Dominik Stroukal: Online podvodníci přitvrdili. Podvedené okradou hned dvakrát

K prvnímu podvodu stačí jen vidět na internetu reklamu. Obvykle je v ní známá osobnost, které jsou do úst vloženy nesmyslné řeči o tom, jak našla dokonalý recept na bohatství. Někdy jsou to obchodovací roboti, dnes se staly populární kryptoměny. Každopádně to musí být něco tajemného, co působí zároveň přesvědčivě, že by tam nějaké ty zázračné zisky mohly být.

Poté následuje vydírání. Oběti zavolá útočník a tvrdí, že je potřeba se rozhodnout okamžitě. K tomu se ještě přidají emoce, kdy podvodník vysvětluje, že stačí poslat jen trochu peněz, ale za krátkou dobu to dá pár stovek tisíc, což by pomohlo třeba dětem ve studiu na vysoké škole, k hezké dovolené s manželem nebo ke splacení drtivých exekucí.

K tomu všemu je zejména na starší lidi či lidi bez zkušeností s investováním vytažen ten největší trik – konečně ukážete svému okolí, že na to máte. Že ještě nepatříte do starého železa, že umíte najít zázračnou investici. Budou na vás koukat s úctou, a to s dvojitou, protože to vlastně vůbec ani neděláte pro sebe.

Ta představa zní pohádkově. A nebojte, vším vás provedeme, stačí jen nainstalovat jeden program, typicky TeamViewer do počítače a hned se vám bude 24/7 věnovat operátor, který na všechno klikne za vás. Pro spoustu lidí je to bohužel magická technologie, kdy netuší, že si právě pustili útočníka do svého počítače. „Proč mi takhle na dálku nepomohl nikdy vnuk, když jsem měla problémy s počítačem,“ řekla mi jednou jedna oběť. Mohl, ale pouštět si někoho do počítače není dobré ani v rodině, natož někoho úplně cizího.

Dál už se cesty podvodů liší v závislosti na tom, kam a jak se odešlou peníze. Dnešní účty s financemi zpravidla chtějí i dvojité ověření, takže operátor oběti řekne, že teď někdy by měla přijít SMS s kódem, který stačí nadiktovat. Tím si oběť zpečetí osud, protože banky, burzy a všechny ostatní finanční instituce počítají s tím, že se někdo může dostat do cizího počítače, ale pokud potvrdí zároveň v daný čas i z telefonu, že o tom ví, pak s tím téměř nejde nic dělat.

Oběť zloději předala kód, u kterého je často napsáno, ať ho nikdy nikomu jinému nedává. Když peníze zmizí a operátorovi už se nedá dovolat, oběti pochopí, co se stalo. Nepomůže volání do banky ani policie a po pár neprospaných nocích oběti peníze „odepíšou“. Někdy tisíce, často i statisíce.

Bohužel ale podvodníci zaútočí podruhé. Několik dní až měsíců po tom, co si oběti uvědomí, že jsou peníze ztracené, je kontaktuje podvodník znovu, tentokrát v přestrojení za právnickou firmu či kybernetický úřad. Tvrdí, že dopadl zloděje a za poplatek ve výši zhruba 10 až 20 procent z ukradené částky bude oběť zastupovat. A okradou je podruhé.

Je to přesvědčivé, protože znají přesné částky a vědí, kdy ke zločinu došlo. Samozřejmě, když jsou to ti samí. Pokud jsou už oběti podezíravé, dokonce jim napíšou, že není potřeba posílat nic předem, ale když už je vše nachystané, nakonec je zkusí přesvědčit, že peníze jsou už někde na účtě. Ten je však falešný a v tu chvíli oběť zaplatí podruhé.

Nevěřte na zázraky. Nikdy nikoho nepouštějte do svého počítače. Nikdy nikomu nediktujte ověřovací kódy. Mluvte o tom s někým dalším. A když se to stane, věřte, že podvodníci nemají žádné svědomí a rádi vás okradou podruhé.

Zdroj Zde