Výsledek amerických voleb ovlivní osudy Palestinců. Izrael doufá v návrat starého spojence
Administrativy Baracka Obamy, Donalda Trumpa i Joea Bidena měly jedno společné přání: dostat se z Blízkého východu a zaměřit pozornost na soupeření s Čínou. Dokonce i v extrémně polarizovaném Washingtonu se špičky Republikánské a Demokratické strany do značné míry shodují na tom, že americká invaze do Iráku v roce 2003 byla naprostou katastrofou a že Spojené státy by měly omezit svou angažovanost v regionálních konfliktech. Obama i Trump uzavřeli historické dohody, které měly zvýšit stabilitu v regionu a umožnit jim, aby svůj pohled upřeli jinam. Za jejich i nynější Bidenovy vlády se však objevily nečekané události, které je vtáhly zpět. Nic jiného nečeká ani příští hlavu státu, ať už jí bude Harrisová, nebo Trump.
VIDEO: Trumpa Američané volí i proto, že chtějí zábavu, říká odborník na americkou politiku Szobi pro FLOW.
FLOW: Pavel Szobi o amerických volbách
Blízký východ zachvátil poslední cyklus násilí loni 7. října, když ozbrojenci Hamásu při teroristickém útoku na jihu Izraele povraždili na 1200 lidí. Izraelská armáda od té doby v Pásmu Gazy provádí ofenzivu a od letošního podzimu také vede pozemní operace v Libanonu.
Bidenova podpora se může Harrisové vymstít
Konflikt může ovlivnit americké voliče v Michiganu a Pensylvánii, které patří k takzvaným swing states, tedy státům, které nejsou dlouhodobě baštou demokratů ani republikánů. V obou žije početná arabská komunita, které vadí dosavadní vstřícnost Bidenovy administrativy vůči Tel Avivu. Od začátku války v Gaze obdržel Izrael od Spojených států vojenskou podporu dosahující zhruba 18 miliard dolarů (přes 420 miliard korun), uvedla stanice PBS.
Neochvějná podpora Izraele ze strany Bidena navzdory četným civilním obětem v Gaze a zřejmý odpor Netanjahua vůči snahám o nastolení příměří navíc odradily mnoho progresivních demokratů. Harrisová tak může přijít o proizraelské i propalestinské voliče, a to ne nutně ve prospěch Trumpa. Hrozí, že nepůjdou volit vůbec, což by jí mohlo stát Bílý dům. V otázce konfliktu proto zůstává spíše potichu. Veřejně obhajuje právo Izraele na obranu, zároveň ale vyjadřuje politování nad „příliš mnoha“ civilními oběťmi v Gaze. Také vyzývá ke snížení napětí a uzavření příměří v Gaze i v Libanonu.
Šíření konfliktu na Blízkém východě spolu s hrozbou růstu cen ropy by mohlo přinést osudové překvapení těchto voleb. I proto je pozoruhodné, že Trump se rozhodl válku v kampani příliš neakcentovat. Pravděpodobně vycítil, že pro většinu voličů nejde o zásadní téma. Je také v jeho zájmu, aby se k otázce více nevyjadřoval, protože Gaza štěpí demokratickou základnu, aniž by tomu musel jakkoliv napomáhat.
Experti neočekávají, že se Harrisová ve svém přístupu k Izraeli příliš odchýlí od Bidena. „Vítězství Harrisové bude znamenat do značné míry pokračování statu quo tak, jak vidíme nyní za Bidena. Harrisová však může být vůči Netanjahuově administrativě kritičtější, což ale automaticky neznamená, že to bude mít i výraznější praktický dopad na vojenskou podporu Izraeli. Za určitých – méně pravděpodobných – okolností může dojít k výraznějšímu nárůstu americko-izraelského napětí,“ uvedl odborník na Blízký východ z Mendelovy univerzity v Brně Marek Čejka.
„Upřímně pochybuji, že by Harrisová mohla být tvrdší, a byla by tak v souladu s progresivnějším křídlem Demokratické strany,“ řekla listu Guardian Dahlia Scheindlinová, politická analytička z Tel Avivu.
Trump, dlouholetý přítel Izraele
Situace se pro Palestince pravděpodobně nezlepší ani v případě, že se k moci vrátí Trump, domnívá se v analýze institut Chatham House. Během svého prvního mandátu byl Trump jedním z nejvíce proizraelských prezidentů USA. Uznal kontroverzní izraelskou anexi Golanských výšin a přemístil americkou ambasádu do Jeruzaléma, přestože kontrola nad svatým městem je po desetiletí sporným bodem mezi Izraelci a Palestinci.
Trumpův zeť a bývalý poradce Jared Kushner také představil mírový plán, který byl všeobecně vnímán jako jednostranný ve prospěch Izraele. Trump poté snížil financování úřadu OSN pro palestinské uprchlíky UNRWA a rovněž ztížil vstup občanů řady muslimských zemí do USA. Na podzim roku 2020 vyjednaly USA takzvané Abrahámovské dohody, na jejichž základě Izrael normalizoval vztahy se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, čímž regionálně diplomaticky velmi posílil. USA také pod Trumpovým vedením odstoupily od jaderné dohody s Íránem a obnovily vůči této zemi sankce.
Druhá Trumpova administrativa by patrně byla shovívavější k operacím izraelské armády v Pásmu Gazy a méně kritická k Netanjahuovi. „Dá se také očekávat, že Trump by se zaměřil spíše na normalizaci vztahů Izraele s dalšími arabskými státy namísto řešení izraelsko-palestinského konfliktu,“ uvedl ve své analýze magazín Atlantic.
Trump o sobě několikrát řekl, že je „nejlepším přítelem, jakého kdy Izrael měl“. Také se snažil vzbudit zdání, že kdyby se prezidentkou stala Harrisová, Izrael bude pod jejím dohledem „odsouzen k zániku“. „Ukončím chaos na Blízkém východě a zabráním třetí světové válce. A jsem jediný, kdo to může udělat,“ řekl svým příznivcům. Často také opakuje domněnku, že pokud by byl v Bílém domě on, tak by se útok Hamásu nestal.
V otázce konfliktu, který se táhne přes rok, exprezident často vysílá smíšené signály. Několikrát prohlásil, že nejlepší by bylo do války nezasahovat. Zároveň ale Izrael vyzval, aby konflikt rychle ukončil. „Poskytnu Izraeli podporu, kterou potřebuje k vítězství, ale chci, aby zvítězil rychle,“ řekl v srpnu.
Podle bývalého Trumpova bezpečnostního poradce Johna Boltona je Trumpův postoj k Izraeli veden hlavně vlastními zájmy. S tím souhlasí i expert na Blízký východ Čejka. „Trump se prezentuje jako výrazně proizraelský, ale v praktické rovině je obecně spíše zastáncem izolacionismu. Nebude se chtít pouštět do žádných velkých vojenských dobrodružství na Blízkém východě, protože ty by po neúspěchu v Iráku a Afghánistánu enormně zatížily americkou ekonomiku. V rámci své podpory Izraele tak bude dělat jen to, co se mu bude jevit jako ekonomicky výhodné, kam může spadat i navyšování americké zbrojní produkce a exportu zbraní,“ uvedl Čejka. „Zároveň – na rozdíl od Harrisové – Trumpova politika zahrnuje prvek nevypočitatelnosti,“ varoval.
Trumpova nevyzpytatelnost by mohla způsobit i naprostý obrat zahraničního kurzu USA. Pro Trumpa je totiž podle Boltona největším lákadlem uzavření jakékoliv „velké dohody“, tedy například i jaderného paktu s Teheránem navzdory tomu, že Trumpovo minulé prezidentství vystihoval tvrdý postup vůči Íránu. Jedním z konzistentních bodů Trumpovy zahraniční politiky totiž byla jeho nechuť k zapojování USA do zahraničních válek.
Válka s Íránem je nepravděpodobná
„Nejsem si jistý, zda je to Trumpův vysněný scénář,“ řekl k možnosti přímé ozbrojené konfrontace s Íránem Peter Lintl, odborník na Blízký východ z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky (SWP). „Možná několik leteckých úderů…, možná podpoří cílené operace izraelské armády nebo zpravodajských služeb. Ale myslím si, že by se vyhnul plnohodnotné válce s účastí amerických pozemních jednotek,“ dodal pro televizi Deutsche Welle (DW). Pravděpodobnější podle něj je, že Trump opět zvýší ekonomický tlak na Írán, například prostřednictvím sankcí.
Harrisová dříve uvedla, že jednou z jejích „nejvyšších priorit“ by bylo zajistit, aby Írán „nikdy nedosáhl schopnosti stát se jadernou mocností“. V roce 2019 vyzvala k opětovnému přistoupení k jaderné dohodě, ačkoli od té doby tyto výzvy nezopakovala.
Bez ohledu na to, zda ve volbách zvítězí Trump nebo Harrisová, bude příští americký prezident / americká prezidentka potřebovat, aby se do jakéhokoliv úsilí o nastolení stability na Blízkém východě zapojila nejdůležitější mocnost v regionu, tedy Saúdská Arábie. Monarchie v Perském zálivu zůstává jediným přímým sousedem, který formálně neuznává židovský stát. Byl by to korunní klenot Trumpových Abrahámovských dohod, kdyby se mu podařilo normalizovat saúdsko-izraelské vztahy; o což usiloval i Biden. Saúdská Arábie však prohlásila, že pakt nepodepíše, dokud nebudou podniknuty vážné kroky k vytvoření palestinského státu.
V USA takzvané dvoustátní řešení podporují demokraté, kteří zároveň ostře odsuzují izraelské nelegální osady na okupovaném Západním břehu Jordánu. Trump je naproti tomu ideologicky blíže Netanjahuově krajně pravicové náboženské vládě a jejímu absolutnímu odmítání vzniku samostatného palestinského státu. Pokud Trump zvítězí a bude chtít uzavřít dohodu se Saúdy, čekají ho značné ústupky. Harrisová už oproti tomu dala najevo, že je ochotná na uznání palestinského státu pracovat.