Chlebíčky, drogy, a hlavně alkohol. Proč Česko podporuje pití, a přichází tak o miliardy
Začněme srovnáním. Z 83 miliard, kolik nás všechny podle analytiků z think tanku PAQ Research ročně zhruba stojí tuzemská záliba v alkoholu, by se dala zalepit téměř třetina schodku rozpočtu na příští rok. Ministerstvo zdravotnictví, na které dopadají zdravotní následky pití alkoholu, má přitom příští rok pracovat s rozpočtem ve výši „pouhých“ 17 miliard.
Vláda sice konsolidačním balíčkem v etapách plánuje postupně zvyšovat spotřební daň z lihu, čímž si slibuje do státní pokladny dostat do dvou let přibližně 1,5 miliardy korun, podle odborníků ale ani tak nedělá dost. Zdanění totiž dopadne jen na tvrdý alkohol a dál se vyhne třeba nedaněnému tichému vínu. Nadměrné pití Čechů přitom není jen problémem pro zdravotnictví a adiktologické služby – alkohol totiž v Česku tvoří největší podíl na ztrátě produktivity, a významně tak zatěžuje firmy.
Dopady pití na ekonomiku sledují nejrůznější studie, včetně těch zpracovávaných přímo institucemi Úřadu vlády. Podle poslankyně a členky zdravotního výboru Renáty Zajíčkové z ODS je ale diskuze na půdě Poslanecké sněmovny i tak zatím velmi nekoncepční. „Téma ztráty produktivity a dalších negativních dopadů alkoholu na pracovní trh je zatím bohužel opomíjeno,“ říká.
Chybí daň na tichá vína
O zavedení spotřební daně na tichá vína, která nyní spadají do nulové sazby, se dlouhodobě vedou boje na půdě Poslanecké sněmovny, kde poslanci argumentují zejména ochranou malých tuzemských vinařů. Většina prodaných vín na českém trhu přitom pochází ze zahraničí.
Podporu malým vinařům pravidelně vyjadřují hlavně politici KDU-ČSL, v koalici jsou ale i politici, podle kterých vláda v této otázce selhává. „V programovém prohlášení vlády jsme se zavázali, že spotřební daně budou zohledňovat škodlivost jednotlivých produktů, a to by mělo zahrnovat všechny druhy alkoholu. Není žádný důvod, aby tiché víno bylo výjimkou,“ říká poslankyně Zajíčková z ODS.
Jak snadno se může příležitostná sklenička vína proměnit v každodenního společníka, o tom ví své například třicetiletá Aneta, která se věnuje umění a pracuje jako dramaturgyně. Alkohol pije každý večer, říká ale, že v práci ji neovlivňuje. „To se stane maximálně jednou dvakrát do roka,“ upřesňuje. S partnerem nyní plánuje dítě, a připravuje se tak na přibližně roční abstinenci. Období bez alkoholu se obává, a doufá proto, že na pití během těhotenství prostě nebude mít chuť.
„Určitě jsem alkoholik. Mám za sebou i období každodenní konzumace třeba celé sedmičky vína. To bylo neúnosné, tak jsem to omezila alespoň na dvě až tři deci,“ popisuje. Pracuje většinou večer, a tak často pije i během pracovní doby. A ačkoliv se vyhýbá pivu i tvrdému alkoholu, víno ji doprovází během psaní uměleckých i akademických textů.
Často opakované tvrzení, že alkoholismus se v Česku týká jen tvrdého alkoholu, vyvrací kromě dílčích příběhů lidí i data. Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky více než polovina lidí závislých na alkoholu nemá preferovaný jeden druh nápoje. Kolem deseti procent z nich pak preferuje právě pití vína.
Podle Komárka v otázce zdanění alkoholu představuje nejefektivnější cestu pro maximální daňový přínos a současně motivaci ke snižování spotřeby zavedení spotřební daně na alkoholický nápoj dle obsahu alkoholu. Ta totiž zdražuje produkt v závislosti na koncentraci alkoholu nezávisle na jeho ceně. „Spotřební daň vede k vyššímu procentuálnímu zdanění levných produktů s vysokou koncentrací alkoholu. Právě ty bývají spojené s rizikovým pitím,“ říká.
Zdanění alkoholu v pivě je dnes na přibližně čtvrtinové úrovni vůči zdanění alkoholu v lihovinách, šumivé víno je na zhruba šedesáti procentech. Dorovnání na sto procent ale nezavedl žádný evropský stát a z pohledu snahy o minimalizaci problémového užívání alkoholu by navíc ani nešlo o nejlepší cestu. Rizikoví uživatelé totiž stále preferují hlavně tvrdý alkohol. „Optimální zdanění piva a vína je podle mě mezi 60 a 80 procenty vůči zdanění alkoholu v lihovinách,“ vysvětluje Komárek.
Minimální cenu za alkohol stát nechystá
Odborníci dál doporučují také zavedení minimální jednotkové ceny (tedy jednotné částky za 10 gramů alkoholu), ministerstvo financí ale zatím nic takového neplánuje. „V současnosti k zavedení minimální ceny z důvodu ochrany zdraví není v cenových předpisech opora, v případě zavádění by proto bylo nutné změnit legislativu. Cenovým regulátorem by potom bylo pravděpodobně ministerstvo zdravotnictví,“ říká Petr Habáň z tiskového oddělení rezortu financí.
Ministerstvo Zbyňka Stanjury (ODS) zatím ani neuvažuje nad tím, že by zavedlo automatickou valorizaci sazeb spotřebních daní, která by počítala s růstem indexu spotřebitelských cen a mediánem hrubé mzdy. „V současné době byl v oblasti sazeb spotřební daně zvolen postup prostřednictvím takzvaného daňového kalendáře, kdy je v případě zdanění vybraných komodit podléhajících spotřební dani – jako je líh nebo tabákové výrobky – zákonem nastaveno jejich postupné zvyšování na několik let dopředu,“ vysvětluje mluvčí Habáň. Zmiňovaná indexace zvyšování sazeb by tak podle něj mohla přicházet v úvahu až po skončení daňového kalendáře a vyžadovala by důkladnou analýzu.
Podle Komárka z PAQ Research ale daňový kalendář jako řešení nestačí, uplatní se totiž pouze na lihoviny a u vína a piva chybí dál. „Relativní zdanění piva a šumivého vína vůči mzdám bude bez automatické valorizace klesat,“ říká.
Kolik Česko stojí alkoholik?
Náklady na léčbu jednoho člověka závislého na alkoholu se podle profesora lékařské psychologie z 1. lékařské fakulty Romana Gabrhelíka liší podle závažnosti, intenzivní léčba na lůžku ale vyjde klidně na několik desítek tisíc korun za měsíc. Ambulantní programy jsou o něco levnější. Ročně ale stojí Česko veškerá léčba závislých osob na alkoholu přibližně 800 milionů korun.
Novinářům e15 se přihlásilo přibližně čtyřicet lidí mezi dvaceti a čtyřiceti lety, kteří byli ochotní sdílet své zkušenosti s alkoholem. „Myslím, že dnes už to mám pod kontrolou. Před pěti lety bych si tím ale jistý nebyl,“ říká například programátor Jan. „Teď už s alkoholem problém nemám, ale když se podívám zpátky, měl jsem. Jen jsem si to neuvědomoval,“ doplňuje hudebník Martin. Část respondentů ale dle svých slov už nepije vůbec a objevují se i příběhy mladých lidí, kteří nikdy pořádně nezačali. „Za prvé mi to nechutná a za druhé nemám pocit, že by mi to přinášelo nějaké benefity. Když piju, necítím se prostě dobře,“ říká osmnáctiletá Alžběta.
Pokud se ale většina z nich na něčem shodne, je to přibližný věk, kdy se poprvé napili. A taky od koho. První sklenici alkoholu v Česku totiž děti dostanou od rodiny. „Ve dvanácti mi dal táta slivovici. Prý abych nebyla nemocná,“ říká produkční Barbora.
Na otázku, zda si respondenti myslí, že mají problém s alkoholem, dvanáct z nich odpovědělo jednoslovně: ano.
Dlouhodobé náklady na léčbu lidí závislých na alkoholu přitom nepředstavují jen terapie a pobyty v léčebnách. Vážou se k nim také další náklady na zdravotní péči, která je nutná kvůli alkoholem dlouhodobě zdevastovanému zdraví. „Jde například o onemocnění jater, kardiovaskulární problémy nebo psychické poruchy,“ vyjmenovává Gabrhelík. Dopady užívání alkoholu jsou spojovány s více než třiceti zdravotními diagnózami a u dalších přibližně 200 onemocnění je alkohol jednou z jejich příčin.
Na léčbu i prevenci peníze chybí
Na program protidrogové politiky je v návrhu rozpočtu na příští rok v kapitole Úřadu vlády pro příští rok vyhrazeno 327 milionů. Podle Michailidu je ale částka hluboce nedostatečná. „Rozpočet v této výši nezahrnuje financování rozšíření adiktologických služeb, které jsou přetížené, a nezajistí ani dostatečné kapacity pro substituční léčbu či programy na snížení rizik,“ říká. V některých regionech tak podle ní mohou hrozit výpadky péče a následný nárůst sociálních a zdravotních problémů.
Přestože je podle Kiššové z Úřadu vlády v době rozpočtových škrtů udržení prostředků ve stejné výši jako letos alespoň částečně dobrou zprávou, situace opět ukazuje na nesystémové financování zdravotních a sociálních služeb z dotačních titulů. Ani podle ní tak k rozšíření v současnosti nedostačující sítě pomoci pro závislé stačit nebudou.
„Nejde jen o to, kolik vybereme na daních z alkoholu, ale o to, kolik ušetříme ve zdravotnictví a v sociálním systému, pokud dokážeme snížit spotřebu alkoholu a nasměrovat ji k rozumnější míře,“ dodává poslankyně Zajíčková s tím, že je podle ní část voličů současné vlády z přístupu k nadměrné konzumaci zklamaná. Ohromné společenské náklady totiž nesou právě daňoví poplatníci.
Irsko, dobrý příklad z praxe
S alkoholem se pokouší vypořádat například již zmiňované Irsko, které je historicky známé jeho vysokou konzumací. Podle výzkumu irské agentury Health Research Board se boj proti alkoholismu daří – průměrná spotřeba alkoholu v Irsku je nyní nižší než ve Velké Británii a většině evropských zemí, včetně Španělska, Francie a Německa.
Irsko přistoupilo ke komplexnímu balíčku opatření zákonem o veřejném zdraví v oblasti alkoholu z roku 2018, kterým mimo jiné zavedlo minimální jednotkové ceny nebo oddělení alkoholických výrobků od dalších produktů v maloobchodních prodejnách. Od ledna bude platit již zmiňované omezení času pro reklamu na alkohol. V květnu 2026 navíc vstoupí v platnost požadavek na zdravotní označování alkoholických výrobků podobnými varovnými cedulkami, jako je tomu u cigaret.
Podle irského ministra pro veřejné zdraví, blahobyt a národní protidrogovou strategii Colma Burkeho nová opatření přispívají ke snížení konzumace alkoholu. „Věříme, že dál pomohou spotřebitelům činit informovaná rozhodnutí týkající se konzumace alkoholu a oddálí zahájení konzumace alkoholu u dětí a mladých lidí,“ dodává.
Ve prospěch jeho tvrzení mluví například data Irské skupiny nápojového průmyslu, podle kterých klesla spotřeba alkoholu poprvé od roku 1987 pod 10 litrů čistého alkoholu na dospělou osobu ročně. Klesá navíc vytrvale každý rok a oproti svému vrcholu v roce 2001 je letos nižší o 30 procent.