ČNB dostala domácí úkoly od VŠE i Oxfordu. Příliš spoléhá na jediný zdroj předpovědí

Na žádoucí nastavení úrokových sazeb v ekonomice má kdekdo silný názor. Detaily způsobu, jakým v centrální bance vznikají jednotlivá měnověpolitická rozhodnutí, jsou ale pro většinu běžné populace poměrně složité a obtížně vysvětlitelné. Z podstaty věci je navíc nutné, aby centrální banka byla v dané ekonomice vždy jediným, monopolním tvůrcem měnové politiky.

Z těchto důvodů mívají centrální banky poměrně málo skutečně fundovaných oponentů. A proto se v této branži ujal zvyk jednou za čas si takovou hloubkovou oponenturu objednat. Nedávno si vnější posouzení objednala i Česká národní banka, a to v podobě dokonce hned tří posudků. Jeden posudek přišel od týmu ekonomů z Vysoké školy ekonomické, druhý od Romana Šustka, českého ekonoma dlouhodobě působícího na jedné z londýnských univerzit, a třetí od Johna Muellbauera, slovutného profesora ekonomie na univerzitě v Oxfordu.

Kritika závislosti na jediném modelu

Všechny posudky měly za úkol se soustředit především na model označovaný jako g3+, který experti ČNB používají na tvorbu prognóz vývoje české ekonomiky. Bankovní rada vychází právě z těchto prognóz při svém rozhodování o tom, jak nastavit své základní úrokové sazby a případně další nástroje tak, aby plnila svůj úkol držet inflaci pokud možno poblíž dvouprocentního inflačního cíle.

Co se ČNB o sobě v těchto zprávách dověděla? Všechny tři posudky se shodují především na kritice nynějšího stavu, kdy jsou v ČNB úvahy o vhodném nastavení měnové politiky stavěny na prognóze vycházející jen z jednoho modelu zvaného g3+. Jde o model typu DSGE, tedy dynamický (umožňuje provazby veličin v různých časových obdobích), stochastický (dokáže pracovat s nejistotou) a zahrnující všeobecnou rovnováhu (pokrývá, byť s drastickým zjednodušením, celou ekonomiku).

Stará prognostická moudrost praví, že některé modely můžou být užitečné, ale všechny jsou rozhodně chybné. A proto všechny tři posudky navrhují ČNB vedle modelu g3+ rozvíjet ještě další model nebo několik modelů jiného typu tak, aby bankovní rada dostávala sadu prognóz, které budou všechny tak trochu špatně, ale každá jinak, takže jejich souběžným využíváním se sníží riziko, že se bankovní rada při svém rozhodování dopustí nějaké zásadní chyby, která by plynula ze spoléhání na jediný model.

Pohrdání oxfordského profesora Muellbauera

Nejdál jde v tomto směru profesor Muellbauer. Netají se jistým pohrdáním k modelům třídy DSGE s tím, že jde o dítka intelektuální módy v akademické sféře a v centrálních bankách před světovou finanční krizí, tedy před rokem 2008. Následně ale podle jeho názoru tyto modely z módy vyšly, a je třeba je nahradit jiným typem modelů, jichž je on sám už řadu let propagátorem.

VIDEO: Německo naši ekonomiku táhne dolů, říká viceguvernérka ČNB Zamrazilová v pořadu FLOW

• e15

V podobném duchu posudky volají i po tom, aby bankovní rada dostávala do ruky více různých scénářů, tedy více různých vyhlídek dalšího vývoje ekonomiky, které se liší v předpokladech ohledně klíčových neznámých faktorů – neznámých buď proto, že teprve nastanou, nebo proto, že nejsou přímo pozorovány.

Společným tématem zejména dvou posudků, které nad modely DSGE úplně nelámou hůl, jsou také výzvy, aby se experti ČNB pokusili dodat stávajícímu modelu g3+ víc realističnosti a detailů u těch částí české ekonomiky, které jsou teď v modelu zachyceny příliš zjednodušeně nebo vůbec ne. Tyto rozšiřovací výzvy se týkají řady oblastí od fiskální politiky přes bankovní sektor a kapitálový trh až po sektor domácností. Další návrhy se týkají například zveřejňování informací o modelech.

Dlouhodobá práce pro nemalý tým

O tom, které „domácí úkoly“ z posudků se budou realizovat, bankovní rada zatím nerozhodla. Mnohé z výše uvedeného představuje spoustu dlouhodobé práce pro nemalý tým vysoce kvalifikovaných expertů.

Jak upozornil ve své zprávě Roman Šustek, výzkumní pracovníci tvoří v ČNB zhruba necelých 0,7 procenta všech zaměstnanců, zatímco třeba v norské centrální bance je to 1,2 procenta, a ve švédské dokonce lehce přes 3 procenta. Je s velkým otazníkem, jestli má ČNB na naplnění aspoň části návrhů z posudků vůbec dost odborných kapacit.