Nejisté Česko. České domácnosti se do dekarbonizace příliš nehrnou
Až 66 % respondentů si spojuje přechod na alternativní zdroje energie se zvýšením cen, přičemž většina očekává neúměrný nárůst. Situaci by mohl zmírnit stát, ale jakým způsobem by měl tento proces řídit, zůstává pro Čechy nejasné. To vyplývá z průzkumu veřejného mínění výzkumného týmu KNOWLIMITS, který zkoumal postoje českých domácností k dekarbonizaci.
Česká republika se jako člen Evropské unie zavázala snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 a dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. To však znamená zásadní transformaci – přechod od fosilních paliv k čistým zdrojům energie. Dosavadní vývoj ale naznačuje, že cesta k těmto cílům bude náročná. Výzkumný tým KNOWLIMITS provedl sondu do chování českých domácností a zjistil, že realita pokulhává za plány: až 91 % respondentů v tuto chvíli neuvažuje o změně typu energie pro topení, vaření či ohřev vody. Důvod?
Obávají se, že takový krok povede k růstu cen energií. Nejvíce se bojí muži (48 %) a starší věkové kategorie (45 %). V současné době totiž topí plynem, uhlím nebo dřevem v lokálních topeništích polovina českých domácností. Na centrální vytápění, které pochází především z výtopen na fosilních paliva, funguje dalších 30 % domácností. O využívání alternativních zdrojů alespoň částečně uvažuje 46 % respondentů. Trochu více žen uvedlo, že by rády přešly na alternativní zdroje, ale nemají na to peníze.
Generační propast
Česká veřejnost přistupuje k dekarbonizaci a přechodu na alternativní zdroje energie zatím velmi opatrně. Zájem o připlacení za odběr zelené energie projevilo pouze 24 % respondentů, ve věku 15-24 let, kteří se tak profilují jako generace s rostoucím ekologickým cítěním. Ve zbytku populace ale podpora energetické transformace osciluje spíše mezi váhavostí a opatrností. Do budoucna plánují změnu typu energie zejména vysokoškolsky vzdělaní lidé (12 %), přičemž nejčastěji uvažují o instalaci fotovoltaiky (15 %), přechodu na plyn (13 %) nebo využívání elektrických zdrojů (10 %). Klimatickou krizi jako aktuální problém vnímá pouze 23 % dotazovaných a otázka, jak se z této situace dostat, zůstává pro mnohé otevřená.
„Snížení emisí budov patří k nejdůležitějším opatřením evropského Green Dealu v boji proti klimatické změně. Asociace podniků topenářské techniky nicméně odhaduje, že v Česku stále funguje až čtvrt milionu kotlů první a druhé emisní třídy, a to navzdory zákazu platnému od 1. září. České domácnosti tedy stojí teprve na začátku této cesty a z jejich aktuálních postojů čteme, že se na ni zatím ani moc vydat nechtějí. Přinejmenším v sektoru domácností tak bude nejspíš u nás dekarbonizace i nadále postupovat velmi pomalu,“ říká Zdeněk Kubena, ředitel výzkumu KNOWLIMITS.
Různé skupiny obyvatel hodnotí význam energetické transformace odlišně. Zatímco muži a lidé ve věkové kategorii 55-69 let považují přechod na alternativní zdroje energie za méně důležitý, vyšší prioritu tomuto kroku přisuzují ženy, respondenti ve středním věku (25-44 let) a lidé z vyšších socioekonomických skupin. Tato nerovnoměrná podpora naznačuje, že pro urychlení přechodu k zelené energii bude klíčová cílená osvěta a opatření, která zvýší ochotu všech obyvatel investovat do udržitelných energetických zdrojů.
Znečištěné Česko
Většina (52 %) respondentů přitom považuje Českou republiku za středně až těžce ekologicky znečištěnou (44 % uvádí, že je životní prostředí v Čechách středně znečištěno, 33 % pak uvádí lehké znečištění, 8 % uvádí těžké znečištění, trochu více to tvrdí ženy (10 %) a lidé ve věkové kategorii 24-36 (9 %)).
Většina lidí považuje přechod z fosilních na alternativní zdroje za středně důležitý, přičemž pro 33 % je tento přechod klíčový. Muži a lidé ve věkové skupině 55-69 let mu však přikládají menší význam. Naopak vyšší důležitost přechodu na alternativní zdroje zdůrazňují lidé ze socioekonomické skupiny A, ženy a lidé ve středním věku (25-44 let).
Víme důvod, neznáme cestu ven
Většina lidí však výrazně souhlasí s tím, že stát by měl být soběstačný ve výrobě elektřiny (83 %). Také by měl garantovat cenu v případě odběru zelené energie (67 %). Podle respondentů by fosilní paliva měla být především nahrazena jadernou energií, kterou na první místo umístilo 41 % lidí, a celkově ji jako náhradu zmínilo téměř 80 %. Solární energii by volilo až 85 % respondentů, ale na první místo ji zařadilo pouze 26 %, přičemž na druhé místo ji umístilo 23 % dotázaných.
Přesto z průzkumu vyplývá, že při výběru dodavatele je pro spotřebitele klíčová především cena, její fixace, jasné smluvní podmínky a historie dodavatele, zatímco původ energie a environmentální aktivity hrají jen okrajovou roli. Regulaci energetiky by měl napomoci stát, jehož úlohu v jejím řízení hodnotí respondenti jako klíčovou. Přesto pro ně není zcela jasné, jak přesně by měl stát při jejím řízení postupovat.