Naši solution architekti jsou něco jako IT evangelisté, říká Matouš Bouček ze Sazky

Matouši, co vás zavedlo právě do Sazky?

Do Sazky mě přilákal bývalý kolega. Pochvaloval si, že tu jsou dobře nastavené procesy a lidé vědí, co mají dělat. Tak jsem to šel zkusit a už jsem tady čtyři roky.

Je něco, co vás na firmě překvapilo?

Nejvíc mě překvapilo, že v Sazce bylo oddělení skoro na všechno. Interní vývoj, dataři, testovací tým, web analytici. V předchozím zaměstnání byli akorát programátoři rozdělení podle platforem, testeři a support. Sazka byl pro mě, jako čtyřiadvacetiletého juniora, velký svět. Počet zdejších systémů mi přišel fascinující.

Celé IT Sazky se vyznačuje vysokým nasazením a zápalem pro věc. Jak vám to vyhovuje?

To byla láska na první pohled. Baví mě, když jsem v kolektivu lidí, kteří mají fokus na cíl a realizují úkoly podle nejlepšího vědomí a svědomí. A to se v Sazce daří. Lidé se tu nebojí práce a mají vůli hledat různé alternativy možných řešení.


V Sazce pracujete jako solution architect. Co je vaším denním chlebem?

My architekti jsme takoví evangelisté, co se týče informací o IT podvozku Sazky. A je to hlavně tím, že můj nadřízený, Lukáš Jelínek, vymyslel skvělý a hodně detailní způsob, jak architekturu mapovat a dokumentovat. Když například analytik potřebuje zjistit, odkud se berou určitá data, přijde za námi a my mu tuto informaci vyhledáme. Naše práce je také hodně o komunikaci. Vzhledem k tomu, že Sazka má většinu systémů dodávaných externě, musíme moderovat diskuze mezi dodavateli, kteří se neznají a potřebují se propojit. 

Zároveň ale vytváříte i architektonické návrhy, na základě kterých vznikají projekty. Kolik to řádově zabere času, od prvních diagramů k hotovému návrhu? 

Záleží na projektu a jeho cíli. Pokud jde o technologickou inovaci už existujícího řešení, tak je tvorba diagramu v řádu pár hodin. Po vytvoření diagramu proběhne konfirmace, že je navržené řešení za všechny zúčastněné strany v pořádku, pobavíme se o tom, zda náhodou nevidíme v integraci možná rizika, a začíná vývoj. Když ale děláme nějaký komplexnejší projekt, například vymýšlíme úplně nový produkt, tak tam už se bavíme o desítkách hodin práce.

Baví mě, když jsem v kolektivu lidí, kteří mají fokus na cíl a realizují úkoly podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Stává se často, že vyvíjíte úplně nový produkt?

Za ty čtyři roky jsem byl pouze jednou u produktu, který se tvořil úplně od začátku. Častěji děláme nové integrace, abychom obohatili to, co už máme a rozšířili tak paletu produktů a služeb, které nabízíme našim zákazníkům.

Jak vypadá typické zadání? A kdo s ním nejčastěji přichází? 

Nejčastěji je zadavatelem produktový vlastník – ať už někdo, kdo se stará o loterie, nebo třeba kolegové z týmu compliance. Může to ale samozřejmě být i někdo od nás z IT. Například integrační specialisté nebo my, architekti, když identifikujeme prostor pro optimalizaci integrace. Proces realizace pak začíná tím, že zadavatel vytvoří task v JIRA, ten následně projde do roadmapy a musí se schválit. Jakmile je schválený a patřičně zařazený, spouští se projekt jako takový. V rámci něj vzniká byznysová analýza, kde procházíme požadavky více do hloubky, a následně vymýšlíme technická řešení, která nakonec zachytíme do integračního diagramu. 

A kdy vaše práce na projektu vlastně končí? Konzultují s vámi vývojáři následný proces?

Jako pomyslný konec naší práce by se dala brát chvíle, kdy si s vývojáři domluvíme a odsouhlasíme určité technické řešení. Pokud ale oni v průběhu vývoje narazí na problém, který by ovlivnil integrační scope, osloví nás s tím, abychom to společně vyřešili. Iterace tak mohou probíhat až do finálního nasazení projektu. Z pohledu nás architektů proto skutečný konec projektu nastane, když vyjde jeho release a my aktualizujeme architekturní dokumentaci, kterou aktuálně spravujeme ve Sparx Enterprise Architect.


Na jakých projektech jste se v poslední době v Sazce podílel?

Asi nejzajímavější byl projekt Futurum, který už má po spuštění. Jednalo se o upgrade centrálního loterního systému, přes který běží veškeré operace na našich prodejních místech, a současně o aktualizaci všech terminálů, které skrze tento systém komunikují. Já jsem nikdy předtím nebyl v takovém detailu fungování loterijního systému. Teď jsem měl možnost nahlédnout do technické dokumentace a musím říct, že celé řešení je o dost komplexnější, než se na první pohled může zdát. 

Zaujala vás na tomto projektu nějaká konkrétní technologie?

Zajímavá je například komponenta Data Connector. Má za úkol v reálném čase přenášet veškeré transakce, které se stanou v naší retailové síti, do datového skladu BI týmu. Pomocí technologie Kafka takto odbavíme kolem deseti milionů zpráv denně a z mého pohledu jde o jednu z největších inovací, které se během upgradu loterijního systému realizovaly.

Sazka má okolo tří set padesáti systémů. Jednou z největších výzev je se v tomhle prostředí zorientovat a vnímat ho jako jeden ekosystém.

Jaké výzvy přináší práce ajťáka v tak specifickém prostředí, jako jsou sázky a loterie? 

Sazka má okolo tří set padesáti systémů, které evidujeme v naší architekturní databázi. Pro mě, jako pro solution architekta, je největší výzva se v tomhle prostředí zorientovat a vnímat ho jako jeden ekosystém. 

Co vám naopak v Sazce práci ulehčuje?

Už jsem to jednou zmínil –⁠ je to kolektiv lidí, kteří jsou zapálení pro věc. Moje role je hlavně o komunikaci a koordinaci práce více týmů, takže je super, když se můžu na své kolegy spolehnout. Zároveň je příjemné, když vás firma vnímá jako člověka a ví, že je potřeba se o své zaměstnance starat. Během covidu nám třeba přišel košík ovoce a dobrot. Možná se to zdá jako maličkost, ale podle mě to o něčem vypovídá.

Poptávali jsme konzultanty, aby nám poradili, jak zlepšit dokumentaci. Ale oni jen řekli: Je to super, dělejte to takhle dál!

Součástí vaší práce je i řízení komunikace s externími dodavateli v technické oblasti. Těch je ale přes sto. Dá se to stíhat?

Byly doby, kdy jsem musel na oddělení nějakou chvíli fungovat sám, a to bylo něco. Teď už jsme naštěstí tři, takže se to dá. Samozřejmě vzhledem k velikosti Sazky je nás pořád málo, takže nemůžeme být úplně u všeho, ale díky dvěma integračním platformám, které nám pomáhají s monitoringem, a opravdu kvalitní dokumentaci architektury, je to snadnější. Relativně nedávno jsme si pozvali konzultanty, aby se nám na systém dokumentování architektury podívali a dali nám nějaký tipy, jak to uchopit lépe, ale oni nám řekli: „Pánové, nic takového jsme v životě neviděli, je to úplně super. Dělejte to takhle dál!”

Jak se vám při takovém množství dodavatelů daří sladit výstupy a termíny?

Sladění termínů nebývá problém. Nikdy nemáme takový počet dodavatelů na jednom projektu, aby to nešlo zkoordinovat. Tohle je ale věc, která jde naštěstí za projektovým managementem. My s dodavateli komunikujeme především na technické bázi. Co se týče výstupů v kontextu dokumentace, vytvořili jsme Integration Documentation Guidelines, ve kterých jasně říkáme, jaké informace – a v jaké granularitě – máme dostat. Je super, že se nám tyto guidelines podařilo přidat i do smluv, které uzavíráme s dodavateli. Ti se tak hned na začátku spolupráce zavážou k tomu, že nám dokumentaci dodají v námi požadované formě.

Existuje něco, na čem byste se chtěl v budoucnu v Sazce podílet? Nějaký projekt, který nosíte v hlavě?

Obecně bych se chtěl podílet na projektech, které Sazka bude vyvíjet interně. Když se hodně zasním, jednou by mě lákal třeba vývoj vlastní platformy pro Player Account Management. A vlastně cokoliv, co budeme stavět na zelené louce. A samozřejmě musím zmínit můj oblíbený projekt Sazka Esport. Jsem rád, že jsem jeho součástí.

Matouš Bouček, Solution Architect

Matouš Bouček se zařadil do pracovního procesu v roce 2015. Tři roky pracoval jako IT support specialista a následně tester pro českou firmu, která vyvíjí tisková řešení. V roce 2018 už ho ale cesta zavedla do Sazky. Pro pozici Solution Architect se rozhodl, protože chtěl navrhovat technologická řešení od samého začátku a hlavně pořádně –⁠ aniž by za každou cenu musel hledat nejjednodušší cestu. V Sazce pro to našel perfektní zázemí. „Kolektiv udělá v práci hodně. Je super, když lidem nevadí jít třeba i delší cestou, protože vědí, že výsledek pak bude o to lepší.”

Zdroj Zde