Izrael vpádem do Libanonu riskuje další vleklý konflikt. Írán prý chystá odvetný raketový útok

Izrael se krátce před prvním výročím teroristických útoků Hamásu zjevně rozhodl co nejvíce oslabit i libanonské militantní hnutí Hizballáh. K tomu, aby vyčistil území kolem své severní hranice, nestačily cílené a letecké údery, ale bylo potřeba zahájit riskantní pozemní operaci. Židovský stát má sice nad „nejmocnější nestátní armádou světa“ převahu, i tak ale existuje nebezpečí, že se akce postupně přetaví ve vleklý konflikt v době, kdy stále pokračují boje v Pásmu Gazy. Hrozbou je také Írán, který likvidací Hamásu a Hizballáhu přichází o nástroje prosazování svých zájmů v regionu.

Židovský stát v noci na úterý uvedl, že má v úmyslu provést omezenou a přesně zacílenou akci ve snaze zničit pozice Hizballáhu poblíž hranic, odkud ostřeluje sever Izraele. Operaci, která se soustředí na několik libanonských vesnic, podporují vzdušné síly a dělostřelectvo. Izrael předtím prováděl intenzivní vzdušné útoky na území svého souseda a jeho tajným službám jsou přičítány výbuchy pagerů a vysílaček, které používali bojovníci Hizballáhu. Zabil tak řadu vysokých vojenských velitelů i vůdce organizace Hasana Nasralláha.

Spojené státy se bojí opakování historie

Oficiálním cílem zásahů proti šíitskému hnutí je bezpečný návrat zhruba šedesáti tisíc obyvatel severního Izraele do svých domovů. Ti utekli loni na podzim před ostřelováním Hizballáhu a v zemi sílí tlak na politiky, aby jejich situaci vyřešili. Izrael se snaží všemožně ubezpečit americké partnery, že nemá v úmyslu obsadit jižní Libanon, a Washington vyjádřil souhlas s pozemní akcí. „Shodli jsme se na nutnosti odstranit útočnou infrastrukturu podél hranice, abychom zajistili, že libanonský Hizballáh nebude moci provádět útoky na severní izraelské komunity ve stylu 7. října,“ sdělil americký ministr obrany Lloyd Austin.

Zdůraznil však, že je zapotřebí i diplomatického úsilí. Na americké straně tak zjevně přetrvávají obavy, jestli se operace postupně nevymkne kontrole nebo zda je Izrael ohledně svých záměrů zcela upřímný. Nejmenovaný americký představitel podle Times of Israel podotkl, že židovský stát svou invazi do Libanonu v roce 1982 také původně koncipoval jako omezenou a nakonec se změnila v osmnáctiletou okupaci jižního Libanonu.

Bojiště v Libanonu pro Izrael představuje v podstatě už třetí frontu, protože se mu stále nepodařilo ukončit operaci v Gaze, a navíc musí řešit vypjatou situaci na Západním břehu Jordánu, kde dochází k násilí mezi Palestinci a radikálními židovskými osadníky. Izraelští vojáci nyní zřejmě budou cílit na různé bunkry, tunely a na další skryté palebné pozice podél takzvané modré linie, kterou OSN mezi oběma sousedy vytyčila v roce 2000 s cílem kontrolovat stažení izraelských jednotek z Libanonu.

Jestli se Izraeli povede rychle dosáhnout deklarovaných cílů, bude záviset mimo jiné na kondici oslabeného hnutí. Hizballáh se před loňskou eskalací chlubil tím, že má na sto tisíc bojovníků, i když odhady odborníků hovořily spíše o šedesáti tisících. Disponoval také velkým množstvím raket, během roku ostřelování Izraele jich však už mnoho vypálil. Není sporu o tom, že další tvrdé rány mu Izrael zasadil v poslední době a hnutí může být dezorientované ztrátou vedení.

Důležitý bude také postoj libanonské politické reprezentace a veřejnosti. Hizballáh je nejen militantní organizace, její aktivita se silně promítá do domácí politiky. Veřejně se velmi aktivně angažuje, provozuje zdravotnická a sociální zařízení. To však neznamená, že nemá nepřátele, kteří mu vytýkají neustálé násilí a udržování napětí ve vztazích s Izraelem.

„Hizballáh se nachází v okamžiku extrémní slabosti, jíž se proti němu stojící strany pokusí využít k tomu, aby resetovaly politickou šachovnici Libanonu a snížily jeho dominanci v libanonské politice,“ řekl The Wall Street Journal po smrti Nasralláha bezpečnostní analytik Rym Momtaz z amerického think-tanku Carnegie Endowment for International Peace.

Teherán byl zatím zdrženlivý

Velkým rizikem je v tuto chvíli i odpověď Íránu, který oslabování svého klíčového spojence těžce nese. Hizballáh je totiž součástí íránské bezpečnostní architektury a hlavní nástroj režimu k odstrašování Izraele. Dosud se však nezdálo, že by Teherán spěchal s odvetou za zabití Nasralláha a snažil se rychle zabránit zkáze hnutí.

Odborníci míní, že je v těžce pozici, jelikož jeho aktivita by mohla skutečně vyvolat široký regionální konflikt včetně amerického zásahu. Spojené státy mezitím přesouvají na Blízký východ další své síly, zřejmě ve snaze odradit Teherán od reakce. Íránský režim si navíc v tuto chvíli nemůže být jistý, nakolik izraelské tajné služby pronikly do jeho vlastního bezpečnostního aparátu a dodavatelských řetězců, zvlášť když si kvůli západním sankcím musí spoustu vybavení pořizovat z pokoutných zdrojů. Pasivita ale na druhou stranu může poškodit íránskou pozici v regionu a jeho spojenci mohou dojít k závěru, že nemá smysl se na něj příliš spoléhat a vázat.

Experti se vesměs domnívají, že Teherán dobře ví, že mu okolnosti nejsou nakloněny. Uváděli, že tak spíš zvolí vyčkávání a snahu o dialog se Západem o svém jaderném programu s cílem dosáhnout uvolnění sankcí a ekonomického tlaku. Bylo by to v souladu s dosavadní linií nového reformního íránského prezidenta Masúda Pezeškjána. „Íránské vedení je připraveno na ponižující ústup tváří v tvář izraelským úderům v krátkodobém horizontu, aby ochránilo režim v dlouhodobém horizontu. To vysvětluje dosavadní nedostatečnou odvetu ze strany Teheránu,“ řekl AP Alex Vatanka z washingtonského Middle East Institute.

„Írán je zahnaný do kouta a vidí, že mu mizí karty z ruky,“ je přesvědčen i analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Matouš Horčička. Podotýká, že debata uvnitř režimu je teď velmi intenzivní. Na jedné straně podle něj stojí pragmatický tábor, který nechce situaci eskalovat, protože by si mohl zavřít dveře pro vyjednávání se Západem. A k tomu má i obavy o bezpečnost režimu samotného, protože události z minulých měsíců ukazují, že není schopný zajišťovat bezpečnost svých spojenců. „Pokud by chtěl tvrdě reagovat, mohl by tím vystavit nebezpečí i své činitele včetně duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího a svou stabilitu.,“ vysvětluje Horčička.

Debaty kolem jaderného programu

V rámci íránského režimu ale podle něj fungují různé proudy a ten jestřábí míní, že je nutné spojencům pomoct. Islámské revoluční gardy jsou navíc do jisté míry nezávislé. „Pokud by se tyto skupiny nepohodly nebo by Chameneí nebyl schopen debatu ukočírovat, pak by nějaké radikální křídlo mohlo zareagovat,“ nevylučuje analytik AMO.

V rozporu s předpoklady odboníků americká a izraelská média v úterý odpoledne s odkazem na nejmenovaný zdroj z Bílého domu uvedla, že se Teherán chystá zaútočit na Izrael balistickými raketami. Citovaný zdroj zdůraznil, že by takový krok měl pro Írán závažné následky. Spojené státy zároveň veří, že útok by se podobal tomu jarnímu, kdy se Izraeli a jeho spojencům podařilo všechny rakety a drony sestřelit.

Zároveň se v poslední době spekulovalo o tom, že Izrael by se nemusel spokojit s eliminací Hizballáhu, ale oslabení jeho bojeschopnosti by mohl využít k úderu na íránská jaderná zařízení. Teherán totiž se svým nukleárním programem velmi pokročil a někteří izraelští experti míní, že je třeba zasáhnout nyní, než bude pozdě. Další ale varují, že by útok stejně vedl jen ke zdržení vývoje atomové zbraně a židovský stát by tím riskoval regionální válku.

Horčička nepochybuje o tom, že Írán má k jaderné zbraní blízko. Debata o programu ale podle něj uvnitř režimu není uzavřena. „Jaderný element může být na jedné straně použitelný k vyjednávání a výměnou za denuklearizaci by Teherán mohl získat nějaké ekonomické výhody,“ zdůrazňuje. Část režimu se podle něj navíc obává, co by vlastnictví jaderné zbraně mohlo způsobit a jestli by tím nevyprovokoval Izrael k dalším akcím.

Profesor mezinárodních vztahů Hal Brands z The Johns Hopkins University v Baltimore každopádně varuje před tím, aby Izrael propadal přílišné euforii z dosavadních úspěchů a nabádá, aby se držel při zemi. „Jeho ekonomika trpí rozsáhlým mnohostranným konfliktem a izraelská společnost a politika zůstávají hluboce, možná až nebezpečně, polarizovány,“ napsal ve svém komentáři pro Bloomberg.