Konec závislosti na Rusku? Kremelským gaunerům budeme nepřímo financovat válku i bez Družby
K přechodu Česka na zásobování ropou výhradně jen západní cestou má dojít v polovině letošního roku. Toto naše úplné odstřižení od ruské ropy samozřejmě bude velmi příjemnou zprávou: zcela tak skončí naše ropná závislost na zemi, která se z relativně spolehlivého obchodního partnera změnila v brutálního agresora.
Jaksi podvědomě můžeme mít pocit, že naším rozhodnutím zcela ukončit nákupy ruské ropy nejen oslabíme schopnost Ruska nás v budoucnu vydírat, ale že tak skončí dosavadní ostudný stav, kdy Česko svými nákupy ropy de facto pomáhalo Rusku jeho agresivní výpady financovat. Tak to ale bohužel není. V úvahu přichází hned několik scénářů, v nichž naše nákupy ropy i nadále budou Rusku nepřímo hrát do karet.
První takový scénář je „re-exportní“, v němž do Česka bude trasou TAL-IKL proudit i nadále ruská ropa – jen ji nebudeme kupovat přímo od Rusů, nýbrž od nějakého prostředníka, který sankce vůči Rusku oficiálně nebo aspoň fakticky neuplatňuje. Tento scénář v praxi nemusí hrozit, pokud si dovoz ruské ropy skutečně striktně zakážeme a pokud budou probíhat příslušné kontroly: na ropě totiž – mimochodem mnohem víc než na zemním plynu – se dá chemickým rozborem poznat, kde byla vytěžena.
Další scénář je „kompenzační“. V něm sice nebude do Česka ropovodem TAL-IKL proudit ruská ropa – ta bude nicméně pocházet ze zemí, které samy ropu těží a které daný objem své ropy prodají za určitou cenu nám, přičemž zároveň týž objem koupí (nejspíš za nižší cenu) od Ruska. A to opět díky tomu, že takové země sankce vůči Rusku neuplatňují. Nebo můžou takové země dodávat o daný objem méně své ropy jiným odběratelům, kteří budou o to více ropy kupovat z Ruska, pokud se tito odběratelé neúčastní protiruských sankcí.
Zemí, která se – samozřejmě se ziskem – uvolí k takové kompenzaci ruské ropy svou ropou, může být například Ázerbájdžán. Už loni se právě u této země zmiňovalo riziko, že bude ochotně figurovat v obdobném scénáři týkajícím se ruského zemního plynu, jehož přepravu přes své území chtěla ukončit Ukrajina.
Pětinásobný objem „vyprané“ ruské ropy
Další možností je „rafinační“ scénář. V něm odběratel sice nekupuje od Ruska přímo ropu, nicméně kupuje ropné výrobky od prostřednických zemí, které jako vstup využívají ropu právě z Ruska. Je veřejným tajemstvím, že rafinační scénář je mezi členy protiruského bloku velmi oblíbený: objem ruské ropy, která do zemí uplatňujících sankce putuje poté, co je „vyprána“ rafinací v některé prostřednické zemi, činil měsíčně kolem 200 tisíc tun těsně před začátkem ruské agrese, zatímco loňský průměrný měsíční objem byl už zhruba pětinásobný.
Dokud bude významná část světa odmítat účast na protiruských sankcích, ať už z důvodů principiálních, nebo pragmatických, budou naše nákupy ropy a ropných produktů – i když nikoliv z Ruska – bohužel přece jen kremelským gaunerům v jejich imperialistických spádech nepřímo nápomocny i nadále. Útěchou nám může být snad jen to, že přece jen část našich peněz, které dosud dostávalo za svou ropu Rusko, poputuje ve všech popsaných scénářích už nikoliv do Ruska, nýbrž do příslušných prostřednických zemí.