Stále slabší posilování koruny. Kam se v roce 2025 vydá česká měna?

Zajímá to každého, kdo se v příštím roce chystá na dovolenou do zahraničí. A podnikatele, kteří musí řešit měnové kurzy. Kam se v roce 2025 vydá česká koruna? Odpověď není jako u jakéhokoli věštění budoucnosti jednoduchá, ale zrovna na měnovém trhu se můžeme opřít o několik fundamentů, které stojí za to sledovat a přemýšlet nad nimi. Protože se s nimi v součtu dá sestavit nejvěrnější obrázek budoucnosti, pokud nám to pohled do neznáma vůbec umožňuje.

Dlouhodobý trend české koruny je jasný a je na něm široká shoda. Koruna má tendenci posilovat. Je to přirozené pro konvergující ekonomiky, což Česká republika směrem k eurozóně dělá a snad bude dělat dále. Jak se naše ekonomiky přibližují svým výkonem, vyšší poptávka po české koruně ji posiluje. Stačí se podívat na celou historii kurzu mezi korunou a eurem a jasně tam konvergenci vidíme. Jistě, občas do toho zasáhla recese a korunu cíleně oslabila i centrální banka, ale tlak směrem k posilování na grafu najde každý už od pohledu.

Jenže tady už je první problém. Česká národní banka před nedávnem usoudila, že naše ekonomika bude konvergovat pomaleji, než jsme si dříve mysleli. A ne o málo, rovnovážné posilování kurzu centrální banka vidí hned o třetinu pomalejší než dříve. Dává to smysl, když si všimneme, že nám produktivita práce roste o poznání pomaleji, než se dříve odhadovalo.

Proč jsou centrální bankéři pesimisté?

To ale není jediný důvod ke slabší koruně a ani by být nemohl, protože pomalejší konvergence je pořád posilování koruny, i když méně než dříve. Proč si tedy centrální bankéři myslejí, že koruna mírně oslabí a dostane se v posledních měsících roku 2025 k euru až na 25,3?

Vedle pomalejší konvergence je to zejména deficit obchodní bilance, tedy na příkladu řečeno, když se ekonomicky nedaří Německu, tak spíš než aby oni nakupovali u nás, jezdíme my k nim. Tedy my poptáváme více eur a oni méně korun. A že by to s naším nejdůležitějším obchodním partnerem vypadalo nějak růžově, to určitě nemůžeme říct.

A nakonec se nám bude uzavírat rozdíl mezi úrokovými sazbami u nás a v eurozóně. Měli jsme vysoké sazby, ale centrální banka je snižuje a pomalu bude snižovat dál, zatímco v eurozóně sazby tak vysoko nevyrostly. Vysoký rozdíl nahrával tomu, že lidé prodávali eura a nakupovali si třeba české státní dluhopisy, ale nyní se tento efekt bude zmenšovat.

Návrat k rizikovějším aktivům

Na finančním trhu se ale třeba mezi bankami čeká spíš drobné posílení koruny lehce pod 25 korun za euro. Jak je to možné, když centrální banka vidí kurz spíš slabší? Argumenty centrálních bankéřů stojí hodně na měřitelných veličinách, ale na finančním trhu je ve vzduchu ještě jedna ingredience navíc – určitý návrat k rizikovějším aktivům, mezi něž česká koruna oproti euru určitě patří. Když se totiž geopolitická situace stabilizuje, investoři se nebojí stáhnout se z bezpečných přístavů a zkusit o trochu více rizika, ale i možného výnosu v rozvíjejících se ekonomikách.

A teď už je to spíše sázka na to, zda se nám podaří v příštím roce úspěšně proběhnout mezi všemi nášlapnými minami, nebo ne. Trhy už si na ruskou agresi na Ukrajině – bohužel – zvykly, což by nás mohlo posunout k silnější koruně. Pokud ale sázíte na to, že konflikt eskaluje, koruna ztratí.

Je po prezidentských volbách v USA, konečně méně nejistoty. Ale neudělá Donald Trump něco nečekaného? A Blízký východ? Optimista tak sází na korunu, pesimista proti. Základní scénář je ale na obě strany stejný – koruna neudělá nic moc. Spíš nic než moc.