Francie má nového premiéra, politická krize ale není u konce. Jeho vláda bude křehká
Novým francouzským premiérem se stal šéf centristické strany MoDem François Bayrou, který je dlouholetým spojencem prezidenta Emmanuela Macrona. Bayrou, jeden z nejvýraznějších francouzských politiků, má před sebou nelehký úkol: po měsících nestability musí sjednotit druhou největší ekonomiku Evropské unie a schválit rozpočet na příští rok. Jeho předchůdce Michel Barnier ve funkci vydržel pouhých 90 dní a stal se teprve druhým ministerským předsedou, který ve Francii prohrál hlasování o důvěře.
Hlavním úkolem pro Bayroua bude schválit půdorys vládních financí pro příští rok. Dosáhnout by toho mohl díky krizovému opatření, které by do příštího roku prodloužilo platnost letošních daňových a výdajových pravidel. Pokud se Bayrouovi podaří tento návrh prosadit, nový kabinet získá čas na jednání o rozpočtu pro rok 2025, který by vláda připravila hned na úvod nového roku.
Bayrou vzbuzuje obavy u levice, které vadí pokračování prezidentovy politiky, i u pravice, kde se nelíbí vlivnému bývalému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu. Předsedkyně poslanců krajně levicové strany Nepodrobená Francie (LFI) Mathilde Panotová hned po jmenování uvedla, že předloží návrh na vyslovení nedůvěry Bayrouovi. Předseda nacionalistického uskupení Národní sdružení (RN) Jordan Bardella volbu Bayroua také okamžitě kritizoval.
„Volba Bayroua se zdá logická, protože byl klíčovým podporovatelem Macronova vítězství v roce 2017. Jistě však ponechává mnoho nezodpovězených otázek. Jak bude Bayrou postupovat při sestavování vlády? O jakou parlamentní většinu se bude moci opřít? Jinými slovy, politická krize není u konce,“ řekl deníku e15 francouzský analytik Marc-Olivier Padis z think tanku Terra Nova. „Rozhodujícím faktorem není jmenování premiéra, ale vytvoření většinové podpory v parlamentu. V parlamentní logice by koalice měla předcházet volbě jednotlivců. Opačným postupem, tedy výběrem obsazení, se prezident vystavuje riziku, že opět upřednostní vládu bez reálného parlamentního základu, tedy vládu velmi křehkou,“ dodal.
François Bayrou
Třiasedmdesátiletý Bayrou, v minulosti dlouholetý poslanec Národního shromáždění, byl v letech 1993 až 1997 ministrem školství ve třech po sobě jdoucích vládách. Od 1999-2002 byl europoslancem. Před volbami v roce 2007 založil středopravou stranu MoDem (Demokratické hnutí). Bayrouova podpora pomohla v květnu 2017 Macronovi do Elysejského paláce a Bayrou byl poté jmenován ministrem spravedlnosti. O několik týdnů později však musel odstoupit kvůli vyšetřování obvinění, že se podílel na zpronevěře veřejných prostředků, vyplácených fiktivním asistentům poslanců europarlamentu za MoDem. Po jmenování Attala premiérem v lednu 2024 Bayrou prohlásil, že do vlády nevstoupí; všeobecně se očekávalo, že se do kabinetu vrátí poté, co byl krátce předtím zproštěn obvinění z podvodu. Od roku 2014 je starostou města Pau.
Bayrou je už třetím francouzským premiérem za poslední rok. Začátkem září úřad opustil Gabriel Attal, kterého nahradil konzervativec Barnier. Ten byl ministerským předsedou nejkratší dobu ve francouzské historii. Jeho rychlý konec způsobil kontroverzní plán na prosazení rozpočtu na příští rok bez podpory parlamentu s tím, že země podle něj potřebovala stabilizovat veřejné finance. Krok vyvolal hlasování o vyslovení nedůvěry, které Barnier neustál. Francouzská vláda tímto způsobem padla poprvé za více než šedesát let. Barnier nyní řídí vládu v demisi do nástupu nového kabinetu.
Macron má od léta potíže
Druhou nejlidnatější zemí EU zmítá politická krize od předčasných letních voleb do parlamentu, v nichž žádný blok nezískal většinu v Národním shromáždění. Macron rozpustil parlament v reakci na volby do europarlamentu, které jasně ovládlo nacionalistické RN Marine Le Penové. Krajně pravicové straně se ale úspěch v červnu nepodařilo zopakovat a jelikož z předčasného hlasování nevyšel žádný absolutní vítěz, vyjednávání o vládě bylo složité. Macron nakonec až v září jmenoval Barniera premiérem.
Bayrou je už šestým premiérem od roku 2017, kdy se Macron ujal moci. Každý ministerský předseda pod Macronovým vedením byl ve funkci postupně kratší dobu a neexistuje žádná záruka, že Bayrou nebude tento vzorec následovat. Macron je od léta v patové situaci, nutně potřebuje vyřešit rovnici, jak si v ostře rozdělené dolní komoře zajistit podporu pro vládní návrhy. Nové volby ale může vyhlásit až 12 měsíců po těch předešlých, tedy v červnu 2025. Řešením by mohla být rezignace, tu ale Macron razantně odmítá a chce vládnout až do konce svého mandátu, tedy do roku 2027.
Francouzi se zlobí, posiluje pravice
Francouzská veřejnost má krize plné zuby, naznačují průzkumy veřejného mínění. Jen o něco málo více než dvě třetiny respondentů si přejí, aby politici dosáhli dohody, a ne aby svrhli novou vládu. Vyplynulo to ze sondáže společnosti Elabe, podle níž zároveň zhruba stejný počet lidí uvedl, že nevěří, že by se političtí představitelé mohli dohodnout.
Turbulentním děním zatím se zdánlivou lehkostí proplouvá Le Penová, která se podle některých analytiků od léta snaží vyvolat chaos na politické scéně poté, co se její straně nepodařilo dostat k moci. Podle průzkumu od agentury IFOP by jí nyní v prezidentských volbách podpořilo 35 procent lidí, čímž má značný náskok před ostatními potenciálními soupeři. Zatím ale není jasné, zda se bude moci zúčastnit souboje o post hlavy státu. Čelí totiž obvinění ze zpronevěry prostředků spojených s jejím poslancováním v europarlamentu a hrozí jí okamžitý zákaz výkonu volených funkcí. Vinu v kauze, kde verdikt padne v březnu, popírá.
Chaos dopadá i na francouzskou ekonomiku. Na politickou nejistotu od léta citlivě reagují trhy, dluh země stoupá a banky snižují prognózy růstu HDP. Bayroua čeká nelehký úkol dát veřejné finance do pořádku v době, kdy obavy vyvolává i situace v sousedním Německu, největší ekonomice ze 27 členských států. Kromě toho, že Němce čekají předčasné volby, potýkají se s řadou problémů, mimo jiné v automobilovém, chemickém či ocelářském průmyslu.
Vliv Francie v EU oslabuje
K tomu se přidává nervozita kolem obchodních vztahů s USA. Zvolený americký prezident Donald Trump již varoval, že zavede celní poplatky na dovoz do USA. Navíc se očekává, že vyvine tlak, aby evropské země zvýšily své výdaje na obranu. Je otázkou, který z evropských politiků se ujme vyjednávání s Bílým domem. Macron se snaží stavět do čela EU již od roku 2017, jeho síla ale po národních i celoevropských volbách a potížích na domácí scéně oslabila.
V Německu se očekává, že kancléře Olafa Scholze v novém roce nahradí předseda CDU Friedrich Merz, který je zastáncem ostřejšího postupu proti Moskvě. Není tedy zcela jasné, zda se mu podaří dohodnout s Trumpem na společné strategii pro dosažení míru na Ukrajině. Trump již avizoval, že by si přál rychlý konec války a před nástupem do úřadu se vyjádřil například proti používání amerických střel ATACMS k ukrajinským úderům v hloubi Ruska. Vyřešení dalších otázek, včetně cel a výdajů na obranu, bude záležet na jejich vztazích i postojích dalších členských států a nové Evropské komise. Tu dál vede Ursula von der Leyenová. Nová šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová je však známá svým tvrdým postojem vůči Rusku.
