V černých číslech i během krize. Dvojnásobným tempem se ale růst nesnažíme, přináší to rizika, říká zakladatel Kytary.cz

V černých číslech i během krize. Dvojnásobným tempem se ale růst nesnažíme, přináší to rizika, říká zakladatel Kytary.cz

Zdroj: Kytary.cz

E-shop Kytary.cz založil Jan Pils, protože v internetu spatřoval budoucnost a v online obchodě s hudebním sortimentem viděl díru na trhu. Společně s Vladimírem Myslíkem a dalšími kolegy vybudovali e-shop, který se dnes řadí mezi 25 největších online prodejců hudebních nástrojů na světě a mezi 10 největších v Evropě. Společnost i navzdory krizi dlouhodobě roste. A kromě tuzemska působí také v 11 dalších zemích, kde si vybudovala pověst spolehlivého obchodníka. Vyjma hudebního příslušenství a klasických nástrojů nabízí Kytary.cz svým zákazníkům i několik rarit za stovky tisíc korun.

Před dvěma lety jste se společníkem Vladimírem Myslíkem uvedli, že se blížíte k obratu jedné miliardy korun. Už se vám ji podařilo pokořit?
Ano, té už jsme dosáhli. A pro letošní rok jsme měli výrazně větší plán, ale uvidíme. Stejně jako v ostatních segmentech maloobchodu je u nás nejdůležitější ten poslední kvartál, tedy vánoční sezóna. Už se to stalo v minulých letech mnohokrát, že první a druhý kvartál napovídal, že ten rok bude dobrý, ale nebyl. To samé samozřejmě platí i naopak.

Zatím se vám ale vždy dařilo růst, a to i během krize v roce 2008. Čemu to přisuzujete?
Vždycky jsme se snažili vytěžit maximum možného. Protože v praxi to funguje tak, že máte nějaký ekonomický plán, nějaká očekávání, třeba jakou budete mít tržbu v příštím roce, a k tomu máte naplánované nějaké výdaje a investice. Když se to hrubě nenaplňuje, dojde ke zlomu. A čím větší je, tím je větší i problém, takže musíte rychle reagovat. Jenže čím ta reakce musí být prudší, tím je také ztrátovější. Když máte rozjetou investiční akci a musíte ji zastavit, tak vás to samozřejmě stojí strašně moc peněz. My jsme se vždycky snažili hledat takový balanc, aby ten náš růst, a tím pádem i plán na další roky, byl přiměřeně ambiciózní.

Co to znamená?
Nikdy jsme se za rok nesnažili růst třeba o dvojnásobek. Protože právě to přináší extrémní rizika. Vždycky jsme cílili třeba na růst kolem 20 procent za rok, což se nám vlastně daří. Kolem toho čísla se i pořád pohybujeme. Když pak nastane nějaký nepředvídatelný vývoj, tak nám umožní reagovat přiměřeně dané situaci. To samozřejmě znamená, že nemůžeme být moc defenzivní, protože se oproti celoevropské konkurenci potřebujeme zachovat odvážně, abychom neztratili podíl na trhu. Ale zase musíme být dostatečně konzervativní, aby nás to v případě, že se ta situace ještě zhorší, nestálo nějaké další peníze a investice.

Rostli jste i během covidu?
U covidu byla situace taková, že když to začalo, nikdo nevěděl, jak to bude dál. Takže to byl takový velký šok. Nicméně pro nás to mělo výhodu, že jsme věděli, co máme dělat. Potřebovali jsme přenastavit firmu tak, abychom mohli fungovat online a nemuseli propouštět prodavače nebo je dávat na státní podporu, což jsme nakonec využili jen v omezené míře. Ukázalo se, že zákazníci, kteří do té doby preferovali prodejnu, překonali svůj zvyk, že neradi nakupují online, a začali se obracet na e-shop. My jsme z toho profitovali, protože se k nám přelili zákazníci odjinud. Takže tam se ten růst naopak ještě paradoxně zrychlil. Pak se ale začal projevovat nedostatek zboží. Výrobci, výpadky, komplikace v dopravě sortimentu, který se vyrábí v USA nebo v Asii. To byl problém. A pořád je.

A do toho všeho teď přišla ještě válka na Ukrajině…
Ano, má to na nás ekonomický dopad, ale první, na co se díváme, je ten lidský rozměr. Máme ve firmě nějaké ukrajinské zaměstnance, takže se je snažíme podporovat. Do tří dnů od vypuknutí války jsme se vůči tomu konfliktu také vymezili. Nejprve jsme poslali peníze na pomoc a poté ukončili spolupráci s dodavateli v Rusku, s kterými jsme do té doby měli výborné vztahy, a nebylo v tom nic osobního. Ale říkali jsme, že to takhle nejde, že musíme zaujmout jasný postoj.

Klasická hudba je nejlepší český vývozní artikl, říká ředitelka PKF – Prague Philharmonia Kateřina Kalistová

Dokážete odhadnout, jak velkou finanční ztrátu vám válečný konflikt přinese?
Toť otázka… Konflikt neskončil a nikdo neví, jak to bude dál například v souvislosti s energiemi či navazujícími problémy v Evropské unii. Netušíme, jakým způsobem to zasáhne české a evropské spotřebitele. My dnes působíme ve 12 zemích, takže se nás to týká i z širšího pohledu. Těžko se to plánuje. Za normálních okolností bychom byli schopní říct s přesností na 15 procent, jak to dopadne z hlediska tržeb. Ale v této situaci to může být rozptyl třeba 50 procent. Teď je teplo, ale jiné to zas bude, až nastane topná sezóna. Existují na to různé odborné analýzy, co se stane, když… Ale ty analýzy si dost často protiřečí. Takže nevíme.

Myslíte, že je hudba něco, co lidé v těžkých dobách, jako je tato, potřebují?
Myslím si, že to tak je. Samozřejmě ty hudební nástroje jsou věc, která je zbytná. Nejsou to potraviny, oblečení nebo energie. Takže je to něco, bez čeho se nějakou dobu můžeme obejít. Praxe ukazuje, že když přijde krize a nepříznivá situace, tak je to na tom segmentu poznat. Nicméně, za tu naši dvaadvacetiletou éru se ještě nestalo, že by tam byl nějaký zásadní propad. Pravdou je, že jsme vždycky rostli i v době krize, i když třeba míň, než jsme čekali. Tím samozřejmě neříkám, že to bude platit navěky. V případě současné krize, která je způsobená souhrou dvou nepříznivých věcí, což je geopolitická situace a covid, nikdo neví, jestli je to dno už teď, anebo to bude daleko hlouběji a čekají nás ještě horší časy.

Vzhledem k současné situaci jste museli řadu plánů přibrzdit, i nadále však hodláte expandovat. Jak se vám momentálně daří v zahraničí?
Je to obtížné a je to na dlouho. Když tam otevřeme trh, trvá i dva roky, než daná země začne být v zisku, do té doby to musíme dotovat. Z toho vyplývá, že v těch zemích, kde jsme dlouho, se nám daří hezky. Jedná se třeba o Slovensko, kam jsme expandovali jako první. V druhé vlně jsme se soustředili na Maďarsko, Polsko a Rumunsko. To jsou všechno země, kde jsme dneska velmi úspěšní a zákazníci nás tam mají rádi. Vědí, že když nastane problém, tak ho vyřešíme v jejich prospěch, i když nás to stojí spoustu peněz. Děláme to tak, aby si lidé získali naši důvěru a dostali nástroj, který je platný.

Jako prodejce hudebních nástrojů vidíte rozdíl v jednotlivých kulturách. Patří Češi k více muzikálním národům?
Těžko říct. Je pravda, že třeba ve srovnání s Polskem, které je kulturně hodně podobné, se zdá, že tu máme tu pozici silnější. Tedy pokud se na to díváme z hlediska toho, kolik lidí hraje. Nelze to ale brát jako nějaký ověřený fakt, spíš to vyplývá z toho, že v Polsku působíme a jsme tam v kontaktu s dodavateli a s ostatními prodejci, takže víme, jaká čísla se tam dělají. Z těch poměrně jednoznačně vyplývá, že i když je Polsko větší, ta čísla nejsou. Platí to ale jen obecně. Takže teoreticky by se z toho dalo usuzovat, že u nás je těch muzikantů víc.

Hudební průmysl díky streamovacím platformám narostl na 582 miliard. Největší úspěch na nich mají BTS a Taylor Swift

Známého, který u táboráku hraje na kytaru, má koneckonců asi každý z nás…
Ano, to je pravda, ale na druhou stranu, u polského táboráku jsem nikdy neseděl, tak nemohu posoudit. Roli pak hraje také to, jaká hudba je kde populární. Zatímco některá je předurčená k tomu, že si ji lidé hrají sami, jiná ne. Například taneční hudbu může více lidí dělat spíše pasivně, tedy ve formě posluchačů.

Podobně jako v jiných odvětvích se i hudební trendy postupem času mění. Ovlivňuje to prodej jednotlivých nástrojů?
Rozhodně ano. Například ukulele u nás nastoupilo významně asi před šesti lety a od té doby to pořád jen roste. Je to krásně znějící nástroj a snadno se na něj naučíte. Momentálně se ho prodá více než kytar. Něco podobného bylo, když se k nám dostaly elektrické bicí. Lidé je začali upřednostňovat před levnější klasikou, protože je mohli mít v obýváku, ztlumit do sluchátek a bubnovat si jen tak pro radost. Do té doby se nejvíc akustických bicích souprav prodalo v nejlevnější kategorii, řekněme za 10 až 14 tisíc korun. Nyní si tyto nástroje kupují spíše muzikanti, kteří například hrají v kapele, a ten nejlevnější nástroj by jim nestačil. Naopak cena elektrické bicí soupravy začíná hluboko pod 10 tisíci a umožňuje mnoha lidem s bubnováním začít. Nepotřebujete zkušebnu, nerušíte sousedy, můžete si do sluchátek pustit svou oblíbenou kapelu a bubnovat s ní. Odchylky jsou patrné i v tom, jak se v závislosti na aktuálně moderním žánru liší poměr elektrické a akustické kytary.

Na skladě máte momentálně hudební nástroje v hodnotě asi 200 milionů korun. Jsou mezi nimi i nějaké rarity?
Rarit máme skladem dost, ať už se jedná o kytary, kytarové zesilovače, či klávesové nástroje. Sám jsem baskytarista, takže nejvíc obdivuji ikonický červený Fender Jazz Bass vyrobený v roce 1965/66. Prodejní cena 500 tisíc korun ovšem odpovídá výjimečnosti tohoto kousku, takže si musím nechat zajít chuť. Dále u nás mohou zákazníci vyzkoušet a zakoupit ty nejlepší nástroje ze současné produkce světových top výrobců Taylor, Marten, Furch, Fender, PRS a dalších. V podobné kategorii se ale častěji pohybují piana. Ta, která jsou na objednávku, stojí třeba milion.

Kdo si koupí kytaru za půl milionu?
Takhle drahé nástroje kupují dva typy lidí. Jedni jsou ti, kteří mají peníze a chtějí si udělat radost. Tu jim přináší fakt, že se jedná o výjimečnou věc. Poměřovat, jestli je lepší kytara za 200 tisíc, nebo půl milionu, tady nemá úplně cenu, jsou to zkrátka unikátní věci a pro toho člověka to tu hodnotu má. Druhá kategorie jsou umělci, kteří se tím živí a hledají konkrétní vlastnosti kytary, přičemž to řeší opravdu do nejmenších detailů. Hledají svůj výraz a to, co jim sedí. Proto si koupí i takhle drahou záležitost.

Dostat k nám Green Day vyjde na stejné peníze jako pořízení vlastní vily v Praze, říká šéf Rock for People

Svým zákazníkům nenabízíte jen nové zboží. Na prodejně v pražských Modřanech máte i bazarové kousky…
Nejedná se o klasický bazar. Máme kytarový butik, ale ten tam není úplně kvůli byznysu. Není to totiž tak, že bychom na něm nějak profitovali. Jeho součástí jsou nástroje, které jsou vyrobené třeba v 60. nebo 70. letech, ale i později. Typicky se jedná o kytary a baskytary, které muzikanti vyhledávají pro jejich unikátní zvukové vlastnosti. Jedná se ale o konkrétní kusy s rodokmenem, které kolegové nakupují po celé Evropě. Po telefonu i osobně. Jakmile nástroj přijde, míří do našeho odborného servisního střediska, kde jej prověříme, poladíme, seřídíme a dáme do pořádku.

To zní, jako by té práce bylo tolik, že se koupě takového nástroje ani nemůže vyplatit.
Ekonomicky to není bůhvíjak zajímavé. Ty náklady se pokryjí nula od nuly. Obecně platí, že prodávat ty nejdražší nástroje je finančně velmi náročné. Musíte jich mít hodně na skladě, musíte se o ně starat a samozřejmě ta prodejnost není tak vysoká. Ten nástroj je navíc drahý. Prodáte ho, máte na tom nějaký zisk, ale z toho musíte zaplatit strašně moc věcí. Ta obrátka je tam pak daleko nižší než u běžných nástrojů.

Takže ty nástroje kupujete spíše z lásky k muzice? Koneckonců jste před založením Kytary.cz hrál na baskytaru po boku Jana Kalouska či Lenky Filipové…
Nejen my s Vladimírem, ale z velké části jsou i naši zaměstnanci muzikanti, takže to máme rádi a je pro nás radost mít tam ty drahé špičkové nástroje, moct se na ně podívat a srovnat, jaký je rozdíl mezi kytarou za dvě stě tisíc a kytarou za pět tisíc korun. U nás na prodejně je stěna, kde je třeba čtyřicet takhle výjimečných nástrojů. Pak třeba přijde zákazník a chce kytaru z roku, ve kterém se narodil. Je to taková osobní věc, kterou si nekupují jen sběratelé, ale i právě někteří profíci, kteří mají tyto staré věci rádi a živí se tím, že na to hrají.

Portfolio nabízeného sortimentu jste si dle vlastních slov postavili tak, aby uspokojilo i nejnáročnější zákazníky. Znamená to, že u vás nakupují i kolegové z hudební branže?
Určitě. Podařilo se nám na českém trhu dosáhnout na takovou pozici, že nás minimálně zná každý muzikant. Troufám si říct, že u nás i něco nakoupil. Takže i ty špičky z oboru a známí umělci u nás nakupují hodně. Já sám na prodejně často vídávám známé tváře a samozřejmě mě to těší.

Celý článek zde |