Hej rup! Přijde do Česka nová éra družstevnictví? V zahraničí jí kvete pšenka
Ve Vídni začne od příštího roku fungovat první družstevní supermarket, v němž budou zaměstnanci zároveň majiteli. Podle některých odborníků to může být předzvěst jakési socializace ekonomiky a nové formy družstevnictví.
To, co se chystá ve Vídni, jde daleko za obecnou formu družstev, známých i u nás. Ve vídeňské čtvrti Meidling by měl být v polovině příštího roku otevřen supermarket MILA fungující na principu „nakupuji v obchodě, který zároveň vlastním“. V Rakousku se bude jednat o první velký obchod tohoto druhu.
Za družstevní podíl ve výši 180 eur (4 600 korun) se může prakticky kdokoliv stát členem. Pokud máte málo peněz a patříte k nějaké konkrétní sociální skupině (studenti, nezaměstnaní, důchodci atd.), můžete si koupit podíl v družstvu i za 20 eur.
Samotná počáteční investice ovšem nestačí. Každý člen družstva, bez ohledu na to, zda je chudý, nebo milionář, by měl každý měsíc osobně odpracovat v supermarketu tři hodiny. Jedině tak lze údajně zajistit, aby obchod nabízel potraviny za relativně nízké ceny. Zároveň má tato forma spolupráce vytvořit pocit jednoty mezi členy družstva pocházejícími z různých sociálních skupin.
V obchodě pak budou moci nakupovat opět pouze členové, každý družstevník však může nominovat ještě jednu další osobu, která rovněž získá oprávnění k nákupům v MILE. Zakladatelé supermarketu předběžně počítají s tím, že by marže na jednotlivé potraviny a potravinářské výrobky neměly překročit 30 %. Nákup pro členy by tak byl celkově levnější než u konkurence.
„Myslím, že něco takového může jednou fungovat i na dalších místech ve Vídni,“ říká spoluzakladatel projektu MILA David Jelínek. Předobrazem vídeňského supermarketu jsou podobné projekty v Paříži, Berlíně a Mnichově. Známý je především projekt pařížského družstevního obchodu La Louve, úspěšně fungující už od roku 2018 se 6000 družstevníky.
Zapomenuté bohatství?
Vídeňský projekt počítá v první fázi s tím, že může úspěšně fungovat s 1000 členy, zatím jich má 800. Supermarket by měl v prvním roce dosáhnout obratu 1,3 milionu eur (33 milionů korun) při prodeji 3000 položek. Jeho zakladatelé přitom od počátku tvrdí, že se nejedná jen o cestu k levnějším potravinám, ale také k tomu, aby ekonomika získala lidštější rozměr.
„Družstvo je v Rakousku zapomenuté kulturní bohatství, mnoho lidí už neví, co to je,“ říká Jelínek. Družstevníci se při práci navzájem poznají, jsou závislí jeden na druhém, navíc získají při společné práci poznatky o tom, jak obchod s potravinami vlastně funguje. Pokud supermarket vytvoří zisk, peníze se nerozdělují členům, ale reinvestují do vybavení obchodu nebo se použijí ke snížení cenové přirážky u jednotlivých položek.
MILA přitom není zdaleka jediným projektem dokazujícím jakousi počínající renesanci družstevnictví v západní Evropě. „Rozmach družstev byl vždycky v historii i určitou dopovědí na hospodářské a jiné krize,“ řekl Info.cz Pavel Černý z předsednictva Družstevní asociace ČR. První reálné spotřební družstvo vzniklo v britském Rochdale už v roce 1844.
Symbolem českého družstevnictví se stal film režiséra Friče z roku 1934 s názvem Hej rup! V této sociální komedii zkrachovalý továrník v podání Jana Wericha s nezaměstnaným známým (Jiří Voskovec) dostaví družstevní metodou s dalšími nezaměstnanými dům a založí v něm mlékárenské družstvo „Hej rup!“.¨
Renesance družstev
Jen s mírnou nadsázkou začínají v podobném duchu nyní družstva znovu vznikat, a to v různých oborech. Lidé se spojují do družstev, aby mohli společně nakupovat, podnikat nebo si třeba pořídit bydlení. Podle Pavla Černého je ale tato „družstevní renesance“ v Česku zatím zřetelně pomalejší a komplikovanější než třeba v sousedním Německu a Rakousku.
„I když by družstevní projekty mohly v mnohém pomoci při řešení bytové krize, na rozdíl třeba od Rakouska u nás narážejí na zeď postavenou velkými developery ve spolupráci s politiky na radnicích,“ tvrdí Černý. Radnice podle něj při prodeji pozemků i územním plánování vycházejí mnohem více vstříc velkým developerům než zájemcům o družstevní bydlení.
Na druhou stranu i Černý potvrzuje, že důvěrou v české družstevnictví otřásla i série krachů či vytunelování některých družstevních záložen. „Za tím vším stáli lidé, kteří zneužili princip, který jinak všude na světě pomáhá a zlidšťuje ekonomiku,“ podotýká Černý. Nepochybuje ale o tom, že renesance družstevnictví dříve či později zasáhne i Česko. „Vím o některých projektech, zejména ze strany mladých lidí, které vypadají velmi nadějně,“ hledí do budoucnosti Černý.