Kuna, lev a ulita. Proč se peníze jmenují po zvířatech

Chorvatská kuna

Chorvatská kuna je zvíře zapsané do červené knihy ohrožených druhů. Chorvati si letos v květnu schválili vstup do eurozóny a od ledna 2023 budou platit eurem, staré kuny budou brzy stát za starou belu. Víme už, jak bude místní varianta společné měny vypadat a že lasicovitá šelma zůstane aspoň motivem eurové mince:

Jak se ale zvíře na peníze dostalo? Kůže lasicovitých šelem bývaly ceněné, ostatně menší příbuzný kuny, lasice hranostaj, dával jednu z nejcennějších kožešin vůbec, takřečený hermelín. V kuních kožkách taky platilo neslovanským pánům speciální daň slovanské obyvatelstvo v někdejší Slavonii, Chorvatském Přímoří, Dalmácii. Později se přešlo na praktičtější kovovou měnu. Ve třináctém a čtrnáctém století to byl banovac, banski denár, ražený nejprve v Pakraci a později v Záhřebu. A na něm byla kuna. Pro úplnost dodejme, že kunami platili i východní Slované, konkrétně Kyjevská Rus. 

Denár banovac z doby Bély IV.Zdroj: vabank.ru

Denár Banovac z doby krále Bély IV.

Nového, ale krátkého života se kuna jako měna dočkala za druhé světové. A protože ji nepoužívala ta správná strana, trochu jí to komplikovalo druhý comeback. Přišel v roce 1994 po rozdělení Jugoslávie, po krátké epizodě s chorvatským dinárem.

Chorvatská kuna byla nejprve vázaná na kurz německé marky, později chorvatská centrální banka hlídala, aby pokud možno zůstával plus minus neměnný její kurz k euru. Tento plán bude doveden k dokonalosti prvního ledna příštího roku, kdy kunu euro nahradí.

Ghanský cedi

Monetaria moneta. Nemusíte být absolventem klasických studií a umět si přečíst Vergilia v originále, abyste poznali, že ta potvora bude mít co do činění s penězi. České jméno tohoto mořského plže je zavinutec penízkový, ale pokud jste o něm někdy dřív slyšeli, zřejmě to bylo pod názvem kauri. Jeho mušličky se používaly jako platidlo. 

Nebyly jediné. Ulitami a mušlemi různých mořských měkkýšů se platilo leckde – v Amerikách, Africe, jižní i východní Asii, Austrálii a Oceánii. Ale byly asi nejrozšířenější a nejdéle používané: už před třemi tisíci let je používali Číňané. A v západní Africe se jimi za otroky platilo ještě v devatenáctém století. Zejména Angličané na jejich dovozu slušně vydělávali: v Atlantiku, který omývá západní břehy Afriky, totiž tyhle plody moře nenajdete. Zato v Indickém oceánu, kde Británie do značné míry dominovala, jich je docela dost.

KauriZdroj: Shutterstock

Jedinou zemí, která památku na ulitové peníze uchovává v názvu svého kovového a papírového platidla, je Ghana. Cedi označuje mušle kauri v akanštině, jazyce, kterým je mateřský asi polovině ghanského obyvatelstva. Poprvé se objevilo v roce 1965, když se země zbavovala zbytků britské nadvlády – mezi nimi i libry. Dnes, po vojenských pučích, letech inflace a škrtání nul  je v oběhu třetí inkarnace ghanských cedi.

CediZdroj: Shutterstock

Bankovky „prvního cedi“ byly staženy z oběhu, protože po převratu na nich byla nepohodlná osoba. „Druhé cedi“ moudře zobrazovalo obyčejné lidi, např. mladou dívku. Na druhé straně dávno neplatné bankovky se sklízí kakao.

Bulharský lev a rumunský a moldavský leu

Bulharská měna je levá, zpívá česká písnička. Kdovíproč, lvy se v Bulharsku platí o jedenáct let déle než v Česku korunami, od roku 1881. Respektive: mincemi se lvíčkem se tam platilo ještě mnohem dřív. Nebyly to sice mince místní, zato ale byly všeobecně uznávané jako solidní měna. Šlo o takzvané lví tolary, leeuwendaalder. Pocházely z Holandska (lev na nich je ovšem lev belgický), které bylo ve své době peněžní velmocí, včetně toho, že razilo říšské tolary pro Německo a Skandinávii a na východ do Levanty a do Otomanské říše vyváželo právě leeuwendaaldery.

LeewendaalderClassical Numismatic Group, Inc.. LIcence CC BY-SA 2.5

Holandský „lví tolar“ z roku 1585

Lev tady býval symbolem, který se na penězích objevoval ze stejného důvodu, z jakého ho najdete na české koruně, a nemít v kapse ani lva, znamenalo asi totéž jako dřív u nás nemít ani vorla. My ale na habsburské ptactvo rádi zapomněli, kdežto na jihu Evropy ke králi zvířat z tolaru nepřestali vzhlížet. Lva na své straně ve světě financí si kromě Bulharska ponechaly (respektive si ho zavedly) také sousední Rumunsko a Moldavsko, je to rumunský leu a moldavský leu. Perlička: zvíře lev se už bulharsky neřekne lev, ale lav. Lev je historická, nepoužívaná forma.

Rumunský levZdroj: Shutterstock

Rumunský leu je ještě méně levý než bulharský, platí se jím už od roku 1867.

Stará bela

Co stojí za starou belu, nestojí za nic. Zlámaný groš byste za to nedali. Ani vindru, tedy vídeňský fenik. Co to ale je ta bela? Bela je jazykovědná záhada. Respektive záhada je, jak se dostala do češtiny.

V ruštině je bělka veverka a podobně jako se v jihoslovanských zemích platilo kunou, byla veverčí kožešina platidlem středověkého Ruska nebo Finska (finské slovo pro peníze raha znamenalo veverčí kůži). Taková zvířecí kůže podléhá času o dost rychleji než peníze kovové nebo mušle, a stará vypelichaná a moly rozežraná bělka tedy přišla o svou hodnotu. 

Kdo nám a kdy starou belu upíchl v Česku, to se ovšem neví. První výskyt v kartotéce výpisků pro české slovníky, kterou chová Ústav pro jazyk český, je v překladu Šolochovovy Rozrušené země z roku 1933.

Veverka BělkaZdroj: Shutterstock

Sibiřská veverka v zimním odění, které zřejmě inspirovalo ruské pojmenování tohoto hlodavce slovem odvozeným od bělyj, bílý

Celý článek zde |