosti, a dělali jsme to ve všech zemích, kde Vodafone podniká.

Vzhledem k významu takového zákona a jeho dopadech jsme očekávali, že česká litera bude mít tendenci se více inspirovat, i vzhledem ke geografické blízkosti, třeba svou německou obdobou.

Violeta Luca, generální ředitelka Vodafone Czech Republic|Michal Macura, Vodafone

Proč si nepřejete, aby měl NÚKIB pravomoc zakazovat použití výrobků specifických firem v síti? Proč by tato pravomoc měla podle vás zůstat v rukou vlády?

Kdykoliv by mělo padnout rozhodnutí s významnými dopady na celou industrii, myslíme si, že je lepší, aby vzešlo od někoho, kdo má v situaci širší perspektivu a nadhled, a ne od toho, kdo se stará jen o určitý – v tomto případě funkční – aspekt. Nejsme proti NÚKIB, ale tvrdíme, že pro Česko by bylo lepší, kdyby tuto pravomoc měla vláda. NÚKIB jí může v takovýchto rozhodnutích poskytovat svoji expertizu.

Není ale právě vláda náchylnější k častějším změnám názoru než právě NÚKIB? Hypoteticky dojde-li ve volbách k zásadnější změně v chápání geopolitických rizik a ke změně kurzu zahraniční politiky? 

K té náchylnosti nemám dostatek dat. Podívám-li se ale na množství návrhů a názorů, které byly k tematice v poslední době vypracovány nejen vládou, myslím, že zde dochází k určité dynamice. To, co by věci více prospělo, alespoň tak, jak to my jako operátor vnímáme, je, pokud by v zákoně byl zakotven rámec přístupu, který by umožnil toto řešit formou dohody regulovaných firem s vládou. Tak, jak to vyřešili v Německu.

V zásadě celou tuto diskuzi vedeme kvůli obavám z vlivu Číny na tamní firmy a jejich produkty používané v síťových infrastrukturách Západu. Za poslední roky proběhlo mnoho varování, obav, zákazů a obvinění, že ta či ona čínská firma jedná v zájmu čínské vlády, ale zatím nikdo nepředložil nějaký „tvrdý“ důkaz.

Osobně pracuji s fakty, ne výsledky obecného dojmu. To, co zmiňujete, jsou pro mě signály. Uvedu příklad: Jednou z velkých obav, které jste nastínil, bylo to, že v zařízeních čínských firem je cosi jako „kill switch“, jakýsi utajený vypínač, který čínským firmám, potažmo čínské vládě v případě potřeby umožní síťovou infrastrukturu infiltrovaného státu odpojit, způsobit významný výpadek. Tohle jsme zkoumali a vypracovali jsme síťovou strukturu, která toto neumožňuje.

Věřím, že žijeme v ekonomice s mnoha vzájemně závislými faktory. Před lety, v rozpuku globalizace, jsme benefitovali z ekonomických vztahů s Čínou a jejími firmami. Ty mají velmi silný výzkum a vývoj, jsou schopné zajistit velmi nákladově efektivní produkci a řešení. I díky tomu uspěly v řadě sektorů. Při srovnání řady produktů jsou ty z Číny velmi konkurenceschopné.

Obzvláště ty v síťovém byznysu a 5G, že?

Ve více oblastech, ale také v síťovém byznysu. Vezměte si to takto: Jako země chcete inovovat, vylepšovat technologie, zvyšovat výkon ekonomiky. Nemůžete dělat jedno a totéž po dvě dekády, to byste jen stagnoval. A právě toto vás nutí k neustálému hledání optimálních řešení, partnerů a výrobků, které vás k tomu růstu přivedou. Je to, jako kdybyste vlastnil loď. Nejbezpečnější místo pro vaši loď je samozřejmě v přístavu, ale potom ztrácíte benefity toho, že máte loď. Někdy prostě musíte vyplout.

Použiji-li tuto paralelu, musíme najít rovnováhu v současném ekonomicko-geopolitickém nastavení tak, aby z něj Česko nějak benefitovalo. Nerada přemýšlím v rámci „strachu“. Kdybych se bála, tak se další den ráno raději nevzbudím. Věřím, že současnými nástroji jsme schopni vyřešit určité nynější obavy a krize, které by mohly nastat.

Zmiňovala jste, že se na síť a její strukturu díváte analyticky. Dokážete si představit, že v některých těchto prvcích i za nynějších okolností používáte výrobky firem z Číny?

Všude kolem nás jsou přece výrobky z Číny. I technologie „made in Europe“ v sobě mají komponenty z Číny, jejíž ekonomika je druhá největší na světě. Neříkám, že je nemožné se všemu z Číny vyhnout, ale je to spíše nerealistické. Musíme se ptát, jak dlouho by vám něco takového trvalo, kolik peněz by vás takový krok stál a co by vlastně byl ten benefit, který byste z něj měl. My neustále řešíme měnící se potřeby v našem odvětví i fakt, že podnikáme ve složitějším prostředí, proto jsme podnikli důležité kroky k modernizaci kritického jádra naší sítě.

Ale jiné části sítě by klidně mohly být obsluhovány čínskými produkty?

Nedávný příklad z Německa ukazuje, že takovou částí může být třeba radiová přístupová síť (RAN), při zachování určitého přístupu k její skladbě a diverzifikaci

Například?

Pár takových kroků jsme už udělali. Před lety, a více intenzivně v posledních dvou letech, jsme investovali do otevřené RAN (koncept spočívá ve větší „pružnosti“ sítě, nižších nákladech na její provoz a snazším nasazování nových technických řešení – pozn. aut.) a toho, jak ji nejlépe využívat.

Máme pár běžících projektů v Evropě a schválené investice v tomto ohledu i zde v Česku. Otevřená RAN nám dává více možností, jak například integrovat moderní technologie. Jak už jsem řekla, v jádru sítě používáme technologie od společnosti Ericsson, diverzifikovali jsme inteligentní části sítě, pracujeme na rozšíření dalších částí sítě. Asi jste zaregistroval, že Vodafone letos spustil celoevropský tendr na dodávky komponent mobilní sítě.

Tyto inovace samozřejmě vedle bezpečnosti vedou i k novému byznysu. Poslední dva roky se nejen Vodafone intenzivně věnuje také budování soukromých 5G sítí. Chápu správně, že tuto oblast vnímáte jako novou významnou „nohu“ byznysu operátora, nebo jde spíše o něco, kde dochází k testování možností sítě a zároveň alespoň k nějaké diverzifikaci příjmů?

Síť 5G pro byznys ve smyslu tvorby soukromých sítí je podle mého názoru tím, co byla síť LTE pro chytré telefony. Je to velká příležitost. Využít sbíraná data, vytvořit doposud těžko představitelné užitné scénáře pro řadu nových industrií. V Česku třeba zajišťujeme soukromou síť v oblasti jaderné elektrárny Temelín. Je to dobrým příkladem toho, jak lze vyřešit řadu potřeb zákazníka – ČEZ – ve zcela izolované 5G síti.

Nejde jen o vámi zmíněnou příležitost k monetizaci, ale rovnou i o silnou inovaci. Na českém trhu jsme začali u Oskarty, na zákazníka cíleného produktu, pak jsme se stali hráčem s integrovanými službami a balíčky. Poté jsme začali silně investovat do služeb firmám. Nyní, i v kontextu globální strategie Vodafonu, máme dva velmi silné pilíře byznysu: ten spotřebitelský a pro rodiny, a ten firemní – VBU (Vodafone business unit).

A ten firemní momentálně silně roste, do VBU nabíráme pracovníky, škálujeme řešení a exportujeme ověřené inovace dále do světa. 5G je skvělým nástrojem pro inovaci a monetizaci. Podle mě je ale na prvním místě tvorba hodnoty.

S kým dalším v Česku, vedle zmíněného ČEZ, připravujete soukromou 5G?

To vám zatím nemohu prozradit. Máme ale aktivní tým pracující na více projektech.

Violeta Luca, CEO Vodafone CR|Michal Macura, Vodafone

Zminila jste, že provozujete největší síť v Česku. Její významnou částí jsou i statisíce domácností připojené přes koaxiál (EuroDOCSIS), kterou dříve provozovala společnost UPC, s níž VF v roce 2020 zfúzoval. Jak se tomuto „legacy“ byznysu daří? 

Obecně jsem na naši síť pyšná, a to hned z několika důvodů. Prvním je naše mobilní síť – podívám-li se na benchmark od analytiků z Accenture, mobilní i pevná síť Vodafone v něm vyšla jako ta nejlepší. Pak ke stejnému závěru došli u mobilní sítě též analytici Opensignal. To vše v době, kdy rostlo pokrytí naší 5G sítí až na nynějších 95 procent, ale také v době, kdy jsme pracovali na modernizaci naší pevné sítě, která nyní čítá 1,6 milionu domácností.

Vámi zmíněná část pevné sítě – DOCSIS – v posledních dvou letech prošla silnou modernizací k verzi 3.1, jsme na ní schopni nabídnout kompetitivní internetové připojení – až gigabitové. A to vše v okamžiku, kdy můžeme starší prvky sítě dále modernizovat a využívat hybridní řešení. Je to vždy volba mezi kompletní přestavbou, modernizací a hybridizací. Plná přestavba sítě se mi stále jeví jako ta méně vhodná varianta, ať už z hlediska nákladů, tak z hlediska dopadů na životní prostředí, ale též z hlediska pohodlí koncového zákazníka.

Probíhá zde akvizice zákazníků? Do jaké sítě je snazší je získat?

V zásadě v tom není rozdíl. Při svém nástupu do Vodafonu jsem to také zkoumala. Zákazník v podstatě kupuje službu – rychlost, stabilitu. Ve výsledku přihlíží ale i k tomu, zda nedojde k nějakým dalším činnostem u něj v domácnosti. Ne každý si chce nechat vést nová optická vlákna bytem, když přímo v zásuvkách má natažený kabel.

Vaším předchozím působištěm byl Microsoft. Zhruba ve stejnou dobu, kdy jste nastoupila do Vodafonu, oznámily obě firmy globální partnerství. Jak máme toto číst? Byla to náhoda? Co od takového partnerství můžeme očekávat?

Vodafone aktuálně hledá nová partnerství v moderních technologiích a jejich škálovatelnosti. Tedy jak můžeme inovovat naše služby, škálovat je, případně vyvíjet nové služby. Partnerství s Microsoftem bylo prvním krokem, nedávno jsme ale oznámili též partnerství s Googlem. Jsou to velcí globální hráči, díky nim máme přístup k jejich technologiím, inovacím. Díky nim se nám daří urychlit tržní nástup našich řešení, ale zároveň zlepšovat naše existující služby.

Zároveň jsme ale toto partnerství schopni využít k růstu VBU a tvorbě takzvaných co-brandovaných produktů pro byznysové zákazníky, ať už v rámci produktivity, či bezpečnosti, ale též třeba v poslední době populární umělé inteligence (AI). Obecně je potenciál AI v byznysu bezmezný. 

Takže to není podle onoho otřepaného rčení: Když je neumíš porazit, přidej se k nim?

Proč si myslíte, že bychom museli pokaždé soutěžit? Můžeme naopak, samozřejmě jen v určité oblasti, spolupracovat. Je to filozofie, kterou v Microsoftu od počátku svého nástupu razí Satya Nadella. Jednou z jeho prvních deklarací bylo, že chce uzavřít nějakou spolupráci s konkurenčním Applem, Oraclem, SAP. Je důležité uvědomit si, že v technologickém sektoru někde končí konkurence a někde začíná koompetice – kooperace v rámci kompetice.

Je to silný trend a vyplatí se jej sledovat – firmy mohou vzájemně využívat svých silných stránek. Tech giganti mají silná a velká vývojová oddělení a schopnost škálovat nalezená řešení, telco operátoři zase mají přímý přístup k zákazníkům, jmenovitě  Vodafone k 300 milionům po celém světě, z toho takřka k pěti milionům zde v Česku. Díky nám může technologická firma rychle oslovit velké množství zákazníků, ale též vytvořit nové typy služeb a příjmů právě v rámci partnerství. Je to Win-Win pro obě firmy.

Je to i win-win pro zákazníka?

Ten získá na míru šité balíčky, ať už vedoucí k lepší produktivitě (MS Office apod.), zabezpečení nebo využívání AI. Například: vedete-li malou firmu a nemáte příliš velké IT oddělení, nebo vůbec někoho, kdo se vám o složitější IT stará. Právě vám můžeme nabídnout AI služby v cloudu. Analýzy, expertizy, přístup k pokročilým IT řešením bez nutnosti investovat do těch vlastních. Vedete-li větší firmu, můžeme se bavit nejen o konektivitě, ale třeba už o úsporách z rozsahu, lepší integraci služeb či interoperabilitě, případně o zjednodušení některých procesů, nemluvě o konsolidaci dodavatelských řetězců a dalších synergiích.

Když už jsme u zákazníků. Co nastane, až Evropská komise přijde s tím, že přístup k internetu je součástí lidských práv?

Konektivitu vnímáme spíše než jako základní právo, tak jako základní součást moderního života. Dnes je konektivita asi na stejné úrovni významu jako před dekádami televizní či rozhlasové vysílání, nebo ještě dříve připojení k elektrické síti. Rádi bychom přístup ke konektivitě demokratizovali. I proto investujeme do co nejširšího pokrytí, partnerství a podobně. A to vše ne proto, že EK se chystá něco nařídit, ale proto, že to umožňuje komunikaci, rozvoj celé společnosti a že zkrátka spojujeme svět pro lepší budoucnost.

Příkladem jsou i platby – naše platební řešení M-PESA už v roce 2007 pro tehdejší telefony například v Africe předběhlo budování místní infrastruktury, která vyžadovala chod jiných platebních metod. M-PESA se v řadě zemí Afriky nyní podílí až na polovině finančních toků tvořících státní HDP. Obecně se v rámci konektivity máme ještě co učit, co vynalézat, co zjišťovat, jak se díky ní můžeme zlepšovat ve vzdělávání, v poskytování zdravotních služeb a podobně.

Koncem desátých let se velmi intenzívně hovořilo – třeba i právě v kontextu s rozšiřováním LTE a přípravou na nástup 5G – o rostoucím významu konektivity jak pro firmy, tak pro uživatele. A jedním z témat bylo třeba právo na internetové připojení. A právě o něco hlubší časové kořeny měla třeba i diskuze ve finančnictví o právu na bankovní účet – které už v nějaké podobě v EU zakotveno je. Stejně tak byly prezentovány velké plány na využívání 5G pro konektivitu autonomních vozů. Kam se tyto plány poděly?

Je to o vyspělosti technologie. Počítače jsme se také učili řádně používat po několik dekád a postupně naplňovali, co se o nich plánovalo. Dříve jsme se snažili porozumět počítačům a tomu, jak fungují, nyní se už počítače snaží porozumět nám! Za posledních dvanáct osmnáct měsíců se v rámci velkých jazykových modelů udělal extrémní pokrok. Ale dostat se do tohoto bodu trvalo mnoho let. Každá technologie potřebuje čas, a stejně je to u využívání 5G, či budoucích XG. Musíme pokračovat ve škálování využitelnosti, regulace, realizace use-cases…

Máte nějakou osobní vizi brzké či daleké budoucnosti?

V krátkém výhledu má člověk tendenci přeceňovat dopady technologií a podceňovat v tom dlouhém. Myslím, že se aktuálně nacházíme na hraně historického okamžiku, který může přinést stejné dopady jako byl dot.com moment. To je šance pro firmy, jak předělat svůj byznys, adoptovat nové technologie a zbavit se těch starých, méně užitečných, a podobně. Ale je potřeba tak učinit zodpovědně.

Například?

Vezměte si třeba celou AI. Chci používat umělou inteligenci k mnoha věcem, ale přesto chci používat mozek k výpočtům, protože chci být schopná dělat svou práci i v okamžiku, kdy k AI nemám přístup. Potřebujete být na místě řidiče, jak tomu říkám já. Je zde také konečně velká šance řádně využívat internet věcí (IoT), technologie chytré domácnosti, nositelnou elektroniku a data, která poskytuje. Třeba Vodafone má velmi praktický projekt využití IoT k podpoře udržitelného zemědělství.

Mám vizi toho, kdy technologie slouží člověku. Lepší digitalizace, inovace, zdravotní péče, přepravní služby. Potřebujete k tomu ale uvědomění si, v jakých oblastech je vhodné předat technologiím otěže. Představte si, že máte AI, která je uzpůsobena k potřebám každého jednoho studenta. Taková AI dává danému studentovi specifické podněty, učí jej tempem, které mu vyhovuje. Představte si, že máte technologii, která dokáže předvídat vaše potřeby.

Zmínila jste IoT. Také dávný buzword dřívějších telekomunikačních konferencí. To se ale, narozdíl od propojených autonomních vozů, již začíná více realizovat, ne?

Vodafone aktuálně provozuje největší IoT platformu na světě. I proto jsme za tímto účelem vytvořili novou firmu, i proto jsme uzavřeli to zmiňované partnerství s Microsoftem. Je to jedna z našich kompetitivních výhod. A postupně zavádíme do reality další praktická řešení.

Jaká třeba?

Třeba ve spolupráci s drogerií Teta jsme vytvořili případovou studii, kdy teplotní čidla napojená na IoT co pět minut měřila teplotu v jejich prodejnách. Na základě měření pak byl upravován topný výkon na prodejně. To samozřejmě vedlo k úspoře nákladů. Na zavedení IoT čidel a prvků pracujeme se stavebními firmami, zmínila jsem využitelnost v zemědělství… 

O jak velkém byznysu zde v Česku se bavíme?

To vám, bohužel, nemohu prozradit.

Zdroj Zde