Pokud Evropa odejde z chudých zemí, chopí se jich Rusko a Čína, burcoval Síkela v Bruselu
Ve středu odpoledne se místnost 4Q2 v bruselské budově Antall zaplnila do posledního místa. Zhruba dvě stovky europoslanců, novinářů, tlumočníků a dalších zaměstnanců parlamentu sledovaly slyšení českého kandidáta na eurokomisaře. Slyšení probíhalo podle přísného časového harmonogramu – europoslanci měli na dotazy přesně jednu minutu a Síkela musel ve dvou minutách odpovědět. Časový limit se ukázal jako výzva, zejména v momentech, kdy poslanci kladli několik dotazů najednou. Síkela na začátku působil mírně nervózně, což později na tiskovém briefingu přiznal: „Pečlivě jsem se připravoval, ale slyšení je velmi sledované a to vytváří tlak.“
Zahajovací řeč i většinu odpovědí Síkela přednesl v angličtině, což mu mohlo podle některých přinést plusové body. Na dotazy německých europoslanců několikrát přepnul do němčiny, kde působil uvolněněji a sebevědoměji.
Naši partneři od Evropy potřebují víc
Naprostá většina dotazů mířila přímo na klíčové oblasti Síkelova portfolia: rozvojovou pomoc, spolupráci se třetími zeměmi a migraci. Síkelovo slyšení tak připomínalo spíše konstruktivní výměnu než ostré grilování. Při odpovědích několikrát zdůraznil, že Evropa musí být pro ostatní země důvěryhodným partnerem: „Naši partneři od Evropy potřebují víc. Poslední dobou dostávají hodně od jiných světových hráčů s asertivním přístupem,“ komentoval současnou pozici EU s narážkou na geopolitickou konkurenci.
Otázky týkající se migrace Síkelovi pokládali zejména krajně pravicoví poslanci. Ti se ptali, zda by se měla rozvojová pomoc a projekty ve třetích zemích podmiňovat spoluprací na návratové politice pro migranty vyhoštěné z Evropy. Síkela upozornil, že takový přístup by se mohl EU vymstít. „Pokud odejdeme my, začnou spolupracovat s někým jiným, pravděpodobně s Čínou nebo Ruskem,“ vysvětlil. Doporučil proto partnerství s možností nabídky bonusů pro země, které na návratové politice s Evropou spolupracují, než striktní podmínky, které by je mohly od evropské pomoci odradit.
„Hladce v otázkách financí, méně hladce ve většině ostatních témat,” ohodnotil server Politico Síkelovy včerejší odpovědi. Ty byly učebnicovou ukázkou rodící se změny v přístupu EU k rozvojové politice, která se nyní více zaměřuje na dlouhodobé ekonomické a strategické zájmy. Tento posun od tradiční rozvojové pomoci k partnerství s důrazem na udržitelnou ekonomickou spolupráci a autonomii je pravděpodobně hlavním důvodem, proč předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přidělila tuto roli právě bývalému bankéři. Konkrétní projekty nicméně Síkela během slyšení nepředstavil a zůstal u obecného popisu prioritních cílů.
Grilování akvizicí Net4Gas a Rwandou
Během slyšení nastaly dva kontroverznější momenty. Česká europoslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO) se Síkely ptala na jeho minulost v bankovnictví a vztahy s bývalými zaměstnavateli. Kritizovala akvizici společnosti Net4Gas státním podnikem ČEPS a naznačila, že ze státního nákupu mohla těžit rakouská bankovní skupina Erste, pro kterou Síkela pracoval. Politik obvinění odmítl a odkázal na nezávislé posudky, které si stát k akvizici Net4Gas nechal vypracovat.
Druhým takovým dotazem byla otázka francouzského europoslance Mounira Satouriho z frakce Zelených, který se Síkely ptal na dohodu o nerostných surovinách mezi EU a Rwandou. Podle Satouriho Rwanda vyváží více surovin, než kolik odpovídá jejím zásobám, a budoucí eurokomisař by měl dohodu přezkoumat i s ohledem na porušování lidských práv v regionu. „Podle mých informací není situace tak dramatická,“ reagoval Síkela s tím, že se touto otázkou nicméně určitě bude zabývat.
Neokolonialismus v. partnerství
Na otázky týkající se transparentnosti financování rozvojové pomoci Síkela přiznal, že „není možné zajistit kontrolu nad každým centem“, slíbil ale, že při podezření o zneužívání prostředků bude reagovat ihned. V reakci na obavy o možný neokolonialismus evropské politiky zdůraznil, že cílem EU je být pro rozvojové země stabilním partnerem, který jim pomůže k samostatnosti a udržitelnému růstu. Síkela několikrát zopakoval, že klíčem k udržitelnosti je vytvoření pracovních míst a investice do místní infrastruktury, které zajistí stabilitu zemí v dlouhodobém horizontu.