Euro oslabuje, stojí jako dolar. Hrozí další zdražování

Společná evropská měna je vůči americkému dolaru aktuálně nejslabší za posledních téměř dvacet let. Dnes poprvé od roku 2002 klesla na takzvanou paritu – jedno euro se prodávalo za jeden dolar.

„V posledních týdnech tlačí euro níže obavy z dodávek energií, horší ekonomický výhled a celkově vyšší averze k riziku na finančních trzích,“ shrnuje analytik Vratislav Zámiš z Raiffeisenbank.

„Vzhledem k tomu, že třeba za suroviny se platí převážně v dolarech, posilování americké měny dobrou zprávou není,“ řekl agentuře ČTK Petr Dufek, analytik Banky Creditas. Podobné to podle něj může být s dovozem spotřebního zboží či součástek z asijských zemí. Koruna vůči dolaru od začátku roku ztrácí zhruba 11 procent.

„Zatímco aktuální oslabení eura lze dát do souvislosti s nervozitou ohledně dodávek ruského zemního plynu, tak za oslabováním eura od začátku letošního roku lze vidět kombinaci hned několika důležitých faktorů,“ říká Miroslav Novák ze společnosti Akcenta.

Zmiňuje především stále narušené globální dodavatelské řetězce, které se negativně promítají do nedostatku materiálu a komponentů a brání rychlému oživení průmyslu.

Druhým faktorem je výrobní inflace, s níž se evropské podniky potýkají už přes rok a která se společně s narušenými dodavatelskými řetězci negativně promítá do výsledků zahraničního obchodu silných exportních ekonomik. Ruská agrese na Ukrajině oba zmiňované faktory ještě prohlubuje.

„Za třetí, a rozhodně ne v neposlední řadě, zde máme měnovou politiku Evropské centrální banky (ECB), která navzdory prudkému růstu spotřebitelské inflace oddalovala zvyšování úrokových sazeb. Ve srovnání s americkou centrální bankou (Fed) je tak ECB v cyklu utahování měnové politiky pozadu a vzhledem ke zvyšující se pravděpodobnosti hospodářské recese v eurozóně je otázkou, jak rychle bude nakonec ECB se zvyšováním sazeb v nejbližších čtvrtletích postupovat,“ říká Novák.

Aktuální paritou to podle něj nemusí skončit. Všechny tři zmíněné faktory totiž budou pravděpodobně přetrvávat i ve druhé polovině roku.

„Nejhorším možným scénářem a opravdovým strašákem je pro eurozónu delší několikaleté období stagflace, tj. nízkého či nulového růstu HDP v kombinaci s vysokou inflací a bohužel i nezaměstnaností,“ dodává Novák.

„Vzhledem k tomu, že evropské vlády a Evropská centrální banka vystřílely své náboje v předchozích dvou covidových letech, tak nadcházejících několik let může být pro Evropu opravdu hodně bolestivých. A takováto pochmurná konstelace by hrála do karet dalšímu oslabování eura hlouběji pod paritu. Ostatně euro nebylo silnější vždy: v letech 2000 až 2002 se na eurodolaru obchodovalo nejčastěji v rozmezí 0,85 až 0,95 USD/EUR,“ připomíná Novák.

Petr Kučera

Autor článku Petr Kučera

Šéfredaktor webu Peníze.cz. Zaměřuje se na širokou oblast osobních financí a spotřebitelských témat. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale ještě víc než paragrafy má rád média. Vedl zpravodajství České… Další články autora.

Sdílejte článek, než ho smažem

Vytisknout

Celý článek zde |