Rozloha 58 tisíc fotbalových hřišť. Takovou plochu je v Česku potřeba obnovit po těžbě území

Obnovu krajiny po těžbě nerostných surovin si v Česku žádá území větší než 400 kilometrů čtverečních, což je v přepočtu asi 58 000 fotbalových hřišť. Do roku 2030 má Česká republika dohnat 8 procentní deficit chráněných území a splnit tak cíle EU stanovené ve Strategii ochrany biodiverzity. Pokud by měla tyto cíle naplnit, bude třeba chránit další území o velikosti devíti Národních parků Šumava.

Obvykle se využívá technicky náročná rekultivace, do popředí se ale dostává přirozená obnova krajiny, tzv.sukcese.

Co je to sukcese

Ekologická a přirozená cesta, kdy se o obnovu krajiny postará přirozenými procesy sama příroda. Některé lokality se díky sukcesi stávají útočištěm pro ohrožené druhy živočichů či rostlin nebo turisticky zajímavými místy. Podle odborníků by v Česku mohly vznikat unikátní mokřady či naopak polopoušť, která je jinak vzácná.

Sukcese může probíhat na různých územích – ať už jsou to výsypky, opuštěná pole, pískovny, náplavy řek nebo třeba lesy po kalamitách či požárech. Specifická jsou pak území po těžbě. Hornickou činností totiž vznikají plochy s jedinečným tvarem i složením půdy, které jsou ideální právě pro sukcesi pestrých biotopů.

Evropa příkladem

Ve vyspělých evropských zemích jako jsou Německo, Finsko, Dánsko či Švédsko se spontánní a řízená sukcese stala běžnou součástí péče o krajinu.
Například v Německu je uzákoněn povinný 15% podíl rekultivovaného území určený k sukcesi. I díky tomu mohly vzniknout jedinečné lokality v Dolní Lužici.

V Dánsku se rekultivace po těžbě štěrkopísků provádí z velké části řízenou či neřízenou sukcesí, aniž by byl podíl sukcesních území uzákoněn. „V globálním měřítku ale bohužel stále existuje řada zemí, kde závazek těžebních společností rekultivovat po ukončené těžbě není řádně zakotven v legislativě nebo je jinak problematický. V praxi tak k rekultivacím vůbec nedochází nebo jen zřídka,“ říká Kamila Svobodová z univerzity v Göttingenu.

Česku chybí 8% chráněných území

Evropská Strategie ochrany biodiverzity požaduje zvýšit rozlohu chráněných území na celkových 30 % rozlohy EU, a to s různou mírou přispění členských států.

V případě Česka činí plocha všech chráněných oblastí více než 22 % území. „Pokud bychom měli naplnit cíle evropské strategie, bude třeba chránit dalších 8 % území, což se rovná území o rozloze jako 9 Národních parků Šumava. „Sukcese, jako nástroj ekologické obnovy, se nabízí jako jeden z efektivních dílků do pestré mozaiky nové krajiny, a také jako příležitost dosažení větší rozlohy chráněných územích, kterou jsme jako stát přislíbili EU.“, říká Markéta Hendrychová z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.

Obnova krajiny po těžbě se provádí již desítky let a byla provedena na více než polovině území bývalých hnědouhelných lomů v Česku. Rozdíl mezi technicky zrekultivovaným územím a sukcesí je ale patrný. „Plochy ponechané přírodním procesům, tedy sukcesi, jsou naprosto odlišné od terénně upravených, usilovně udržovaných a hnojených ploch, a tomu odpovídá i druhové složení. Území vzniklé díky těžbě představuje neopakovatelnou příležitost pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Nejedná se o jednoho broučka, ale o stovky druhů,“ vysvětluje Markéta Hendrychová.

Sukcesní plochy: oblíbené turistické destinace

Díky sukcesi byla vytvořena řada turisticky oblíbených míst. Tím nejznámějším je lom Amerika na Berounsku, přezdívaný český Grand Canyon.

Lom Amerika vznikl přirozenou obnovou krajiny. Foto: Wikemedia commons

Dalším příkladem je lom Růženín v Brně nebo Hornojiřetínská, Kopistská nebo Radovesická výsypka. ,,Plno sukcesních ploch si lidé dávají za cíl výletů po celé republice. Mnohdy ani netuší, že to dříve býval lom. Když slyším, jaký je už dnes zájem o studentské exkurze do lomů nebo Uhelných safari, myslím, že pokud se v Česku objeví více přírodních území se spontánní sukcesí – jak na souši, tak i co se vodního prostředí týče – bude to velké lákadlo a místní z toho budou mít prospěch,“ uzavírá Hendrychová.

Jana Bartošová

Celý článek zde