Evropa stárne a přichází o pracovní sílu. Musí vymyslet, jak se s tím vyrovná
Zatímco v roce 2019 bylo v sedmadvacítce přes devadesát milionů lidí v aktuálně typickém důchodovém věku nad 65 let, podle posledních dat je jich už přes 95 milionů. A prognózy předpokládají, že do poloviny století jejich počet stoupne na téměř 130 milionů.
Ještě důležitější než samotný počet předpokládaných penzistů je přitom poměr mezi počtem osob v produktivním věku a množstvím lidí, které je potřeba ve stáří zajistit. Zatímco na počátku tisíciletí připadali v EU na jednoho důchodce skoro čtyři pracující, nyní jsou to zhruba tři a kolem poloviny století nejspíš půjde o přibližně dva.
Zranitelnost průběžných systémů
„Systémy sociálního zabezpečení, včetně důchodů a služeb dlouhodobé péče, budou čelit rostoucímu tlaku. Úbytek pracovní síly si potenciálně vyžádá prodloužení věku odchodu do důchodu nebo účast starších pracovníků,“ předpokládá ve své studii časopis Lancet. „V mnoha evropských zemích je primární penzijní systém průběžný, což znamená, že penzijní příspěvky současných pracovníků se používají k financování penzí současných důchodců,“ upozorňuje bruselský ekonomický think-tank Breugel na skutečnost, že řada unijních zemí je v podobné situaci jako Česká republika.
Evropská komise přitom předpovídá zvýšení průměrných veřejných výdajů na důchody v EU z 11,4 procenta HDP v roce 2022 na 12,1 procenta do roku 2045. Ve Španělsku, Itálii a Portugalsku se však výdaje v té době nejspíš dostanou nad patnáct procent hrubého domácího produktu. V pobaltských a severozápadních zemích by naopak většinou neměly překročit deset procent.
Odborníci se i proto shodují na tom, že žádný zázračný a univerzální unijní recept na úspěšnou penzijní reformu neexistuje. „Design důchodového systému záleží na řadě faktorů, demografií počínaje a rozvinutostí finančního sektoru konče. Nicméně výhodné bývá spoléhat se na více pilířů a diverzifikace rizik,“ podotýká hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek.
Vysvětluje, že systém, který zahrnuje průběžně financovaný pilíř a fondový pilíř, bývá odolnější a výkonnější z hlediska rizika a výnosu. „Při dostatečně silné fondové složce nemusíte sahat k tak rozsáhlým parametrickým změnám v průběžně financovaném pilíři, třeba zvyšovat důchodový věk, jaké jsou nezbytné při absenci či nízkém významu důchodových úspor,“ dodává.
Martin Potůček z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který v letech 2014–2017 vedl takzvanou důchodovou komisi, podotýká, že v současnosti jsou na tom v rámci Evropy v kombinaci veřejného, podnikového a privátního důchodového zabezpečení velmi dobře Švýcaři. „To platí i o Švédech, kteří byli přes různost názorů vládnoucích a opozičních politických stran schopni se dohodnout na veřejném důchodovém pojištění, s nímž jsou srozuměny strany politického ringu i samotní občané,“ přibližuje.
I když Švédi provedli penzijní reformu už na přelomu tisíciletí, je na třech pilířích stojící systém skandinávské země dáván v Evropské unii ostatním za vzor často i nyní. První pilíř je propracovaný, nezávislý na státním rozpočtu a charakteristický vysokou zásluhovostí. A není pouze průběžný. Jeho součástí je takzvaný prémiový důchod. Plátci povinně odvádějí 2,5 procenta ze svých hrubých příjmů na individuální investiční účty, které spravuje speciální vládní orgán. Nicméně ani tento systém není odolný vůči demografickým změnám, a vláda tak musí sahat ke zvyšováním věku odchodu do penze.
Německé vládní investice
Tímto způsobem se svízelnou situaci snaží řešit i mnohé další unijní země, ovšem někde s tím politici narážejí na velký odpor. Ve Francii loni po dlouhém boji prošel zákon oddalující penzi z 62 do 64 let. Proti tomuto kroku byly podle průzkumu více než dvě třetiny Francouzů. Mnozí se s ním nesmířili doteď, na což slyší politici. Radikální pravice i levice před letními volbami slibovaly, že reformu zruší. Je otázkou, co se s ní stane poté, co Michela Barniera po pouhých třech měsících v úřadu vystřídal jako premiér François Bayrou.
S penzijní reformou se však potýkají i významné unijní státy s méně odbojným obyvatelstvem včetně Německa. Zaměstnavatelé se v největší evropské ekonomice postupně loučí se silnou generací takzvaných baby boomers, kteří na svět přišli od roku 1955 do roku 1969. Mezi lety 2021 a 2036 tak odejde do penze na třináct milionů Němců, téměř třetina současné pracovní populace. Na počátku šedesátých let minulého století připadalo v zemi na jednoho starobního důchodce šest aktivně pojištěných pracovníků. Nyní je tento poměr zhruba 2:1 a dále klesá.
Na důchody jde už v současnosti třetina vládních výdajů – a to se nedá říct, že by z nich všichni němečtí senioři mohli vést život v blahobytu. Průměrný měsíční příspěvek pro penzisty loni činil 1550 eur. Jenže 61 procent důchodců dostává méně než 1200 eur a každý třetí méně než 750 eur. Řada Němek pobírá mnohem nižší nebo žádné důchody. Pracovaly v málo placených zaměstnáních a mnohé také trávily roky v domácnosti.
Kabinet v Berlíně v září schválil reformu, která zahrnuje pobídky, jež mají udržet lidi co nejdéle na trhu práce. Má také zajistit v příštích letech růst důchodů tak, aby jejich výše odpovídala 48 procentům průměrné mzdy. Balíček ale zároveň počítá se vznikem takzvaného generačního kapitálu.
Vláda chtěla na přání svobodných demokratů (FDP) postupně na akciovém trhu investovat do poloviny třicátých let nejméně 200 miliard eur a výnosy z těchto investic využít k udržení penzijního systému. „Po více než století byly příležitosti nabízené kapitálovým trhem ponechány ladem. Nyní investujeme do budoucnosti této společnosti,“ propagoval dříve liberální ministr financí Christian Lindner svou myšlenku na sociální síti X.
Potůček to považuje za krok správným směrem. Připomíná, že obohatit nabídku doplňkového penzijního spoření ustavením veřejně spravovaného, příspěvkově definovaného systému s jistotou návratu vložených prostředků se započtením inflace navrhovala i komise, kterou řídil. „Takto získané prostředky by byly českému státu k dispozici pro financování velkých infrastrukturních projektů,“ poznamenal.
V Německu ale stejně jako ve Francii v prosinci padla vláda. Kancléř Olaf Scholz nedostal důvěru sněmu, a prezidenta proto o vypsání voleb požádal. Očekává se, že jej po novém roce vystřídá jeho opoziční vyzývatel Friedrich Merz, který kandiduje za CDU/CSU.
Evropané stále málo myslí na stáří
K tlaku na veřejné finance přispívá i fakt, že si miliony Evropanů dostatečně nespoří na stáří. Údaje z průzkumu Eurobarometer ukázaly, že necelá čtvrtina jich má zaměstnanecké penzijní pojištění a slabá pětina nějaký osobní penzijní produkt. V jednotlivých unijních státech se přitom situace velmi liší, například v průmyslovém Německu je zaměstnanecké pojištění velmi rozšířené.
Z průzkumu sdružení Insurance Europe vyplynulo, že si na důchod nijak nešetří 39 procent tázaných. Většinou uváděli, že na to nemají prostředky. Daleko hůře na tom přitom byly ženy a lidé s nízkým vzděláním, tedy skupiny nejvíce ohrožené chudobou ve stáří.
„Ne každý si uvědomuje nutnost spořit si na důchod. Je proto třeba pokračovat i v úsilí o zvyšování tohoto povědomí stejně jako ve zlepšování úrovně finanční gramotnosti, aby jednotlivci mohli činit pro sebe ta nejvhodnější rozhodnutí,“ uvedla zmíněná asociace pojišťoven jako hlavní doporučení pro politiky.
Jenže mnoho lidí, kteří se pokoušejí chovat zodpovědně, je napříč kontinentem frustrováno výsledky své snahy, tedy nízkými výnosy ze spoření. „Během posledního desetiletí se evropská penzijní krize výrazně zhoršila kvůli trvale nízkým reálným výnosům, které nebyly dostatečné k překonání inflace. To mělo pro střadatele za následek podstatnou ztrátu kupní síly,“ řekl Deutsche Welle Arnaud Houdmont z evropské federace investorů Better Finance.
Analýza Finského centra pro důchody došla k závěru, že nominální výnosy penzijních fondů loni celosvětově dosahovaly v průměru osmi procent. Ale po započtení vysoké inflace byly jen dvouprocentní. V případě některých evropských zemí pak byly i záporné. V dlouhodobějším horizontu se podle centra reálné výnosy pohybují kolem pěti procent. Houdmont míní, že za nižší výnosy mohou kromě inflace také vysoké poplatky, špatná alokace aktiv a nedostatečná transparentnost penzijních produktů.
Aby pomohla vyřešit nedostatek úspor, zavedla EU v březnu 2022 panevropský osobní penzijní produkt (PEPP). Systém umožňuje pracovníkům vybudovat si dodatečný důchod, který je plně přenosný při stěhování do jiných států EU. Po dvou letech se ale ukazuje, že příliš nefunguje. Web Euronews na jaře uvedl, že má pouze jednoho poskytovatele produktu ve čtyřech zemích. Je jím slovenská společnost Finax, která nabízí své služby i Čechům, Polákům a Chorvatům.
„Je to poprvé v celé historii členství Slovenska v Evropské unii, kdy slovenská finanční instituce jako první představila nový finanční produkt,“ pyšní se firma na svých stránkách. Její šéf Juraj Hrbatý však pro Euronews připustil, že vše nejde úplně podle plánů. „Po roce seriózního provozu máme kolem pěti tisíc zákazníků. Je to méně, než jsme očekávali,“ uvedl.
Volání po větší flexibilitě a atraktivitě
Problém je podle některých penzijních expertů v tom, že PEPP je příliš komplikovaný a restriktivní. Je také považován za nežádoucí konkurenci velkých investičních fondů. „Celkově nízká informovanost a nízká účast v systémech penzijního připojištění v Evropě spolu se současnou krizí životních nákladů pravděpodobně utlumily poptávku spotřebitelů po PEPP,“ domnívá se Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA).
Vyzývá k reformě panevropského produktu tak, aby byl atraktivnější pro poskytovatele i střadatele. Navrhuje také automatické otevření systému pro každého občana EU, který dosáhne věku 18 let nebo vstoupí do zaměstnání.
Další experti vyzývají i k větší atraktivitě a flexibilitě v zaměstnaneckém a individuálním spoření. Zvlášť v době, kdy neobrokeři lidem nabízejí snadnou správou svých financí přes telefon a těžkopádné penzijní systémy pro ně na přitažlivosti ztrácejí. Expert na penze z univerzity v Utrechtu Hans van Meerten si myslí, že pracovníci by byli více motivováni spořit v zaměstnání, kdyby mohli více rozhodovat o správě svých financí.
„Chcete, aby vaše úspory byly zelené? Chcete investovat v Izraeli, nebo ne? Nechte rozhodnout jednotlivce. Proč by o tom měli rozhodovat sociální partneři nebo odbory?“ tázal se pro Deutsche Welle s odkazem na penzijní systémy spravované odbory.
Jisté je, že Evropané stále nechávají mnoho peněz ležet víceméně ladem. EIOPA zdůraznila, že občané EU dohromady drží úspory ve výši přibližně 34 bilionů eur, avšak přibližně třetina těchto prostředků je uložena v bankovních vkladech. Němci přitom schraňují nemalé peněžní částky dokonce v hotovosti, v průměru má každý někde schováno skoro 1400 eur. Německé domácnosti si dokonce uchovaly stále směnitelné marky v hodnotě několika miliard eur.
Článek vyšel původně v říjnu
