Trumpovo škrcení zahraničního obchodu poškodí všechny. Časem i USA

Nástup Donalda Trumpa do druhého funkčního období předcházely po mnoho měsíců obavy z nárůstu protekcionistických opatření. Koneckonců to byla hlavní politika v jeho prvním funkčním období, takže bylo jasné, že v případě úspěchu v ní bude pokračovat. Jedním z cílů této politiky by mělo být snížení chronického obřího schodku amerického zahraničního obchodu. Ano, krátkodobě ochranářská opatření fungují ve smyslu ochrany těch odvětví a firem, které si ji vylobbují. Co ale zbytek ekonomických subjektů – firem a domácností? Pojďme si v obecné rovině připomenout výhody volného zahraničního obchodu.

Žádná země a její ekonomika nejsou plně soběstačné. Vždy musejí spoléhat na to, že některé vstupy pro svou produkci i pro finální spotřebu domácností či veřejného sektoru budou muset dovážet. Zdrojem produkce je tudíž nejenom ta domácí, ale i ta zahraniční. Celkovou produkci pak lze využít na mezispotřebu, tedy jako vstup do další výroby, jako finální spotřebu domácností či soukromé nebo veřejné investice v domácí ekonomice nebo může být vyvezena do zahraničí.

Každá země je tímto mechanismem zapojena do zahraničního obchodu. Jednou z nejvýznamnějších teorií vysvětlujících výhody mezinárodního obchodu je teorie komparativních výhod, kterou publikoval již v roce 1817 britský ekonom David Ricardo. 

Podle této teorie by měly země specializovat svou výrobu na produkci těch výrobků, u nichž mají relativně nižší náklady v porovnání s ostatními zeměmi, a dovážet ty výrobky, které je pro ně relativně dražší vyrábět. Platí tedy, že i když jedna země má absolutní výhodu v produkci řekněme dvou statků oproti druhé zemi, může stále být pro obě země výhodné obchodovat, pokud mají různé relativní náklady na výrobu různých produktů.

V důsledku toho by mohly obě země dosáhnout vyšší úrovně blahobytu a bohatství tím, že by se specializovaly na ty výrobky a služby, u kterých mají komparativní výhodu, a obchodovaly by mezi sebou. Je tedy jedno, jak vyspělá nebo zaostalá je v produktivitě práce daná země v porovnání s dalšími zeměmi. Vzájemný zahraniční obchod je dlouhodobě výhodný pro všechny zúčastněné.

Mezi hlavní pozitiva zahraničního obchodu lze řadit:

• Zvýšení produktivity: Specializace na výrobu zboží a služeb, v nichž má země komparativní výhodu, umožňuje zvýšit produktivitu a efektivitu výroby. Zapojení do mezinárodní dělby práce má významný dopad do potenciálu ekonomického růstu. Zároveň umožňuje zemím získávat přístup k novým technologiím a know-how, což dále podněcuje inovační aktivitu, a tedy zvyšování produktivity, a ve finále vede k vyšší konkurenceschopnosti.
• Rozšíření trhu: Zapojení do zahraničního obchodu znamená rozšíření možností prosadit se na nových trzích, zvýšit výrobu a ziskovost.
• Snížení nákladů: Jedná se o přímý důsledek předchozího bodu, kdy navýšení produkce vede k úsporám z rozsahu – s rostoucím objemem výroby se průměrné náklady na jednotku produkce snižují. Fixní náklady jsou totiž pokryty vyšším objemem produkce.
• Zlepšení nabídky na trhu: Díky zapojení do mezinárodního obchodu má země přístup k širšímu spektru produktů a technologií, spotřebitelům je díky tomu dostupný větší výběr produktů. Vyšší konkurence na trhu pak vede k nižším cenám a lepší kvalitě.
• Zvýšení inovačního potenciálu: Zmíněná vyšší konkurence v zahraničním obchodě může nutit firmy, aby inovovaly a zlepšovaly své produkty a služby, což může vést ke zvýšení inovačního potenciálu země a rychlejšímu technologickému pokroku.
• Diverzifikace rizika: Pokud se země specializuje na jedno zboží nebo službu, může být zranitelná v případě, že poptávka po tomto zboží nebo službě klesne. Zapojení do zahraničního obchodu umožňuje zemím diverzifikovat svou výrobu a snížit riziko v případě náhlých změn na trhu. Diverzifikační efekt hraje významnou roli samozřejmě i na straně vstupů, respektive dovozů.

VIDEO: Americkým akciím se daří. USA utíkají Evropě a bude to pokračovat, říká portfolio manažer Pfeiler v pořadu FLOW

Co tedy obecně znamená omezování zahraničního obchodu? Opak výše uvedeného: Méně efektivní alokace zdrojů, a tedy nižší produktivitu, vyšší ceny a nižší výběr zboží a služeb pro spotřebitele, nižší ekonomický růst a v neposední řadě zvýšené riziko, že se obchodní války promítnou do zvýšené geopolitické i politické nestability.

A co konkrétně z pohledu Spojených států? Zjednodušeně můžeme říci, že ani samotné Spojené státy nebudou jednoznačným vítězem obchodních válek. V první fázi vyvolají zaváděná cla tlak na zvýšení cenové hladiny, zatímco ve druhé vlně snaha firem přesouvat výrobu zpět do Ameriky povede k trvalejšímu růstu cen v důsledku nákladnější výroby.

Zároveň bude nižší konkurenční tlak ze strany zahraničních firem umožňovat těm domácím, tedy americkým, aby si ceny mohly diktovat ještě snáze. K jejich růstu pak může přispívat i (anti)migrační politika, která zredukuje množství pracovní síly a podpoří tak tlak na růst mezd. V krátkém období tedy vyšší hospodářský růst i vyšší cenová hladina, v dlouhém období negativní dopad do růstu při vyšší inflaci.

Autor je hlavní ekonom Komerční banky