Trump, rekordman ve smršti nařízení. Za první týden v Bílém domě jich podepsal 33

V posledních dnech se často mluví o „rekordním počtu“ nařízení, která nový americký prezident Donald Trump podepsal první den v úřadě, ale kolik jich přesně prošlo jeho rukou? A jak si „rekordman“ Trump vlastně přesně stojí ve srovnání se svými předchůdci?

Počet nařízení vydaných v prvním dnu i v prvním týdnu úřadování nového prezidenta se v čase stále zvyšuje. Doposud byl rekordmanem Joe Biden s devíti nařízeními v první den ve funkci. Ale „omlouvá“ se to covidem, že bylo nutno „jednat rychle“. Devět složek měl ale minulý týden Trump připravených k podpisu jen na tom stole v hokejové aréně Capitol One. A pak se teprve odebral dopodepisovat další desítky do Oválné pracovny Bílého domu.

Před Bidenem a Trumpem byl jenom jeden americký prezident, který něco podepsal hned první den. Bill Clinton ještě předtím, než začal jmenovat své ministry, nařídil, že se tito pět let po opuštění úřadu nesmí stát lobbisty. Ekonomicky celkem zajímavé prezidentské nařízení, a je logické, proč muselo přijít první den.

I celkově za první týden byl doposud nejčinnější Joe Biden: podepsal celkem 22 nařízení, ale i to byla „covidová“ výjimka. Do té doby měl nejvíce nařizovací první týden Obama s „pouhými“ pěti nařízeními. A za prvních 100 dnů je dle oficiálního věstníku Federal Register historickým rekordmanem poválečný Harry Truman s 54 nařízeními.

Co všechno vlastně Trump podepisoval?

Donald Trump během prvního dne podepsal 26 prezidentských „výkonných nařízení“ (executive order), téměř trojnásobek dosavadního rekordu. Pak ale tempo notně zvolnil. V úterý a ve středu jen po jednom nařízení, ve čtvrtek malá druhá vlna se čtyřmi, a v pátek také jen jedno nařízení. Za první týden tak celkem 33 nařízení. Pořád více než Bidenových 22 a stále historický rekord, ale už ne s takovým náskokem.

Ale počkat, těch podpisů jsme přeci v přímém přenosu amerických kanálů během prvního dne Trumpa ve funkci viděli mnohem více. Vždyť jen těch k podpisů připravených desek na stole v Oválné pracovně bylo víc. A to ještě předtím spoustu z nich podepsal na hokejovém stadionu. Tak jakých 26?

Problém je, že ne všechny podpisy měly tu nejvyšší kategorii výkonného nařízení. Prezident také podepisoval nižší kategorie jako prezidentská memoranda a prezidentské proklamace, nebo dokonce ještě nižší kusy papíru. I mezi těmi prvními devíti podpisy na stadionu byly jen čtyři skutečná nařízení. A ta ostatní memoranda či proklamace nemusejí ani odejít do věstníku, pokud je prezident nechce zveřejnit. Stránky Bílého domu teď zveřejňují jen texty 42 dokumentů, ale neoznačených, co je co. Dávají je všechny do jedné právně neexistující kategorie „presidential actions“.

Až při bližším přezkoumání jednotlivých textů vyplyne, jak silná kategorie ten který podpis je. Dá tak docela práci spočítat, kolik bylo té nejvyšší kategorie. Nebývá to totiž ani v nadpisu vlastního podepisovaného textu, „nařízení“ či „memorandum“ je jen někde v náhodné větě uprostřed textu. 

Rozdíl od Česka

A kde je v tom všem nějaká ekonomie? Právě v tom, že hospodářské politice je přeci jedno, jakou formou je zaváděna. Jestli nařízením, nebo memorandem, nebo proklamací. Hlavní je přicházející změny jasně pojmenovat. Ekonomie se dívá na hospodářské aktéry jako dopředu hledící. Je to i celkově levnější, když se mohou na nová pravidla připravit, než když se musí přizpůsobovat na poslední chvíli. A to je ten obrovský rozdíl od Česka, kde jsme třeba zase viděli 400 změn DPH vyhlášených pouze osm dní před jejich zavedením na Nový rok.

Prezidentská nařízení (nejen Trumpova) žádný zákon sice nemění. Nemohou. Ale jasně oznamují, jak hodlá prezident a vláda nechat zákony v dohledné době změnit Kongresem. A nařizují vládním úřadům (těm prezident může), aby minimalizovaly zásahy do lidských životů podle „starých“ pravidel, když ta pravidla budou změněna.

VIDEO: Americkým akciím se daří. USA utíká Evropě a bude to pokračovat, řekl portfolio manažer Pfeiler pořadu FLOW

U nás se většinou dozvídáme o změnách zákonů „až zpětně“, pokud tedy obsedantně nesledujeme vývoj v parlamentu. A právě u chování státních úřadů a ekonomických regulátorů je rozdíl od Ameriky největší. U nás právě úřady musejí dodržovat starý zákon až do poslední vteřiny, dokud vše nevyjde ve Sbírce zákonů. Americká prezidentská nařízení umožňují uspořádanější přechod na nová pravidla – která stejně ale musí změnit moc zákonodárná, ne výkonná. 

A je pak vlastně jedno, že těch podepsaných papírů bylo víc než 26. Vždyť i ten slavný Trumpův příkaz snížit inflaci, podepsaný mezi prvními hned na stadionu, měl hodnost pouhého memoranda. A dokonce i hned druhá věc, kterou vůbec na stadionu podepsal, byla ekonomicky taky veledůležitá – okamžitý zákaz zavádět jakékoli nové regulace. A taky to formálně bylo pouhé memorandum.

Lincoln, Washington, a ti další

Ostatně ani nejslavnější dějinné změny hospodářské politiky Spojených států nemusely mít formu prezidentského výkonného nařízení. Když Abraham Lincoln v roce 1863 osvobodil všechny otroky amerického Jihu, mělo to formu pouhé proklamace, nikoli nařízení. A přesto si nikdo nestěžoval, že to nemělo nejvyšší stupeň prezidentských možností.

Nebo když předtím sám George Washington nařídil volno a navěky slavení na Den díkůvzdání, opět to bylo formálně jen formou proklamace. Přitom ta nejvyšší forma nařízení existovala už tehdy. Vždyť s nimi začal už právě první prezident Washington. A co bylo jeho prvním nařízením? Nařizovalo všem ministrům, aby mu poslali, citujme, „plnou, přesnou a zřetelnou obecnou představu Spojených států“. S podtržením „obecné představy“.

Tedy vidíme, že Washington byl nejen první moderní hlavou státu po svrhnutí koloniálního jha, které jen uvalovalo daně bez řádného zastoupení, ale byl i první hlavou postmoderní. Nevím jak vy, ale já bych nechtěl dostat úkol napsat představu zároveň zřetelnou a zároveň obecnou.