Trump může rozvrátit světový obchod. Evropská unie mu chce údery tvrdě vracet
Republikánský prezidentský kandidát dává najevo, že jeho nadšení pro vyvolávání obchodních válek nepolevilo. „Nejkrásnějším slovem ve slovníku je pro mě tarif,“ prohlásil nedávno v rozhovoru pro Bloomberg. Komentátoři však upozorňují na to, že jeho případné druhé funkční období se od toho prvního může přece jen lišit. Cla by pro Trumpa tentokrát nejspíš nebyla pouhým nástrojem k vyjednávání, ale konečným cílem. Ve Spojených státech by se tak mohla dostat na nejvyšší úroveň od třicátých let 20. století, tedy od éry protekcionismu v době velké hospodářské krize.
„Trump může razit přesvědčení, že globální obchodní systém z konce 20. století není udržitelný,“ vysvětlil listu The Wall Street Journal Oren Cass z think-tanku American Compass, který má k exprezidentovi blízko. Trumpovy plány ale nejsou v tuto chvíli zcela jasné, protože v nich sám učinil zmatek. Hovořil totiž už o několika možných úrovních tarifů v širokém rozmezí deseti až 200 procent. Není ani zcela zřejmé, nakolik chce být na Čínu přísnější než na ostatní země a jestli by byl milosrdný k Mexiku a Kanadě, se kterými minule vyjednal novou obchodní dohodu.
VIDEO: Trumpa Američané volí i proto, že chtějí zábavu, říká odborník na americkou politiku Szobi pro pořad FLOW
FLOW: Pavel Szobi o amerických volbách
Vysoká cla mohou přetrvat roky
Nejčastěji se však hovoří o tom, že by na Peking uvalil dodatečná dovozní cla ve výši šedesáti procent a na zbytek světa pak desetiprocentní, eventuálně dvacetiprocentní. V takovém případě by průměrná celní sazba na americký import stoupla z loňských 2,4 procenta na sedmnáct. Pro srovnání, ve třicátých letech dosáhla téměř dvaceti procent, od konce čtyřicátých let se však pohybovala vždy pod desetiprocentní hranicí.
Pokud by ostatní státy zareagovaly recipročně, dopady na světový obchod a celé dodavatelské řetězce by nejspíše byly dramatické. Historik obchodu Doug Irwin z Dartmouth College navíc varuje, že by cla mohla několik let přetrvat, i kdyby Trump došel k závěru, že šlo o chybné rozhodnutí. „Tyto věci se snadno zavádějí a těžko se odstraňují. Odstranění obchodních bariér, které se nahromadily během velké hospodářské krize, trvalo desetiletí,“ podotkl podle zmíněného listu.
O dlouhodobějším charakteru plánovaných cel svědčí i to, že vlivný poradce politika Robert Lighthizer hovoří o tom, že je načase definitivně zatočit s americkým deficitem v obchodu s Čínou. Tvrdí, že kromě angloamerického světa na volný obchod stejně nikdo nevěří ani ho nepraktikuje. Řada ekonomů pak upozorňuje na velkou závislost Spojených států na Číně, smrskávající se americkou výrobní základnu a na problémy komunit v lokalitách, odkud se odstěhovala pracovní místa.
V poslední době napříč politickým spektrem panuje vysoká shoda na škodlivosti čínské nadvýroby, která je často produktem státem dotovaných odvětví. Jde nejen o oblast zelených zdrojů, elektromobility, ocelářství, ale i oblečení a o hračky. „Když je globální trh zaplaven uměle levnými čínskými produkty, životaschopnost amerických a dalších zahraničních firem je v sázce,“ prohlásila už na jaře v Pekingu americká ministryně financí Janet Yellenová.
Pokud bude ovšem Trump v případě svého vítězství chtít zatočit s čínskými přebytky, bude k tomu potřebovat koordinovaný postup s dalšími zeměmi v čele s evropskými. Jenže republikán dává jasně najevo, že nechce šetřit ani sedmadvacítku. „Naši spojenci nás využívají více než naši nepřátelé. Evropská unie je naším spojencem a my s ní máme obchodní deficit ve výši 300 miliard dolarů,“ stěžoval si Trump, i když čísla, která uvedl, jsou přemrštěná a schodek je zhruba poloviční. Jeho agresivní celní politika by tak spíše transatlantické vztahy zhoršila a Peking se ani netají tím, že si od jeho možného návratu slibuje sbližování s Evropou.
Zvlášť zranitelné je Německo
Úředníci v Bruselu a představitelé unijních zemí každopádně anonymně sdělili webu Politico, že jsou na Trumpovy obchodní restrikce připraveni. „Udeříme zpět rychle a tvrdě,“ citoval server jednoho z nich. „Brusel má připravený seznam a je si docela jistý, že může tuto obchodní válku vyhrát,“ ujišťoval diplomat z další členské země.
V Bruselu dokonce vznikla i takzvaná Trumpova pracovní skupina, která se připravuje na výsledek amerických voleb 5. listopadu. Cílem je, aby sedmadvacítka nebyla zaskočená jako v roce 2018, kdy tehdejší prezident uvalil cla na unijní hliník a ocel. EU tehdy zpočátku reagovala poměrně umírněně ve víře, že tak deeskaluje situaci, ale tyto naděje se nenaplnily. „Minule jsme nevěřili, jak daleko Trump ve skutečnosti zajde. Tentokrát jsme měli čas se připravit,“ řekl jeden ze zmíněných činitelů.
EU se podle něj změnila a její lídři si myslí, že čím tvrdší odveta přijde, tím spíše dostanou Trumpa k jednacímu stolu. Unijní představitelé ale podle Bloombergu zdůrazňují, že tvrdý postoj chystají pouze jako odvetný. Jejich prioritou je dohodnout se s případným budoucím prezidentem v oblastech shodných zájmů včetně postoje k Číně.
Zvláště když ekonomové dopředu varují před tvrdými následky možné obchodní války. Evropská komise uvádí, že v případě uvalení desetiprocentních cel může export do USA klesnout o třetinu. To by podle nizozemské banky ABN Amro dále poškodilo už nyní strádající evropský průmysl. Za zvláště zranitelné pak považuje Německo, které přes oceán posílá zejména produkty chemického průmyslu, strojírenství a dopravní prostředky. „Americká cla by mohla být ranou, která přivede německou ekonomiku k vážnějšímu poklesu,“ píše banka ve své studii.
Německý ekonomický institut (IW) na jaře uvedl, že by realizace Trumpových plánů vyústila v pokles ekonomiky země do roku 2028 o 1,2 procenta hrubého domácího produktu. Podobné obavy nedávno vyjádřila i skupina Cyrrus, podle níž by Trumpův protekcionismus mohl stát evropské země desetiny procenta HDP.
V minulé Trumpově administrativě se republikáni snažili prezidentovy protekcionistické tendence krotit. Od té doby se strana proměnila, ale její významní představitelé jsou stále naklonění clům vůči jiným zemím méně než vůči Číně. To však neznamená, že je v případě Evropy nebudou chtít používat alespoň jako vyjednávací nástroj, například v otázce takzvaného mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). Unie ho má ostře spustit od roku 2026, ale dopadne jen na nepatrnou část amerického exportu do sedmadvacítky, především na výrobky z americké oceli. A objevují se přitom i názory, že by mohl amerických firmám pomoci v Evropě zúčtovat s méně ekologickou konkurencí z Asie.
Trump může způsobit velké škody i americké ekonomice
Za nárůst cel by nejspíš v krátkodobém časovém horizontu zaplatil americký spotřebitel, na jehož bedra dovozci zvýšené náklady ochotně přenesou. Ztráty pro typickou americkou domácnost se podle různých odhadů pohybují v nižších tisících dolarů ročně. Potíže se nejspíše celkově propíšou do ekonomiky země. Morgan Stanley odhaduje, že případné zvýšení tarifů o šedesát, respektive o deset procent a odvetná opatření budou USA stát 1,4 procenta HDP. Inflace by se podle banky naopak zhruba o procento zvedla.
Dlouhodobě pak může obchodní válka s Čínou vyvolat další přesun výroby do jiných zemí v čele s Indií a jinými jihoasijskými státy. Otázka je, nakolik by vysoké tarify pomohly domácím producentům. V uplynulé Trumpově éře se kupříkladu zvýšily tržby americkým ocelářům, ale škody na straně domácích firem používajících ocel a hliník byly vyšší. Rozklíčovat celkové dopady opatření tak není jednoduché, a to ani v případě, že se odborníci soustředí na jediný produkt.
Často skloňovaným artiklem se minule staly pračky, na které Trump cla zvýšil výrazně. Jejich ceny v USA vzápětí vzrostly v průměru o 86 dolarů. Zastánci tarifů však tvrdí, že jejich výsledkem je více konkurenceschopný domácí sektor, ve kterém vznikly dva tisíce pracovních míst a nové továrny, a ceny praček postupně zase klesají. V některých oborech a oblastech se ovšem dá hovořit pouze o škodách. Minulý spor velmi odnesli například producenti sóji, kterým vláda následně vyplatila miliardy dolarů pomoci.
Otazník přitom visí i nad vysněným cílem tarifů – odstraněním obchodního deficitu. Experti příliš nevěří tomu, že cla zvládnou narovnat obchod mezi tak rozdílnými zeměmi z hlediska spotřeby, jako jsou Čína a USA. Import z Číny se po zahájení uplynulé Trumpovy obchodní války sice výrazně propadl, ale v menší míře se totéž stalo i v případě amerického exportu do asijské velmoci.
Trump tak sice o trochu stáhl ztrátu ve výměně s Čínou, ale schodek s EU po celou dobu jeho vlády narůstal. Celkový americký obchodní deficit týkající se zboží i služeb činil před Trumpovým nástupem do úřadu 480 miliard dolarů a do roku 2020 se vyšplhal na 654 miliard.