Důchodová reforma Fialovy vlády je odvážným krokem, který zamezí dluhové krizi. Ale až za třicet let
Fialovu vládu často kritizujeme za nedostatek odvahy pořádně říznout do rozpočtových výdajů a snižovat deficit výrazně rychleji, než se děje. Zvláště když v příštím roce se to asi nebude dít vůbec. Nedávné schválení změn v důchodovém systému ale ukazuje, že vláda odvahu najít dokáže. A k přijetí takto nepopulárních opatření je jí potřeba nemálo. Zvlášť když efekty lidé docení až za dvě tři desetiletí, kdy díky současným změnám nebude muset být státní kasa v hlubokých existenčních problémech nebo až v dluhové krizi. A při té se nekrátí budoucí důchody o stokoruny ročně, ale škrtají se i ty aktuálně vyplácené o tisíce korun měsíčně. Před patnácti lety takto v krizi klesly penze seniorům v Řecku z dvanácti set eur na osm set.
Není to opravdová reforma, jež by měnila podstatu našeho striktně průběžného pilíře, který je ze své podstaty velmi citlivý na to, když roste podíl důchodců na populaci a podíl produktivních lidí klesá. O tom, že se to děje, není pochyb. V roce 2000 připadlo v Česku na jednoho člověka staršího 65 let 4,4 ekonomicky aktivního člověka, v roce 2023 to bylo pouze 2,8 a v roce 2060 to bude už jen 1,7 člověka.
Zástupy nenarozených plátců
Opozicí vytrvale ražená teze, že situaci lze vyřešit prorodinnou politikou a zvýšením porodnosti, je čirý blábol bez opory v nějaké mezinárodní realitě. Stejným demografickým vývojem prochází celý svět, s výjimkou zemí, jako je třeba Nigérie nebo Egypt, ani tam ale žádná prorodinná politika neexistuje. Kromě toho, aby ty zástupy nových dětí pomohly platit penze ve čtyřicátých a padesátých letech, už by pochopitelně musely být narozené. A to při aktuální porodnosti 1,5 dítěte na ženu fakt nejsou.
V praxi to znamená, že bez úspor v penzijním systému směřují veřejné finance do zdi. Podle pravidel platících do loňského roku by v polovině století generovaly vyplácené důchody každoročně nový dluh ve výši čtyř procent HDP, což je v dnešních cenách asi 320 miliard korun. A ani nepopulární změny ho úplně nevymažou. Po loňském omezení odchodů do předčasné penze a pokrácení valorizací i po aktuálně schváleném zvýšení věku odchodu do důchodu na 67 let a mírném snížení nově přiznávaných důchodů neklesne tento deficit pod jedno procento HDP, tedy asi pod osmdesát miliard korun v dnešních cenách, jak spočítala Národní rozpočtová rada.
A v tom není dalších sto miliard, jež bude potřeba najít na dofinancování zdravotnictví čistě z demografických důvodů. V současnosti ta zhruba čtvrtina penzistů konzumuje šedesát procent zdravotní péče. Na tom není nic divného a jinak to nikdy nebude. Stáří prostě přináší nemoci a s prodlužující se délkou života ve spojení s pokrokem v medicíně to bude pořád dražší.
Rychle zapomenuté sliby
Ano, je pravda, že premiér Petr Fiala v roce 2022 tvrdil, že nebude zvedat důchodový věk. Chtěl se vyhnout nepopulárním rozhodnutím a spoléhal na to, že padnou až na další vládu. Inflace a mimořádné valorizace ale dostaly „manko“ na sedmdesát miliard, tedy téměř jedno procento HDP, už v roce 2023, takže bylo třeba něco dělat.
Stejně tak je ale pravda, že Alena Schillerová tři roky předtím, ještě coby ministryně financí, jednoznačně připouštěla nutnost zvýšení penzijního věku pro čtyřicátníky. Bylo jasné už dost dlouho, že zrušení penzijní reformy Nečasovy vlády Sobotkou s Babišem a Jurečkou – včetně spořicího pilíře, nyní vzývaného jako správné reformní opatření Karlem Havlíčkem z ANO – povede k rychlejšímu růstu deficitu.
Po nás potopa
Nyní si Babiš s Havlíčkem a Schillerovou udělali z nesmírně potřebné penzijní nereformy, která je opravdu jen sadou parametrických změn, pilíř volebního programu. Celou ji prý zruší, protože k získání stamiliard na financování důchodů přece stačí pořádně vybírat daně. Že to způsobí do patnácti až dvaceti let rozpočtovou katastrofu a fatální zchudnutí země, je jim evidentně lhostejné. Když život politika ve stylu po nás potopa je tak sladký…
Nechají se lidé obalamutit lichými sliby, jež se už jednou ukázaly jako nesmyslné? Ty stamiliardy, které lze údajně získat lepším výběrem daní, sliboval Babiš už ve volbách 2013. Za osm let, co ANO finance drželo, se našlo nijak nedoložených dvanáct miliard v EET, z nichž tři miliardy byly potřeba na provoz systému. To bylo z těch slibů všechno. Stamiliardy sypaly do rozpočtu leda Kalouskem zvýšené daně.
A oblíbená teze používaná k ohlupování národa, že stačí dávat na penze stejný díl hrubého domácího produktu, jaký dávají západní země? Když započteme, že většina západních zemí v EU má v demografickém vývoji náskok, takže jejich podíl penzistů je vyšší než v Česku, ale i to, že tamější důchodci navíc ze svých penzí platí daně a zdravotní pojištění, pak rozdíl mezi našimi skoro deseti procenty HDP a jejich dvanácti až šestnácti procenty nebude tak veliký.
Zrušení Nečasovy reformy v roce 2014 byla prostě nezodpovědnost a chyba, kterou nyní bolestivě opravujeme, abychom naše děti nenechali v hodně nepříjemném maléru. A jen hlupák dělá stejnou chybu opakovaně.