Polská nuklearizace se zasekla. Nad Korejci visí otazník, nadějí jsou malé reaktory GE Hitachi
Na elektřině z uhlí stále silně závislé Polsko mělo za minulé vlády velké jaderné ambice. Chtělo postavit až šest velkých reaktorů. Nyní ale kabinet Donalda Tuska stále nemá jasno v tom, zda vůbec vznikne druhá nukleární elektrárna, kterou by měla stavět korejská společnost KHNP. Zasekly se i některé plány na rozvoj malých modulárních reaktorů. Výjimkou je však pokročilý společný projekt firem Orlen a Synthos Green Energy, který sází na technologii BWRX-300 od americké společnosti GE Hitachi Nuclear Energy.
Předešlý kabinet Práva a spravedlnosti (PiS) na podzim roku 2022 vybral pro vybudování své první jaderné elektrárny severoamerický Westinghouse. Jen pár dní poté ohlásil, že druhou postaví jihokorejská společnost Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP), která letos v létě vyhrála i tendr na výstavbu v Dukovanech. Varšava počítala s tím, že první jaderný blok vznikne v roce 2033 a další budou postupně přibývat každé dva tři roky. Po dvou letech se sice rozvíjí první projekt tří reaktorů na pobřeží Baltského moře, nad druhým ale visí otazník.
Korejci, Japonci, nebo Francouzi?
„V případě druhé elektrárny ještě není místo určeno. Partner pro druhou elektrárnu zatím nebyl identifikován,“ citoval před pár dny ekonomický web Bankier.pl šéfa odboru jaderné energetiky polského ministerstva průmyslu Pawła Gajdu s tím, že je potřeba připravit soutěžní řízení. Spekulace o tom, kdo tedy bude v Polsku stavět, rozproudil i nedávný podpis memoranda o spolupráci v jaderné oblasti s Japonskem.
„Byla podepsána rámcová smlouva o spolupráci s Japonskem, ale ta samozřejmě pokrývá velmi široké spektrum kooperace v oblasti jaderné energetiky. Může jít o různé typy technologií dodávaných jak pro projekt první elektrárny, tak pro druhou elektrárnu nebo jiné projekty, které se objevují, například malé modulární reaktory,“ snažil se Gajda rozptýlit dohady, že by se dohoda přímo týkala výstavby. Zájem o druhý jaderný projekt má zjevně i francouzská EDF, která v Česku s Korejci v dukovanském tendru prohrála.
Gajda zdůraznil, že vláda v tuto chvíli pracuje na aktualizaci jaderného programu, kde se téma druhé elektrárny řeší. Server Biznes Alert tvrdí, že dokument by měl být hotový do konce listopadu a bude nejspíš obsahovat krátký seznam možných lokalit druhého jaderného zdroje. Premiér Donald Tusk v říjnu uvedl, že vláda musí vyřešit také jeho financování. „Pokud jde o první elektrárnu, téměř celou finanční zátěž přebíráme sami. Pokud jde o druhou, musíme hledat finanční partnery,“ řekl podle Reuters. „Jsem realista. Opravdu to chceme postavit, ale potřebujeme na to i skutečné finance,“ dodal.
Někteří komentátoři jsou však k jaderným plánům vlády skeptičtí, podle nich preferuje zelené zdroje. Tusk v říjnu ujišťoval o tom, že pobřežní větrné farmy přinesou Polsku více energie než první plánovaná jaderná elektrárna. „Nové větrníky postavené na moři nakonec vygenerují potenciální energetickou kapacitu osmnácti gigawattů. To je čtyřikrát větší výkon než plánovaná jaderná elektrárna v Pomoří,“ prohlásil Tusk na Evropském fóru nových myšlenek v Sopotech.
Čeká se i na Trumpův postoj
Ani projekt první elektrárny přitom není zcela bez potíží. Varšava nyní po amerických volbách potřebuje novou dohodu o její stavbě, tvrdí deník Rzeczpospolita. Během posledního roku se dostaly na veřejnost informace o obtížných jednáních mezi Polskými jadernými elektrárnami (PEJ) a konsorciem firem Westinghouse a Bechtel. Poláci si stěžují na to, současná dohoda dostatečně nechrání jejich zájmy.
Už se také nepočítá s tím, že první reaktor bude v roce 2033, ale nejdříve o dva roky později, k tomu je zřejmě třeba připočíst rok testů. Navíc se stále řeší i vhodnost místa pro tak velkou stavbu a pokračují geologické průzkumy. Mezitím také vyšlo najevo, že tehdejší vláda neměla oficiální souhlas Evropské komise s tím, aby se dohodla s Westinghousem bez výběrového řízení, což by mohlo celou výstavbu ještě zkomplikovat.
List Rzeczpospolita uvedl, že nyní bude záviset i na tom, jak se k situaci postaví budoucí prezident Donald Trump. Ten je sice zastáncem jaderné energetiky, ale v poslední době zjevně na základě vleklé a prodražené výstavby americké elektrárny Vogtle pochybuje o budoucnosti velkých reaktorů. „Stavíme tyto obrovské elektrárny, které stojí dvacet miliard dolarů a nikdy nevzniknou. Obrovské jaderné elektrárny jsou mimo kontrolu kvůli překračování nákladů. Nyní budeme realizovat malé reaktory,“ citoval deník Trumpův výrok z předvolební kampaně.
S malými modulárními reaktory (SMR) už několik let počítá i Polsko. V tuto chvíli se však na základě analýzy listu Rzeczpospolita zdá, že někteří dřívější zájemci ze hry vypadli. Týká se to energetické společnosti Enea, která plánovala spolupráci s americkým startupem Last Energy a chemické firmy Grupa Azoty. Nejistý je podle deníku i záměr producenta kovů KGHM, který loni od vlády získal povolení na výstavbu šesti malých reaktorů.
Polsko by teoreticky mohlo mít první SMR v roce 2030
Měďařská firma dříve podepsala dohodu o předběžných pracích na projektu s americkou NuScale Power a uvedla, že počítá se zprovozněním prvních reaktorů v roce 2029. Jenže přesně před rokem tato americká společnost oznámila, že ukončuje velice nadějný projekt výstavby šesti SMR v Idahu kvůli nezájmu odběratelů, kteří se zalekli rostoucích cen budoucí elektřiny z těchto zdrojů. Problémy NuScale v USA zřejmě dopadly i na Polsko. KGHM má však i jiné možnosti technologií, například Rolls-Royce, Nuward (EDF) nebo SMR-160 (Holtec).
Polskou jedničkou v rozvoji malých reaktorů je tak nyní Orlen Synthos Green Energy (OSGE). V zemi má výhradní práva na využití technologie BWRX-300 americké společnosti GE Hitachi Nuclear Energy, která je v současnosti považovaná za nejvyspělejší ve světě. Firma má výhodu, že její design vychází z technologie většího reaktoru ESBWR, který je už úspěšně certifikovaný. Pro první reaktor v kanadské provincii Ontario proto potřebuje už jen licenci na výstavbu a provoz od národního úřadu pro jadernou bezpečnost. Zřejmě ji dostane příští rok a při optimistickém scénáři může v roce 2025 zahájit i jeho stavbu. Hotový by mohl být v roce 2028.
OSGE tak věří, že v Polsku by mohl být první SMR v roce 2030. Rozvíjet je chce hned v několika lokalitách, nejpokročilejší jsou přípravy na místech Monowski a Włocławek. Rozvoji by mohl pomoci i nedávný vznik pracovní skupiny pro technologii BWRX-300 v rámci unijní Průmyslové aliance pro malé modulární reaktory. Zapojeny jsou do ní společnosti z jedenácti členských zemí včetně českého ÚJV Řež.
„BWRX-300 má nejen potenciál být prvním reaktorem SMR postaveným v EU, ale také vytváří příležitosti pro evropské společnosti významně se podílet na výstavbě, včetně výroby klíčových komponentů v rámci EU,“ tvrdí šéf OSGE Rafał Kasprów. O této technologii uvažovala pro svoje první modulární reaktory i energetická společnost ČEZ, ale nakonec se rozhodla pro strategickou spolupráci s firmou Rolls-Royce SMR a koupi zhruba pětinového podílu v britské firmě. Věří, že ji tento výběr umožní podílet se na vývoji technologie se zapojením českého průmyslu. První malý reaktor by v Temelíně mohl stát v roce 2032.