Stát chce zakázat prodej energetických nápojů dětem. Na problémy s alkoholismem ale kašle

Předvolební čas je vždy dobrá doba na to, abychom se od poslanců, o nichž jinak moc v průběhu volebního období neslyšíme, dočkali nějakých těch návrhů, které se mají líbit a mají je zviditelnit. Nejčastěji takových, kde mají touhu někoho před něčím „chránit“. Je to i případ regulace energetických nápojů, kterou představila skupina poslanců napříč stranami.

Nově mají být prodejné jen od 15 let. Chránit děti je rozhodně správně. Ale musí to být účinná ochrana, a ne líbivá prázdná gesta, která nic nevyřeší a otvírají dveře nejistotě a korupci. A mělo by se to dělat rozumně a ideálně až poté, co autoři domyslí všechny možné důsledky, což se tu zjevně nestalo. 

„Zvýšíme kvalitu legislativy. Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů.“ To si dala vláda do svého programového prohlášení. Na její poslance se to asi nevztahuje, takže místo toho, aby se šlo cestou standardní, tedy že návrh zákona zpracují odborníci a projde konzultací s ostatními rezorty a s”představiteli podnikatelů, vzniká poslaneckou svépomocí. A je to na něm vidět.

Absurdní je už jenom to, že zákonodárci chtějí vložit zákaz do zákona o „ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“ a návykovou látkou, proti které nás mají chránit, jsou „energetické nápoje“. Ne kofein, nebo taurin, což jsou účinné látky v „energetických nápojích“. Je to podobné, jako kdyby návykovou látkou nebyl alkohol, ale třeba vodka – a pivo by bylo o. k.

A další bizarnost: Autoři chtějí nechat na naprosté libovůli ministerstva zdravotnictví zvolit si, co to energetické nápoje vlastně jsou, protože ministerstvo má vyhláškou stanovit samotnou „definici energetického nápoje včetně stanovení obsahu a množství jednotlivých látek“ a také požadavky na jejich složení, vzhled, jakost, vlastnosti, označování (včetně zakázaných prvků a rysů). V návrhu se neobjevuje ani jednou slovo kofein. „Energetickým nápojem,“ který bude zakázaný pro prodej dětem, tak může být prakticky cokoli – včetně třeba jakékoli limonády, pokud se ministerstvo rozhodne, že cukr z nich dělá „energetické nápoje“. 

Podnikat v prostředí, kdy složení často celoevropsky legálního produktu může nevolený úředník měnit úplně libovolně bez pevného zakotvení v zákoně, opravdu nebude žádná velká hitparáda. Pokud chceme eliminovat korupční a klientelistické prostředí v této zemi, rozhodně k tomu nevede cesta tím, že dáme úředníkům moc vyhláškou škrtat celé segmenty maloobchodu a výroby.

Problém je to samozřejmě i pro jakýkoli obchod. Pro menší prodejny, protože každé zboží, u kterého zákonodárce požaduje něco extra (například umístění do vyhrazeného prostoru a výrazné označení, že se nesmí prodávat zákazníkům mladším osmnácti let) představuje další náklady, které se pak promítají do cen. Pro poslance to vypadá jednoduše, ale pro majitele malé prodejny na vesnici je to v podstatě neřešitelné. Podle kreativních představ poslanců bude muset pro část sortimentu, která se úředníkům znelíbí, vyčlenit samostatný prostor a vytvářet speciální etikety. Nebo třeba nebude smět ocejchované – i když z pohledu potravinového práva naprosto legální – potraviny umístit do regálu, ve kterém nabízí slevy. 

Podle legislativních pravidel se mají při přípravě zákonů posuzovat mimo jiné i korupční rizika. Před tím raději autoři návrhu zavřeli oči, ale všichni si asi umíme představit, co se bude dít, když úředník na ministerstvu získá právo dávat na seznam ocejchovaných potravin téměř cokoliv. A pár slovy ve vyhlášce bude rozhodovat o tom, který výrobek půjde prodávat volně a pro který budou platit úplně jiná pravidla pro označování, zákazy prodeje, povinné umisťování zboží v oddělených úsecích a podobně.

S některými z navrhovatelů jsme se před časem sešli a říkali jsme jim náš názor – že děti pijí tyto nápoje hlavně proto, že jim to předvádějí influenceři (známá kauza s drinkem Prime), protože marketing zodpovědných výrobců na děti a mladistvé nemíří v rámci dobrovolné samoregulace. Řešit to na národní a ideálně na evropské úrovni je určitě vhodné, stejně jako je možné zpřísnit pravidla reklamy tak, aby nesměla mířit na děti. Omezit poptávku pomocí jasných pravidel pro propagaci by přineslo skutečnou změnu. Ale ono je lepší napsat paragraf „Zakazuje se!“ než přemýšlet nad tím, jak upravit složité vztahy v online světě. Co na tom, že to žádnou změnu nepřinese, protože nejrizikovější skupiny budou dál pod silným vlivem nezodpovědných influencerů? Lidé jim za ten návrh zatleskají, a až se příští volební období zjistí, že to k ničemu nevede, jim už to bude jedno. 

A ještě jedna věc je na zákazu prodeje energetických drinků dětem zajímavá. Že se poslanci dokážou bez problémů sjednotit nad tím, aby vyplodili takovýhle paskvil, ale na reálné a zjevné problémy s alkoholismem kašlou. Když si porovnáme navrhovanou regulaci „energeťáků“ s tím, jak se stát chová k tichému vínu, jediné, co je od sebe přísností regulace dělí, jsou tři roky života teenagera. Obojí má totiž nulovou spotřební daň a prakticky stejné podmínky prodeje. Absurdnější už snad česká politika být nemůže.

Autor je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu.