Hromadné žaloby se blíží. Nový plán, jak mají fungovat

Jako osamocenému spotřebiteli se vám nejspíš nevyplatí vymáhat pár stovek nebo i tisíc korun po nepoctivých firmách. Soudit se o nároky v nižších částkách je zdlouhavé a stojí hodně peněz. Vítězí takzvaná racionální apatie: raději se smíříte s tím, že přijdete o několik stovek až tisíc korun, než abyste riskovali, že po zdlouhavém sporu ztratíte ještě víc.

„Jenomže – jaké jsou důsledky? Nepoctivý podnikatel připravil konkrétního spotřebitele o relativně drobný obnos, tohoto experimentu se však následně dopustil u tisícovky dalších poškozených. Z tisícikorunových částek se tak stávají miliony,“ upozorňuje Eduarda Hekšová, šéfka spotřebitelského sdružení dTest.

V Česku totiž zatím chybí možnost hromadných žalob – tedy aby spotřebitelé mohli spojit v soukromoprávním sporu své nároky a žalovat v jednom řízení nepoctivé jednotlivce či podnikatele. „Spotřebitelská organizace může dát maximálně návrh soudu, aby v zájmu spotřebitelů rozhodl, že některá společnost má přestat s porušováním spotřebitelských práv. To ale neřeší škodu, která spotřebitelům vznikla,“ vysvětluje Hekšová.

Konkrétní právní úprava hromadných žalob se v Česku připravuje už přinejmenším čtyři roky. Předchozí dva návrhy z dílny ministerstva spravedlnosti se ale nikdy nedostaly k závěrečnému schvalování v Poslanecké sněmovně. Teď ministerstvo přichází s třetí verzí návrhu.

Česká vláda má přitom opět zpoždění: lhůta pro zavedení hromadných žalob v souladu s evropskou směrnicí totiž uplynula už loni v prosinci. Aktuální návrh zákona o hromadném řízení, k němuž se ministerstvu sešlo plno připomínek od ostatních resortů a organizací, by teprve v dalších týdnech mohl zamířit k projednání na vládu.

Efektivně a rychle

Díky hromadným žalobám by spotřebitelé měli dostat možnost domáhat se svých nároků efektivně a rychle – v jednom soudním řízení s jediným rozsudkem.

Ministerstvo spravedlnosti tentokrát navrhuje minimalistickou verzi, která podle kritiků pravděpodobně nepřinese kýžený efekt. Úzká místa jsou v otázkách financování, povinném přihlašování poškozených do řízení i v omezení žalobce výhradně na neziskovky.

Návrh předpokládá, že hromadné řízení bude v České republice možné pouze ve sporech mezi spotřebitelem a podnikatelem. Žalobcem může být výhradně nezisková organizace, která se v otázkách ochrany spotřebitelů aktivně angažuje. Kontrolou etablovaných neziskových osob a jejich zápisem do speciálního seznamu bude pověřeno ministerstvo průmyslu a obchodu. Nezisková osoba musí být ve sporu zastoupena advokátem.

Poškození spotřebitelé se nestanou stranou sporu – nebudou ani žalobcem, ani vedlejším účastníkem. Pouze ti, co se do řízení včas přihlásí, budou považování za „zúčastněné členy skupiny“, jimž zákon přizná zvláštní práva.

Nový návrh tedy počítá výhradně s principem opt-in, což znamená, že spotřebitelé se musí do řízení aktivně přihlásit. Odhlašovací princip (opt-out), v minulosti zvažovaný alespoň pro bagatelní nároky do tří tisíc korun, ministerstvo zcela opustilo. Opt-out je přitom považován za levnější a jeho prostřednictvím lze získat odškodnění pro větší počet poškozených spotřebitelů.

„Z hlediska vymahatelnosti práva je lepším nástrojem opt-out princip,“ myslí si například právník Jan Eisenreich z advokátní kanceláře Pikes Legal. „Kritici opt-outu poukazují především na to, že opt-out není v kontinentálním právu zažitý a je cizím prvkem. Podle našeho názoru je to však falešný argument – v některých státech EU je opt-out zaveden a s jeho fungováním jsou dobré zkušenosti,“ dodává.

Podle Eduardy Hekšové z dTestu přihlašovací princip zvýší náklady spotřebitelských organizací už na začátku – když vyhledávají poškozené osoby, ověřují informace a vysvětlují poškozeným nutnost registrace.

Přihlašovací režim také podporuje úvahy takzvaných šmejdů o tom, že se jejich „byznys model“, založený na úmyslném porušování práv spotřebitelů, vyplatí. „V situaci, kdy bude pouze část spotřebitelů žádat a následně snad i získá nějaké odškodnění, zůstane velká část peněz získaných z protiprávního jednání v kapsách šmejda,“ upozorňuje Hekšová.

Nový návrh také omezuje využití hromadného řízení jen na soukromoprávní spory mezi spotřebiteli a podnikateli. „Nepředvídá, že by se občané mohli hromadně domáhat svých nároků vůči státu nebo municipalitám – přitom v některých státech to možné je,“ říká advokát Lukáš Duffek z advokátní kanceláře Rowan Legal. „Český přístup je spíše restriktivní. Kombinace zúžení aktivní legitimace pouze na neziskové osoby a zároveň vypuštění opt-out principu může vést ke snížení využitelnosti zákona,“ míní Duffek.

Proč se bojíme zneužití?

Plány na uzákonění hromadných řízení kritizovali už v minulosti i zástupci podnikatelů – bojí se možného zneužití. Závratná odškodnění známá z amerických filmů však u nás nehrozí. Americký systém je totiž založen na principu punitive damages (penální náhrada škody), kdy může žalobce požadovat odškodnění převyšující reálnou výši škody. Evropské právní řády ale tento princip zakotven nemají.

Takzvané šikanózní žaloby nehrozí ani podle advokátů. Například Ondřej Tyleček, partner společnosti LitFin, která se zabývá financováním soudních sporů, z vlastní praxe uvádí, že práva spotřebitelů často porušují nadnárodní korporace se silným finančním zázemím, které jsou si protiprávnosti svého jednání dobře vědomy.

Zakotvení hromadných žalob může přinést pozitiva i pro podnikatele. „Pokud jsou proti podnikatelům vedeny stovky drobných stejných sporů, může pro ně být samozřejmě jednodušší vyřešit je najednou. Právní úprava hromadného řízení zároveň může odlehčit i soudům,“ zdůrazňuje advokát Petr Zábranský z Rowan Legal.

Jednou z pojistek má být existence dvou fází řízení. V té první (certifikační) musí žalobce nejprve prokázat, že jsou splněny podmínky pro vedení hromadného řízení. Tedy zejména, že se přihlásil dostatečný počet členů skupiny, jejich nároky jsou na obdobném skutkovém a právním základě, že žalobce není ve střetu zájmů a průběh žaloba není financována konkurentem žalovaného a další. O přípustnosti vedení hromadného řízení rozhodne soud do tří měsíců. Teprve v další fázi, kdy se rozhoduje o žalobě jako takové, dojde ke zveřejnění hromadného řízení v nově zřízeném rejstříku.

Přihlašovací princip může být v tomto ohledu pro podnikatele horší, než kdyby bylo řízení vedeno jako odhlašovací. „Ve fázi přípravy žaloby musí subjekt, který bude spotřebitele zastřešovat, poškozené ‚sehnat‘ a dostat od nich výslovný souhlas. To nepovede k ničemu jinému než k informačním kampaním, které budou ve výsledku žalovaného podnikatele reputačně poškozovat ještě před tím, než vůbec dojde k podání žaloby,“ vysvětluje Hekšová. Poctiví podnikatelé by podle ní měli být ti první, kdo budou proti opt-inu brojit.

Kdo to zaplatí?

Dalším problémem nejnovějšího návrhu je nedořešená otázka financování. Žalobcem smí být pouze nezisková osoba – tedy subjekt, který obvykle nemá finanční rezervy. Ministerstvo počítá s možností přiznat spotřebitelským organizacím poměrnou odměnu z vysouzené částky a plánuje odpustit soudní poplatek.

Hranici procentuální odměny pro žalobce ministerstvo navrhlo ve dvou variantách – spíše symbolických 5 %, anebo alternativně 25 % z přisouzeného plnění. Konečné slovo o výši podílové odměny žalobce by měl soud. O částku podílové odměny se sníží kompenzace pro spotřebitele.

„Tím je však zpětně kompenzováno jen riziko a náklady z konkrétního hromadného řízení. O vytvoření finančního polštáře pro dlouhodobou udržitelnost systému hromadných žalob nemůže být řeč,“ upozorňuje Hekšová z dTestu. Systém tak může vést žalobce k podávání spíše jednoduchých žalob, jejichž administrace nebude příliš nákladná.

Samo ministerstvo spravedlnosti v komentáři ke svému návrhu přiznává, že financování sporu je největším úskalím pro spotřebitelské organizace – při neúspěchu ve věci totiž může být v podstatě likvidační. Evropská směrnice předvídá několik variant financování zástupných žalob: přímé financování neziskových organizací z dotací, snížení nebo osvobození od soudních poplatků, anebo možnost zakotvit vstupní poplatek pro spotřebitele, jichž se žaloba týká.

Přímé financování však české ministerstvo vyhodnotilo jako nevhodné, a to proto že aktuálně neexistuje odpovídající dotační titul. Zároveň je podle něj problematické, aby stát financoval soukromoprávní spory. Zavedení vstupního poplatku by spotřebitele od soudních sporů mohlo odrazovat. K financování hromadných řízení tak má sloužit pouze podílová odměna. Zajistit průběžné financování žalob z vlastních zdrojů je ale pro spotřebitelské organizace v podstatě nemožné.

„Jako ideální varianta by se jevila kombinace různých druhů financování, tj. zvláštního fondu kolektivního odškodnění, který by vyžadoval pouze prvotní investici a dále by byl průběžně financován z úspěšných kauz a například výnosů pokut udělených dozorovými orgány na spotřebitelském trhu, právního pojištění a komerčního financování třetí stranou,“ navrhuje Hekšová z dTestu.

Návrh zákona předpisuje žalobci – neziskové osobě, aby soudu doložila přehled zdrojů finančních prostředků použitých na podporu hromadné žaloby. Finance nesmí pocházet od třetí strany, která je konkurentem žalovaného anebo je na žalovaném závislá. Vyloučen má být střet zájmů – financující strana nesmí ovlivňovat žalobce způsobem, který by poškozoval kolektivní práva poškozených spotřebitelů.

Veronika Hejná

 Další články autora.

Sdílejte článek, než ho smažem

Vytisknout

Celý článek zde | Podnikání za 500 Kč ? – ANO