Nové auto a dálniční známka: Jak je to s jejím převodem?

I přes digitalizaci dálničních známek neumí systém jejich správy vracet poměrnou část z ceny do konce její platnosti při změně vlastníka vozidla. Nejčastěji tedy při jeho prodeji. A to vnímají spotřebitelé, tedy motoristé využívající tuzemskou dálniční síť, jako nefér.

Především pak v době rychlého zdražování, dálniční známky nevyjímaje. Roční dálniční známka na jaře zdražila o 800 korun na 2300 korun a od ledna se její cena zase zvedne kvůli zavedené valorizaci.

„Dálniční známku s roční platností jsem koupil letos v květnu a auto prodal na konci srpna. To znamená, že jsem za čtyři měsíce zaplatil 2 300 korun a v září koupil nový kupón na nové auto znova za 2 300 korun,“ popisuje své letošní výdaje za dálniční známky pan Jaroslav z Benátek nad Jizerou.

Původně si myslel, že dostane poměrnou část z nevyužité dálniční známky, tedy cenu za osm měsíců, zpátky. Nic takového ale úřady neumožňují. To ho překvapilo i kvůli tomu, že u pojišťoven jde o běžně zavedenou praxi.

„Při změně vlastníka vozidla pojišťovny vracejí poměrnou část z povinného ručení i havarijního pojištění. Jen je třeba smluvní pojišťovně výpověď z pojištění doručit a k ní přiložit doklad, například kupní smlouvu,“ potvrzuje finanční poradce skupiny Partners Vladimír Weiss.

Dálniční známka je nepřevoditelná

Smlouva pak podle něj zaniká ke dni nahlášení změny vlastníka nebo provozovatele pojišťovně. Proto se doporučuje výpověď doručit co nejdříve. To proto, aby se poměrná část neponižovala zbytečně o dobu, kdy změnu bývalý vlastník vozidla ještě nenahlásil.

„Přeplatek neboli nespotřebované pojistné v poměrné částce pojišťovny poukazují dnes obvykle na bankovní účet plátce pojistného,“ doplňuje Weiss.

Zároveň potvrzuje, že u dálničních známek taková praxe nefunguje. Tedy známka se váže ke konkrétnímu vozidlu a nelze ji převést na jiné auto.

„Dálniční známku není možné převést na nové auto ani při zániku starého vozidla,“ dodává finanční poradce.

Dálniční známka jako součást vozidla

Takový systém ale považuje pan Jaroslav od státu za nefér. Zvlášť, když se poplatek za užívání dálnic od března skokově navýšil a ještě vzroste s příchodem nového roku. To kvůli zavedené valorizaci, která zvedne cenu známky podle inflace a počtu kilometrů nově otevřených úseků dálnic.

O něco jiný pohled na systém poplatků za užívání dálnic ale má ministerstvo dopravy. Podle jeho mluvčího Františka Jemelky by byly dopady případného vracení poměrné částky z ceny známky při prodeji vozidla zanedbatelné.

„Takovýto mechanismus by nebyl efektivní. A v konečném důsledku by se nevyplatil ani jedné ze stran. Bavíme se o položkách v řádech stovek/desítek korun,“ vysvětluje mluvčí resortu.

Takový argument mezi spotřebiteli, tedy uživateli tuzemské dálniční sítě, ale neobstojí. Například v případě pana Jaroslava by nešlo o desetikoruny či stokoruny, ale o vratku převyšující 1 500 korun. A takové částky hrají v rozpočtech domácností nikoli nevýznamnou roli. Jelikož vozidlo s dálniční známkou platnou od května prodal pan Jaroslav v srpnu, tedy za čtyři měsíce od jejího pořízení, od úřadu by mohl dostat poměrnou část za osm měsíců. To dělá v součtu 1 536 korun (cca 192 Kč/měsíc).

Podle mluvčího Jemelky je ale třeba si v tomto ohledu uvědomit, že dálniční známka je v České republice spojena s vozidlem, nikoli jeho majitelem. Tedy poplatek za užívání dálniční sítě nepropadá prodejem vozidla, když známka zůstává v platnosti pro dané vozidlo bez ohledu na změnu vlastníka.

„Tedy i v případě prodeje známka přechází na nového majitele a může být součástí kupní ceny,“ vysvětluje s tím, že většina vlastníků vozidel dálnice jistě využije.

„Takže to pro ně může být naopak příjemný bonus. Neboť to nemusí spolu s nákupem vozidla řešit,“ upozorňuje Jemelka alespoň na nějakou výhodu elektronického systému dálnic.

Tento text byl připraven ve spolupráci s poradenskou společností Partners.