Bitcoin si zaslouží časový a hodnotový test. Nedává smysl ho danit jinak
Uplynuly skoro dva roky od komentáře v e15, který se jmenoval stejně jako ten dnešní. Závěrem textu bylo snadné konstatovat, že nám časový test u kryptoměn chybí a nemusí ani být nevýhodný pro státní rozpočet. Myšlenka to nebyla nová a mluvilo se o ní hodně. Vznikl dokument, který byl za Národní ekonomickou radu vlády (NERV) prezentován poslancům, debatovali jsme v Senátu, konkrétní poslanci se za tu myšlenku postavili a ruku k dílu přiložili i zástupci neziskového sektoru, který si přeje efektivnější stát.
O efektivním státu to totiž je v první řadě. Spolu s Adamem Smithem se můžeme ptát, jaké mají být daně, ale než si odpovíme, jestli vysoké, či nízké, tak bychom se mohli shodnout na tom, že by měly být spravedlivé. Tedy dle Smithe by měly být náklady na výběr co nejnižší, platba co nejjednodušší a cíl daně nepochybný, a ne arbitrární.
Bitcoin bez časového a hodnotového testu, tedy odpuštění daně do určité částky a od určitého času držení, odporuje všem třem smithovským kánonům spravedlivého zdanění. Byl i čtvrtý o tom, že daně mají být proporcionální k příjmu, ale to dnes máme a po dani z hlavy téměř nikdo nevolá.
U těch tří je to ale do očí bijící. Pokud je rozdíl u časového testu u akcií a bitcoinu, je to rozhodnutí čistě arbitrární. Možná by nebylo v roce 2013, kdy jsme si ještě mysleli, že bitcoin dokáže existovat úplně mimo stát. Samozřejmě že dokáže, ale drtivá většina lidí to tak nevnímá a neřeší to. To by mělo právo reflektovat a chápat, že je to stejný nástroj k zajištění hodnoty vydělaných peněz do budoucnosti jako každý jiný. Nyní je vyjmutí bitcoinu arbitrární, není k tomu žádný důvod s výjimkou toho, že to zatím nikdo neřešil. Dnes už řeší, takže tento důvod padá.
Je to ale i problém s náklady na výběr daní a porušujeme též kánon o co nejjednodušším placení daní. Tlačíme držitele většího počtu virtuálních mincí k tomu, aby hledali útočiště daleko v zahraničí. Není to levné, stojí to čas a úsilí, ale tlačíme lidi do toho, aby utíkali z naší ekonomiky a koupili si nemovitost v daňovém ráji, kde vlastně ani být nechtějí, ale je to finančně racionální rozhodnutí pro jejich rodinu. Celá řada lidí se v současných rozdílech ani neorientuje, a přestože dobře víme, že neznalost neomlouvá, právo by nemělo dělat kriminálníky z lidí, kteří nechtějí dělat nic nelegálního, ale náklady na přesun do legální ekonomiky jsou vyšší než výnosy státu.
Aby to neznělo tak tajemně, tak když si koupíte za bitcoiny jedno pivo, v daňovém přiznání by stát měl dostat pár korun, pokud jste si kdysi bitcoiny koupili za podstatně méně. Zkrátka rozdíl mezi nákupem a prodejem musíte zdanit. I když pivo stálo 40 korun. Koupili jste bitcoiny za polovic? Těch 20 korun máte zdanit 15 procenty, takže státu unikají tři koruny. Významně méně, než kolik by stálo daného člověka se byť jen zamyslet nad tím, jak vyplnit daňové přiznání.
A časový test tlačí vlastníky bitcoinu mimo bezpečné hardwarové peněženky směrem k třetím stranám, které využívají různé bitcoinové deriváty. Tam časový test je a nedává to žádný smysl. Dvojnásob, když si uvědomíme, že tu nejpoužívanější hardwarovou peněženku vyrábí česká firma tady u nás a platí tady daně.
Zavést časový a hodnotový test u bitcoinu dává smysl i po dvou letech. Tenkrát jsme upozorňovali, že na tom může stát i vydělat a platí to pořád. Ale i kdyby nás to mělo něco stát, je to správný krok. Můžeme se inspirovat v Německu, které srovnalo akcie a další tradiční aktiva s bitcoinem. Nebyli bychom unikát.