Uprchlý syrský diktátor Asad je v Moskvě, píší ruské agentury. Dostal azyl
Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl. Uvedly to v neděli ruské tiskové agentury s odvoláním na nejmenovaný zdroj v Kremlu. „Asad a členové jeho rodiny přicestovali do Moskvy. Rusko jim z humanitárních důvodů poskytlo azyl,“ citovala zdroj agentura TASS. Stejné sdělení přinesly agentury Interfax a RIA Novosti.
Asadův režim se v noci na neděli po 24 letech zhroutil. Diktátora, který ještě před dvěma týdny měl moc zdánlivě pevně v rukou, smetla blesková povstalecká ofenziva za 11 dnů, poté, co se to během občanské války nepodařilo téměř 14 let. Osud Asada byl dosud nejasný, podle dvou syrských činitelů mohl zahynout při pádu letadla, kterým prchal z Damašku.
Moskva patřila k nejbližším spojencům Asadova režimu v bojích proti povstalcům. V Sýrii má Rusko dvě důležité základny – námořní v přístavu Tartús a leteckou Hmímím, kterými si zajišťovalo přítomnost v regionu Blízkého východu a Středozemního moře.
Dva syrské zdroje podle agentury Reuters dříve v neděli sdělily, že Asad mohl zahynout při pádu letadla, kterým prchal z Damašku. Jeho smrt ale nikdo nepotvrdil. Ruské ministerstvo zahraničí naopak uvedlo, že Asad opustil Sýrii. Kde se nachází, ovšem nesdělilo.
Bašár Asad
Syrský diktátor Bašár Asad v Kremlu (25. 7. 2024).|
- Do čela Sýrie se Bašár Asad postavil v červenci 2000 po smrtí svého otce Háfize, který této blízkovýchodní zemi vládl dlouhá léta pevnou rukou. Asad senior si vytrvalostí, politickou obratností, ale i nesmlouvavostí dokázal udržet čelné postavení mezi arabskými politiky téměř 30 let. Když vystudovaný oční lékař Bašár, který získal vzdělání i v Londýně, nastoupil do funkce, vyvolalo to jisté naděje na změnu autoritářského režimu. Ty se ale nenaplnily.
- Bašár Asad se prezidentem stal v červenci 2000 a v nástupnické řeči sliboval kromě „osvobození Golanských výšin“ i aplikaci „zvláštní demokracie, která má kořeny v syrské historii, kultuře a civilizaci“. Po téměř čtvrt století v čele země a po 14 letech občanské války se ale Sýrie ocitla na pokraji zhroucení: ve válce zahynulo podle odhadů 500 až 600 tisíc lidí, z toho asi 300 tisíc byli civilisté, hospodářství země čelí rozvratu.
- Po nástupu k moci Bašár Asad sice částečně zreformoval ekonomiku, když třeba povolil soukromé banky, od počátku si ale ponechal pevnou kontrolu nad politikou, kterou ovládala jeho Socialistická strana arabské obrody (Baas). Sýrie pod Asadovým vedením se již před občanskou válkou dostala do mezinárodní izolace na základě obvinění od USA, že chce destabilizovat Irák a Libanon, že podporuje terorismus a že vyvíjí zbraně hromadného ničení.
- Další těžké období nastalo pro Asada po zavraždění libanonského expremiéra Rafíka Harírího v únoru 2005, se kterým byli spojování vysocí syrští činitelé. V dubnu 2005 byli syrští vojáci po téměř třech desetiletích donuceni opustit Libanon. Vyšetřování nicméně neprokázalo zapojení syrské vlády do atentátu, soudy ukázaly na členy libanonského hnutí Hizballáh, které ovšem bylo blízkým Asadovým spojencem.
- Asadova vláda také zrušila v dubnu 2011 výjimečný stav, který platil od 8. března 1963, to už se ale země zmítala v občanské válce. Tu zažehlo utlačování prodemokratických demonstrací a do konfliktu se postupně zapojily různé regionální a zahraniční síly: na straně vlády Rusko, Írán či Hizballáh, část povstalců měla podporu Turecka a stranou nezůstaly ani USA. V posledních letech se angažoval Izrael, který letecky útočil na íránské cíle či na cíle spojené s Hizballáhem.
- Válka si podle odhadů vyžádala kolem 600 tisíc lidských životů, přibližně polovinu mrtvých tvoří civilisté. Dalších téměř 12 milionů obyvatel, což je více než polovina předválečné populace, většinou trvale opustilo své domovy. Z nich na šest milionů uprchlo do zahraničí, podle OSN způsobila občanská válka největší migrační vlnu od druhé světové války. Nejvíce Syřanů (přes tři miliony) se usadilo v Turecku, přes 1,5 milionu v Libanonu, stovky tisíc zamířily do Evropy.
- Syrské protesty byly součástí takzvaného „arabského jara“, které vypuklo v prosinci 2010 v Tunisku a postupně se přelilo do dalších zemí. Svrženi byli vládci Tuniska (Zín Abidín bin Alí) a Egypta (Husní Mubarak), kteří padli po lidových protestech začátkem roku 2011. Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí byl svržen a zabit povstalci v říjnu 2011 a jemenský prezident Alí Abdalláh Sálih odstoupil v únoru 2012.
- Asad se ale u moci udržel, i díky zapojení Ruska a Íránu, obě země mu poskytly výraznou vojenskou pomoc, podobně jako libanonský Hizballáh. Když ruské jednotky v roce 2015 přišly do Sýrie, ovládal Asad jen asi třetinu země, před nynější ofenzívou rebelů to bylo dvakrát tolik. Přes 25 procent území bylo v držení arabsko-kurdské koalice Syrské demokratické síly (SDF), zbytek měly pod kontrolou další povstalecké skupiny.
- Syrská vláda je obviňována z válečných zločinů, včetně nasazení chemických zbraní. OSN už v roce 2012 oznámila, že se Asadův režim dopustil válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Tytéž zločiny ale spáchali také povstalci. Tehdejší vysoká komisařka OSN pro lidská práva Navanethem Pillayová pak v prosinci 2013 řekla, že Asad je zodpovědný za válečné zločiny a za zločiny proti lidskosti.
- V posledních několika letech se Asadovi dařilo vymanit se z mezinárodní izolace, byť nikoli na Západě. Loni v září třeba poprvé od roku 2004 přiletěl do Číny. Peking, stejně jako Rusko a Írán, vztahy s Damaškem udržoval i v době, kdy mnohé země Asada izolovaly kvůli jeho brutálnímu potlačení protivládních demonstrací. Čína také jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN několikrát vetovala rezoluce o Sýrii.
- Asad se snažil obnovit diplomatické vztahy s arabskými zeměmi, které ho od začátku války izolovaly. Liga arabských států (LAS) loni obnovila Damašku členství. Letos v květnu pak Saúdská Arábie po více než deseti letech jmenovala svého velvyslance v Sýrii. Objevily se také signály o možnosti narovnání vztahů s Tureckem, jež byly prakticky zpřetrhány po vypuknutí občanské války, v níž Ankara podporovala povstalce usilující o Asadovo svržení.