Níže položené lyžařské areály v Evropě hromadně krachují. Proč ne ty české?
Pohled na současný stav lyžařských areálů v Evropě svádí k domněnce, že Češi jsou kromě vysoké spotřeby piva a obliby hokeje výjimeční i uměním udržet lyžování i tam, kde to ostatní už vzdávají. Zatímco v Alpách krachuje v posledních letech jedno lyžařské středisko za druhým, ta česká se zatím až na malé výjimky drží.
Jak v pondělí připomněl například rakouský deník Die Presse, krachy lyžařských areálů se staly v Rakousku fenoménem. Za posledních pár let buď zavřela, nebo se dostala do platební neschopnosti celá řada středisek, ležících zejména v nadmořských výškách do 1000 metrů nad mořem. Často jde ale i o výše položená střediska.
Už dva roky tak není v provozu například lyžařský areál Gaissau-Hintersee, ležící mezi 750 a 1567 m n. m. u Salcburku. Kdysi oblíbené středisko rodinného typu hledá po sérii krachů a výměně majitelů marně nového investora. Podle rakouských médií tak reálně hrozí, že areál se třemi sedačkovými lanovkami a čtyřmi vleky přijde o licenci a natrvalo ukončí provoz. „Pokud se lyžařský areál zavře, už se nikdy znovu neotevře,“ řekl jeden z místních hoteliérů Albert Ebner.
Rakouská spolková země Salcbursko sice přislíbila pomoc s financováním, ta je ale spojena s jasným konceptem ekonomického provozu a závazkem minimálně třech let zaručeného provozování. A do takového rizika se nikomu nechce.
Zavírají Francouzi i Švýcaři
Nejedná se přitom o žádnou výjimku. Podobných středisek zkrachovalo v poslední době v Rakousku několik. Buď úplně ukončila provoz, nebo (jako například Kasberg v Horních Rakousích) bojují v insolvenci o přežití.
Naprosto identické problémy hlásí i Německo. Před začátkem zimní sezóny na sebe vyhlásil konkurz například areál Bödefeld-Hunau-Lift ve Schmallenbergu. „Loni jsme měli jen 19 dní lyžování, takže nemůžeme pokrýt náklady,“ řekl už v říjnu místním médiím zástupce provozovatele Jörg Schmidt.
Lyžařská střediska krachují i ve Francii. Letos jich ukončilo činnost nejméně pět. A menší lyžařské areály ukončují provoz dokonce i ve Švýcarsku.
Proč střediska nedokážou udržet provoz? Důvodů je údajně hned několik. Tím prvním jsou teplejší zimy a nedostatek sněhu, což enormně zvyšuje náklady na umělé zasněžování. A provozovatelé nemohou všechny výdaje promítnout do cen permanentek, protože za stejnou cenu pak mohou lidé lyžovat v lepších podmínkách u výše položené konkurence. Od počátku šedesátých let ubylo například podle jedné ze studií v rakouské zemi Salcbursko ve výškách pod 1500 m n.m. zhruba 30 % sněhu.
Další příčinou potíží nižších středisek jsou podle dostupných analýz i zvýšené náklady na energie a především zaměstnance, kterých je navíc akutní nedostatek.
Proč nekrachují české areály?
Z tohoto pohledu může připadat zvláštní, že v Česku, které nemá pro lyžování „alpské podmínky“, zatím žádná podobná série krachů areálů nenastala. Proč? „Přežíváme hlavně kvůli tomu, že naprostá většina středisek je na rozdíl od zahraničí provozována majiteli, pro které není lyžařský areál jediným předmětem podnikání. Pokud nevyjde zima, dotují středisko z jiných činností,“ řekl INFO.CZ prezident Asociace lanové dopravy Jakub Juračka.
Menší areály v Česku podle něj také využívají toho, že se jedná většinou o klasické rodinné podniky, kde pracují všichni, „kdo mají v rodině ruce a nohy“. A tím snižují mzdové náklady a problém s nedostatkem zaměstnanců. „Co já vím, tak i v Rakousku už lidé hodně zpohodlněli a na rozdíl od nás si na všechno někoho najímají,“ říká ředitel středočeského areálu Monínec Jaroslav Krejčí ml.
VIDEO: Lyžování se stane vzácným sportem, horské hotely se musí zaměřit na léto, říká podnikatel Rattaj v pořadu FLOW
FLOW: Rozhovor s podnikatelem Igorem Rattajem • e15
Podobně jako Jakub Juračka ale potvrzuje, že i na Monínci, který je prakticky zcela závislý na umělém zasněžování, by se provoz neobešel bez silného investora mimo obor. „Dokážeme už dnes provozovat areál se ziskem, horší je to ovšem s umořováním té investice,“ tvrdí Krejčí.
Českým areálům podle něj také údajně (možná na rozdíl od zahraniční) pomáhá to, že jejich provozovatelé dokázali rozložit provoz střediska do celého roku (včetně letních a jarních aktivit) a nebýt tedy závislí jenom na zimě.
„Podnikáme v cestovním ruchu po celý rok, takže nemusíme najímat zaměstnance pouze na zimu,“ říká Petra Bártová ze Ski areálu Olešnice na Moravě. Lyžování je podle ní jednou (ale nikoliv jedinou aktivitou), která středisku přináší peníze.
Češi jako národ lyžařů
Všichni provozovatelé českých skiareálů se shodují v tom, že Češi lyžování milují a jsou schopni akceptovat i někdy velmi „spartánské podmínky“ pro svůj sport. „Na Západě to už dlouho směřuje ke stále většímu a většímu pohodlí na sjezdovkách, ovšem až nyní se přichází na to, že cena za toto pohodlí už začíná být příliš vysoká,“ říká Jaroslav Krejčí ml.
Ať už jsou ale důvody toho, proč většina českých skiareálů na rozdíl od zahraničí zůstává stále v provozu, jakékoliv, jedna věc se zdá být jistá – Češi jsou opravdu velmi specifickým lyžařským národem, ochotným a schopným se přizpůsobit mnoha okolnostem a podmínkám, které už cizinci neakceptují.
Důkazem je kromě jiného také i fakt, že čeští investoři dnes skupují řadu bývalých horských chat a menších hotelů v rakouských Alpách nebo místní apartmány. Například v rakouské alpské oblasti Tauplitz Alm lze dnes na českou přítomnost narazit doslova na každém kroku – někdy to vypadá, jako by oblast Čechům patřila. A čeští majitelé chat pronajímají pokoje zase většinou českým hostům.
Rakouští hoteliéři, zejména ze starší generace, si stěžují, že jejich děti nechtějí živnost převzít a dále ji rozvíjet. Proto své chaty a horské boudy raději prodávají Čechům – ti už si s nimi, jak je u nich zvykem, nějak dokáží poradit.
