Trump by Ukrajinu do 24 hodin obětoval Rusku. Nebo překvapil a paktoval se s Evropou proti Číně
Trumpův přístup k zahraniční politice je často popisován jako silně izolacionistický, neboť opakovaně zdůrazňuje, že Spojené státy by neměly krvácet za cizí zájmy. Navíc není pochyb o tom, že nechová vůči Ukrajině žádnou velkou náklonnost. Ostatně projevilo se to už během jeho minulého funkčního období, kdy se Ukrajina stala rukojmím v politickém boji mezi ním a současným prezidentem Joem Bidenem, ve kterém hrál velkou roli demokratův syn Hunter. Ani současné výroky republikánského kandidáta v Kyjevě určitě nevyvolávají radostné očekávání jeho možného návratu.
Trump by chtěl působit jako tvrdý vyjednavač
„Umírají Rusové a Ukrajinci. Chci, aby přestali umírat. A zařídím to, zvládnu to za 24 hodin,“ prohlásil kupříkladu exprezident loni. Na konci září se po pěti letech osobně sešel s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, kterého opět ujišťoval o tom, že situaci na Ukrajině zvládne vyřešit velmi rychle. Zelenskyj diplomaticky hodnotil setkání jako produktivní.
Jenže od té doby ho Trump velmi ostře kritizoval. Představitele Kyjeva označil za největšího obchodníka na Zemi, který si pravidelně jezdí pro americkou pomoc. „To neznamená, že mu nechci pomoci, protože se vůči těm lidem cítím velmi špatně. Ale nikdy neměl dovolit, aby ta válka začala. Je prohraná,“ řekl Trump mimo jiné v pořadu PBD Podcast.
Trumpovy výroky tak vyloženě nahrávají demokratům, kteří mohou v kampani tvrdit, že by Ukrajinu tlačil k nevýhodné dohodě a postoupení území Rusku. „Tyto návrhy jsou stejné jako ty Putinovy a ujasněme si, že to nejsou návrhy na mír. Jsou to návrhy kapitulace, což je nebezpečné a nepřijatelné,“ prohlásila demokratická uchazečka o prezidentskou funkci Kamala Harrisová.
Navzdory rázným prohlášením obou táborů není zcela jasné, co přesně Trump plánuje, a jeho záměry si nejsou jistí ani experti. „V případě zvolení Donalda Trumpa příštím americkým prezidentem je bohužel další vývoj značně nepředvídatelný a obtížně čitelný, přestože je jasné, že se svou rétorikou dostal tak daleko, že se něco skutečně bude muset stát,“ myslí si analytik Asociace pro mezinárodní otázky Pavel Havlíček.
Upozorňuje na to, že Trump je v poslední době k Zelenskému skutečně velmi kritický. „Zároveň je však zřejmé, že si i na základě předchozí zkušenosti bude chtít udržet svou tvář a nevyjít z konfliktu s Ruskem jako loser,“ tvrdí Havlíček s tím, že by se tedy případný prezident měl zdržet zbrklých aktivit, které by podkopaly ukrajinské úsilí.
Kyjev podle něj nejspíš už počítá s tím, že by se Trump snažil dostat obě strany k jednacímu stolu. Proto se v létě pustil do riskantní operace v Kurské oblasti, aby měl na Moskvu v rozhovorech nějaké páky v situaci, kdy vývoj na Donbasu pro Ukrajinu nevypadá dobře, podotýká analytik. Je pravděpodobné, že Trump by obě strany nutil ke kompromisu pohrůžkami. Kyjevu by nejspíš hrozil zastavením pomoci a Moskvě naopak jejím posílením a dalšími sankcemi.
Protiukrajinský Vance a kolem kroužící jestřábi
Určitý obrázek o tom, k čemu by Zelenského tlačil, si lze učinit z výroků Trumpova blízkého okolí. K Ukrajině se hlasitě vyjadřuje především kandidát na viceprezidenta J. D. Vance, který je ostrým kritikem pomoci Kyjevu. V září hovořil o tom, že by mírový plán měl obsahovat vytvoření speciální demilitarizované zóny mezi oběma zeměmi. Ta by nejspíše kopírovala aktuální frontovou linii, což by znamenalo značné územní ztráty pro napadený stát. Vance navíc uvedl, že Ukrajina by si zachovala suverenitu, ale musela by se zavázat k neutralitě. To však Kyjev i někteří odborníci považují jenom za pozvánku pro Kreml k dalším výbojům, až se na to bude cítit dostatečně silný.
Není ale jisté, že by Trump dal v zahraniční politice právě na Vance. Důležité proto bude, koho dalšího si přizve do případné administrativy. Mezi možnými adepty na posty ministrů zahraničí a obrany jsou totiž zmiňováni i lidé, kteří mají na válku odlišné názory. Například arkansaský senátor a veterán z Iráku a Afghánistánu Tom Cotton vyzýval Bidena k dodávkám zbraní Kyjevu. Někdejší šéf CIA a exministr zahraničí Mike Pompeo se zase v létě podílel na článku pro Wall Street Journal o mírovém plánu pro Ukrajinu.
Hovoří se v něm o jeho prosazení prostřednictvím síly. Bránící se země by podle něj měla získat zbrojní pomoc bez omezení, a také pojistky své budoucí bezpečnosti, ideálně brzkým vstupem do NATO. To však odborníci nepovažují za příliš reálné, podle Havlíčka se začlenění Ukrajiny do západního vojenského paktu nedá příliš očekávat ani v případě vítězství Harrisové.
I kdyby se však do Trumpova týmu dostali lidé s více jestřábími názory a prosadili svůj postoj, neznamenalo by to pro Evropu úlevu. „Pompeův plán“ otevřeně hovoří o tom, že by evropští spojenci měli z velké míry financovat vyzbrojování Ukrajiny. Navrhoval vytvořit fond ve výši sta miliard dolarů, ve kterém by americká účast byla maximálně pětinová. A členové Severoatlantické aliance by podle něj měli na obranu vydávat minimálně tři procenta HDP.
„Zvolení Donalda Trumpa by v každém případě vyvolalo další tlak na Evropany, aby daleko více konali a přesunuli tíži vojenské a finanční podpory Ukrajině na svá bedra,“ upozorňuje i Havlíček. Domnívá se zároveň, že toho by v plné míře nejspíš nebyli schopni, což by Rusy povzbudilo k dalšímu postupu.
Určitou nadějí pro Kyjev i Evropu je, že Trump nebude pohlížet na válku na Ukrajině jako na izolovaný jev. A dojde k přesvědčení, že by vítězství Ruska posílilo jeho spojence na Blízkém východě a v jihovýchodní Asii, tedy Írán, Čínu a Severní Koreu. A také značně oslabilo důvěru spojenců ve Spojené státy, což by mohlo ve finále znamenat, že začnou jednat proti zájmům USA. A to zejména v otázce vztahů s Čínou, která si od případného vítězství republikána slibuje oteplení vztahů se starým kontinentem.
Republikán by potřeboval pomoc proti Číně
Trump by přitom od evropských zemí jistě vyžadoval tvrdší postoj vůči Pekingu, který v současnosti USA vnímají jako největší hrozbu napříč politickými tábory. Brusel tak podle některých názorů věří tomu, že by se s ním v této záležitosti mohl dohodnout, a získat za to něco pro Ukrajinu a vlastní bezpečnost. „Trump a šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová mají v otázce Číny více společného než mnoho jiných vůdců,“ řekl South China Morning Post Tobias Gehrke z think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy. Problém je podle něj v tom, že Trump Brusel nesnáší, a tak raději jedná s národními lídry.
Podobně smýšlí i Havlíček, podle něhož by se důležitou platformou pro vyjednávání o americkém angažmá v Evropě stalo NATO, jehož nový generální tajemník Mark Rutte je na to dobře připraven. „Na úrovni transatlantických vztahů by se po možném kratším období nejistoty pravděpodobně objevila dohoda, která by mohla spočívat v podpoře USA proti Rusku v Evropě a daleko silnější konfrontaci Číny ze strany Evropy, pokud by toho tedy byla schopna,“ konstatoval.
V neposlední řadě může hrát roli i to, že Trump klade velký důraz na podporu amerického průmyslu a vytváření domácích pracovních míst. Válka na Ukrajině je velkou vzpruhou pro americký obranný průmysl, kterému se hrnou miliardové objednávky od spojenců. Produkce v odvětví od začátku války vzrostla zhruba o pětinu. V zájmu amerických zbrojařů tak zcela jistě není evropská autonomie a rozvoj obranných kapacit jinde.
Tento sektor navíc výrazně těží i ze samotné pomoci Ukrajině. Od počátku války schválil americký Kongres pět balíků v hodnotě 175 miliard dolarů. Z toho je 106 miliard určeno přímo na pomoc Kyjevu, zbytek jde na různé americké aktivity související s válkou a spojencům Washingtonu. Sedmdesát miliard z ukrajinské podpory pak směřuje na výzbroj a další vojenské vybavení. Většina je utracena ve Spojených státech.
Analýza Střediska pro strategická a mezinárodní studia ukázala, že z nich těží zejména Texas, Arizona, Michigan, Pensylvánie, Massachusetts, Florida, Alabama a Missouri, tedy vesměs republikánské nebo nerozhodnuté státy. „Tyto konkrétní státy obdržely značný příliv hotovosti do svých továren, což nejenže poskytuje pracovní místa tamním Američanům, ale také vytváří příležitosti pro místní dodavatele, obchody, restaurace a další podniky,“ píše se ve studii.