Hospodářská strategie Česka má umetenou cestu k neúspěchu
Když čerstvý ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček představoval novou hospodářskou strategii České republiky, vypadalo to, že upřímně věří jejímu úspěchu a chce si pohlídat, že se budou navrhovaná opatření skutečně plnit. Bylo by to určitě dobře. Ale asi se to nestane. Důvod není ani tak v tom, že by strategie byla špatně napsaná nebo v ní byly hlouposti – to ne.
Důvodem je samotné fungování politiky a státní správy. Kdo není zvyklý na toto prostředí, řekne si: mají strategii, vláda to schválila, tak teď podle ní pojedou – takhle je to ostatně ve firmách. Jenže jak třeba poznal i bývalý premiér, stát firma není. Aby se něco skutečně stalo, bude to vyžadovat od ministra doslova nadlidské úsilí.
Stále stejné fráze
Strategie samotné nemají zase takovou hodnotu. Je to hezky vidět i na těch, které se schválily před tou poslední. Obsahují totiž skoro to samé. Pár příkladů: Dokument Teze hospodářské strategie, který v lednu 2020 schválila Babišova vláda, v kapitole Podpora výzkumu a inovací uvádí jako prioritní „rozvoj výzkumu a inovací s důrazem na jejich rychlé uvedení do praxe“. Vlčkova strategie Česko do evropské top 10: „Důraz bude kladen na rychlé a efektivní převedení výsledků výzkumu do inovací.“ O podnikatelském prostředí Teze 2020 říkají, že je potřeba „vytvoření příznivého podnikatelského prostředí bez zbytečné byrokracie“. Česko do top 10? „Zjednodušení administrativy a byrokracie, která bude motivovat podniky k inovacím a růstu“.
Vzdělání? Teze 2020 hovoří o rozvoji vzdělávání a dovedností pracovníků, včetně potřeby modernizace školství a většího důrazu na technické obory. Česko do top 10: „zlepšení vzdělávacího systému, posílení technických dovedností a podporu kreativity.“ Víceméně jsme v popisu situace tam, kde jsme byli před čtyřmi lety.
VIDEO: Další spolupráce s Piráty? Umím si to představit. Byli emotivní, dnes by to tak neřekli, sdělila ministryně Černochová pořadu FLOW
FLOW: Rozhovor s ministryní obrany Janou Černochovou • e15
Nová strategie je sice – jak hrdě řekl nový ministr – „150 opatření, která pomohou Česko posunout mezi 10 nejvýkonnějších ekonomik Evropské unie podle výše HDP na obyvatele“. Ale není to nic nového. I když jsem nechal zkusmo porovnat ji pomocí ChatGPT s předchozími podobnými dokumenty, odpovědí bylo, že „obsahují mnoho podobných či přímo stejných frází“.
To opravdu důležité je, jak s nimi stát konkrétně naloží a co se stane dál. A k tomu nabízí první vodítko usnesení vlády, kterým dokument schvaluje. Usnesení ukládá ministru průmyslu a obchodu, ministru financí a zmocněnci vlády pro odolnost a modernizaci ekonomiky vypracovat implementační plán strategie a předložit jej do 28. února 2025 vládě. Takže je tu ještě další krok. A tady už bude hodně záležet na ministrovi, jak moc osobního úsilí bude chtít věnovat přípravě tohoto plánu.
Bez zázraku to nepůjde
Normální praxe totiž je (a důvod, proč to moc nefunguje), že politici se už této činnosti tolik neúčastní a nechají její vypracování na „pracovní úroveň“, což je v žargonu státní správy cokoli od vrchního ředitele sekce dolů, tedy úředníci. Výsledek je samozřejmě očekávaný: bez dohledu z nejvyšších míst se vytvoří pracovní skupiny, na které dochází jednotliví zástupci ministerstev. Ti se snaží urvat pro svůj rezort něco zajímavého, co už třeba dlouho chtějí udělat, a dokument se 150 opatřeními se promění v „akční plán“ se 150 prioritami, což je z principu nesmysl. To, prosím, není chyba úředníků – pokud chybí jasné zadání, těžko mohou dělat něco jiného.
Takže co by se muselo stát, aby to tentokrát vyšlo? Zázrak. Proces by musel ministr (nebo jeho političtí náměstci s plným mandátem) tvrdě oddřít a uřídit politicky, což se v posledních letech nestalo snad nikdy. Širší politická reprezentace, ideálně po dohodě s opozicí a ve spolupráci s byznysem a odbory, by si musela vzít aspoň nějaké z těch 150 opatření a doplnit je konkrétními úkoly, termíny a hlavně penězi.
To by znamenalo, že by se za to musel naplno postavit ministr financí a říct něco ve smyslu: ano, vím, že možná tahle opatření budou znamenat zvýšení schodku nebo zvýšení daní, ale je to nutné pro budoucí prosperitu Česka. Což je skoro sci‑fi, vzhledem k tomu, že politickou prioritou každého ministra financí je pokud možno nedat peníze na nic. Co ušetří, jsou totiž politické body pro něj, utracené peníze za něco reálného na jiném ministerstvu jsou body pro jiného ministra, nedejbože i z jiné koaliční strany.
A praktickému naplnění strategie nepomáhá ani onen termín k dodání „implementačního plánu“ na konci února příštího roku, což je doba, kdy už dva měsíce pojede stát podle rozpočtu na rok 2025. Všechny požadavky na naplnění jakékoli priority penězi tak budou nevyhnutelně odpinknuty standardní větou „najděte si na to prostředky ve svém vlastním rezortu“.
V žádném případě nechceme kritizovat nového ministra Lukáše Vlčka, že dokument zpracoval a předložil. Ale poslal ho do českého politického a úřednického systému, který je nastavený primárně tak, aby se v něm hlavně nic zásadního neudělalo.