Evropa v plynových kleštích. Největší světový odběratel LNG má jen malý vliv na jeho cenu
Z terminálu Cove Point v americkém Marylandu vyplouvá tanker plný zkapalněného zemního plynu (LNG). Míří do hlavního evropského provozního uzlu v německém Wilhelmshavenu. Než tam dorazí, cena plynu, který veze, vzroste o 80 procent.
Příčin je několik. Jedna z nich je nákladová. Před samotným transportem je třeba plyn zkapalnit, po převozu skladovat a nakonec znovu vrátit do plynného skupenství. Každá firma zapojená do tohoto řetězce si ovšem připočítává marži, kterou nakonec zaplatí spotřebitel. Výsledkem je, že plyn, který je na americkém obchodním uzlu Henry Hub oceňován na necelých 10 eur za megawatthodinu, se na evropské referenční burze v Rotterdamu prodává za téměř 40 eur.
Tuto situaci popsal ve své zprávě bývalý prezident Evropské centrální banky Mario Draghi s tím, že další zdražování plynu přináší i nevýhodná pozice evropských obchodníků vůči dodavatelům. „V prosinci 2023 byl plyn na americkém uzlu Henry Hub čtyřikrát levnější než v Evropě a i po započtení nákladů na přepravu zůstal o polovinu levnější,“ upozorňuje Draghi. A konstatuje, že přirážku si z velké části přisvojují převážně velké energetické společnosti a obchodníci s komoditami, kteří řídí přepravu plynu z USA do Evropy.
Roztříštěný trh svědčí vysokým cenám
Nemůže si s vysokými částkami za plyn poradit otevřený trh? Může, v praxi se tak ovšem děje především dlouhodobě. V posledních letech jsme ale spíš svědky krátkodobých cenových výkyvů, které mají až drastické dopady na některé ekonomiky. Výraznou roli v těchto výkyvech hrají vnější faktory, například bezpečnostní situace a s ní spojená nejistota. Příkladem může být ruská invaze na Ukrajinu nebo napětí na Blízkém východě. Dalším významným vlivem jsou ale i těžko předvídatelné výdaje na distribuci, které určují jednotlivé členské státy EU. Tyto náklady mohou jako v současnosti v Česku obracet pozornost firem ze Západu zpět na Východ.
VIDEO: Ceny energií jsou výhodné, lidé si je ve velkém fixují, uvedl CEO Petr Švec z epetu, dodavatele elektřiny a plynu pro FLOW
FLOW: Ceny energií jsou výhodné, lidé si je ve velkém fixují, uvedl CEO Petr Švec z epetu, dodavatele elektřiny a plynu • e15
Velkým problémem je také omezený výběr dodavatelů zkapalnělého zemního plynu. Zvýšená evropská poptávka sice láká nové vývozce, například z Kataru, jenže Spojené státy mají jednu výraznou výhodu: jsou Evropě mnohem blíž. Jak uvádí agentura Reuters, cesta z terminálu LNG Cove Point v Marylandu do německého Wilhelmshavenu, hlavního evropského dovozního uzlu LNG, trvá přibližně 12 dní, cesta z Kataru je zhruba o týden delší. Navíc pro Američany je tato cesta také třikrát rychlejší, než když přepravují do čínského Kuang-tungu, největšího světového odběratele LNG.
Geografická výhoda dává Spojeným státům silnou pozici na evropském trhu, kde jsou v současnosti největším dodavatelem. V roce 2023 tvořily dodávky z USA téměř 50 procent celkového evropského dovozu LNG, což je téměř trojnásobek oproti roku 2021. Evropa, která loni dovezla více než 120 miliard metrů krychlových LNG, nyní odebírá dvě třetiny veškerého amerického exportu zkapalnělého plynu, což je pro Spojené státy atraktivní díky vyšším evropským cenám.
A to je také téma, kterému se Draghi věnuje. Zásadním faktorem, který zvyšuje evropské ceny plynu, je roztříštěnost poptávky. V některých zemích nakupují plyn a další strategické komodity státní společnosti, které je následně přeprodávají jednotlivým dodavatelům. V Evropě je však tento proces rozdělen mezi členské státy a v rukách jej mají soukromé subjekty. A tato vnitřní konkurence oslabuje vyjednávací pozici Evropy a tlačí ceny plynu nahoru.
Evropa je přitom největším světovým dovozcem LNG. Tato pozice by jí měla zajišťovat mnohem větší vliv na určování cen komodity, která bude i přes snahy o dekarbonizaci nezbytnou součástí energetického mixu minimálně do konce desetiletí. Plyn navíc významně ovlivňuje cenotvorbu elektřiny, což z něj činí klíčový faktor evropské energetické stability.
Firmy: společně jen ve chvílích krize
Evropa by se podle Draghiho měla inspirovat u Jižní Koreje a Japonska, dvou významných dovozců plynu, kteří na rozdíl od Evropy využívají k posílení vyjednávací síly státní firmy. „V Koreji státní KOGAS ovládá 90 procent dovozu LNG, zatímco v Japonsku JOGMEC investuje do těžby a zajišťuje firmám kapitál i pojištění, díky čemuž mají přístup k energiím za téměř výrobní ceny,“ popisuje Draghi. Vytvoření podobné platformy v Evropě by podle něj snížilo závislost na nestabilních spotových trzích podléhajících výkyvům nabídky, poptávky a geopolitickým rizikům.
Takový projekt přitom už existuje, je to Energetická platforma EU. Jeho součástí je nástroj Aggregate EU, který funguje jako agregátor nabídky a poptávky a evropským firmám, jež ho využívají, umožňuje propojení s globálními dodavateli plynu. Platforma založená přede dvěma lety v reakci na energetickou krizi si však velkou oblibu nezískala. Za loňský rok spojila poptávku s nabídkami v objemu 42,13 miliardy metrů krychlových plynu – tedy o něco málo více než osminu celkové spotřeby EU, jež v roce 2023 dosáhla 330 miliard metrů krychlových.
Platforma má příliš krátkou historii a časem se může stát důležitějším prvkem v evropském obchodu s energiemi. Například české firmy ji ale zatím nevyužívají. „Pokud vím, žádný z mých členů, ani ti největší, jako je Centropol nebo MND, takový nákup zatím neprovedl, protože v něm neviděli žádnou cenovou výhodu,“ říká Jiří Gavor, výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií. Podle něj je platforma spíš byrokratický, a ne zrovna efektivní nástroj pro agregaci nabídky, která se stejně agreguje na standardních trzích. „Myslím, že tento nástroj by šel znovu použít jen v případě, že by se krize opakovala. Ovšem musel by být pojat jinak. Dalo by se říct, že platforma AggregateEU je v podstatě mrtvě narozené dítě,“ dodává Gavor.
Podobně situaci hodnotí i ČEZ: „Společné nákupy jsou jedním z nástrojů podporujících evropskou energetickou bezpečnost. Účastnili jsme se jich. Obecně jsou obdobné mechanismy účinné zejména v krizových obdobích, kdy doplní běžné fungování trhů. Za standardních podmínek je jejich funkčnost ale spíše jen omezená.“
Limity současného nastavení Aggregate EU si uvědomuje i Draghi. Podle něj by ale Evropská energetická platforma měla v budoucnu společné nákupy plynu zajistit: pořizovat LNG i ten přicházející potrubím a pak pořádat aukce za předem stanovené pevné ceny. „Evropské firmy uzavírající dlouhodobé smlouvy čelí riziku, že plyn nebude potřebný nebo ho nepůjde prodat se ziskem. Řešením by mohly být veřejně podpořené finanční nástroje chránící před cenovými výkyvy a poklesem poptávky, kryté zárukami členských států s náklady pouze při mimořádných událostech,“ popisuje model Draghi.
Platforma by podle něj mohla také podpořit strategické investice do infrastruktury a koordinovat zásoby plynu napříč EU, což by zajistilo energetickou bezpečnost během přechodu k čistší energii. Na starost by mohla mít i efektivní plnění plynových zásobníků nebo využití ukrajinské skladovací kapacity, která by pomohla vyrovnat sezonní poptávku a stabilizovat ceny.
Nová Evropská komise míří ke společným nákupům
Mario Draghi svou zprávu zveřejnil už začátkem září a promítla se i do pověřovacích dopisů pro nové kandidáty na eurokomisaře. To naznačuje, že Ursula von der Leyenová začlenila Draghiho návrhy do ekonomického plánu svého dalšího mandátu. Nastupující Evropská komise se tak pravděpodobně zaměří na společné plánování zásob a bude se snažit omezit konkurenci mezi členskými státy, aby zabránila umělému zvyšování cen ze strany dodavatelů.
Otázkou však zůstává, jak se k těmto návrhům postaví jednotlivé členské státy, pro které jsou energetické dodávky klíčovou otázkou národní bezpečnosti a jež by podobný outsourcing mohly vnímat jako rizikový.
Nový dánský eurokomisař pro energetiku Dan Jorgensen prohlásil, že jednou z jeho hlavních priorit bude právě snížení cen energií. A už při grilování před výbory Evropského parlamentu slíbil, že během prvních sto dní ve funkci představí plán na úplné odstřižení Evropy od ruského plynu. Jeho blízkou spojenkyní by měla být místopředsedkyně Evropské komise Tereza Riberaová, která povede klíčovou agendu energetické a ekonomické transformace. Oba jsou členy sociálnědemokratické frakce S&D, která už dříve uvedla, že společné nákupy podporuje a vidí v nich nástroj pro „spravedlivější ceny a silnější vyjednávací pozici EU“.
Wopke Hoekstra, nizozemský eurokomisař pro klima a čistou ekonomiku, společně s dánským eurokomisařem pro energetiku Danem Jorgensenem, místopředsedkyní Evropské komise Terezou Riberaovou a švédskou eurokomisařkou pro životní prostředí Jessikou Roswallovou, klíčovými osobnostmi evropské klimatické a energetické strategie.
Zda společné nákupy plynu budou řešením pro budoucnost evropské energetiky, zatím není jisté. A na to, aby jen tak převzal model Jižní Koreje nebo Japonska, je evropský trh příliš rozmanitý a politické priority členských států příliš odlišné. Zajištění energetických dodávek v dnešní neklidné době však stále více souvisí s národní bezpečností. Právě proto bude role výkonné moci nutně posilovat.
