USA se chovaly trochu jako klasické impérium, léta klidu ale končí, říká ekonom Chelhot

Pojem „změny režimu“ v investování nahlíží na ekonomické, společenské či politické přerody z hlediska náhlosti, významu a hloubky. Modelováním jejich možných dopadů na hodnotu aktiv – měn, dluhopisů či akcií – napomáhá ke správným investičním rozhodnutím. A právě touto tématikou se zabývá Andre Chelhot, kanadsko-libanonský ekonom a partner britské investiční poradenské společnosti Zelof & Partners.

„Změny režimu v investičním slova smyslu provází výkyvy hodnot, kterých bývá hodně. A hedgeové fondy si libují na nepokojných trzích, protože na pohybech mohou vydělat,“ říká Chelhot v podcastu PFI Talks, který přináší deník E15 spolu s Prague Finance Institute při univerzitním ekonomickém výzkumném pracovišti CERGE-EI.

Jeho pohled na změny v investičních režimech vychází z ekonomických dějin impérií. „Když se podíváte do historie, Římská říše, perská, španělská, portugalská, vždy šlo o impéria, která nevytvářela, ale spotřebovávala suroviny a statky z jimi ovládaných území. Britové dobyli Indii a další země a vytvořili Společenství národů (Commonwealth). Většina britské ekonomiky byla tvořena v těchto zemích,“ popisuje Chelhot, který od října spolupracuje s PFI v roli hlavního ekonoma.

Podle něj současný globální hegemon USA je také svého druhu impérium, které nevyrábí a jen konzumuje a svou pozici udržuje díky kontrole nabídky dvou základních vstupů: surovin a práce. „Kolem roku 1973 se USA podařilo získat pod kontrolu první vstup, když se začala ropa oceňovat v dolarech. Pokud máte nejpotřebnější zdroj energie obchodovaný v měně, kterou sami kontrolujete, ovládáte jmenovatel. Jakmile ovládáte jmenovatel, máte pod kontrolou poměr. A druhá část přichází v letech 1999 a 2001, kdy nastaly dvě zásadní změny. Jednou je vytvoření eurozóny a druhou vstup Číny do WTO. A tím si USA zajistily druhou část, a tou je pracovní síla,“ vysvětluje Chelhot. 

Během dalších dvaceti let tak ve světě trvala situace, kdy měly Spojené státy pod kontrolou trh energií a ovládaly trh práce, ne nutně ve své zemi, a vše navrch jistila hodnota petrodolaru. A právě těchto snadných 20 let podle kanadského ekonoma přispělo k určitému zmatku ve vnímání centrálních bankéřů, kteří si začínali připadat jako hrdinové. Protože nebýt jich, cenová stabilita by přece na světě nebyla. Podle Chelhota ovšem měly centrální banky jen svého druhu štěstí. „Šlo o prostředí, v němž pozitivní nabídkový šok umožňoval pokles míry inflace po celém světě, takže jste byli schopni snížit úrokové sazby. Těchto 20 let je ale za námi,“ říká. 

Z Kanady na Blízký východ

Tento kanadský analytik a investor s pestrou mezinárodní zkušeností je od letošního října novým hlavním ekonomem think-tanku Prague Finance Institute. Kariéru nastartoval hned po univerzitě v kanadské centrální bance, kde působil pět let jako analytik měnových a finančních trhů. „Nevyužil jsem nabídek ze soukromé sféry, protože mě velmi zajímal výzkum a porozumění monetární politice. Doktorát jsem považoval za ztrátu času, protože když strávíte čtyři nebo pět let v centrální bance, získáte mnohem lepší základ než jakýkoliv akademický titul,“ konstatuje Chelhot. 

Z kanadské centrální banky přešel do mezinárodní privátně vlastněné investiční společnosti Olayan Group, kterou založil saúdskoarabský podnikatel Khaled Suliman Saleh Al Olayan působící v poskytování servisních služeb společnosti Aramco, v současnosti největší ropné firmě na světě. Suliman Olayan postupně expandoval na mnohé zahraniční trhy v rámci rodinného holdingu Olayan Group, který řídil do své smrti v roce 2002. Podle nekrologu deníku New York Times patřil Olayan mezi nejbohatší osoby v oblasti Blízkého východu. Andre Chelhot nakonec pracoval v Olayan téměř dvě dekády.

Příležitost v Řecku a jediná věta

V roce 2016 Chelhot načas svět velkých financí opustil a začal se tehdy věnovat budování realitního portfolia a investoval do prázdninových řeckých nemovitostí. „Pro makroekonomy se v té době kariéra nevyvíjela dobře. Hodnoty aktiv rostly. Peníze byly díky nulovým úrokovým sazbám snadno dostupné. Dovednosti makroekonomického stratéga nebyly potřeba,“ vzpomíná. Nicméně ekonomické otřesy a růst míry inflace v důsledku koronavirové pandemie spustily proces vedoucí postupně ke změně investičního režimu. Po letech útlumu se znovu dostaly do kurzu makroekonomické znalosti. Chelhot změnu shrnul na sociální síti LinkedIn do tří slov: „Macro is back!“ Během covidu tak na sebe dokázal upoutat pozornost veřejnosti i kolegů. Rozproudil debatu o důsledcích let uvolněné měnové politiky, po kterých následoval inflační šok. V reakci dostal nabídku na práci makroekonomického stratéga v investiční společnosti Zelof & Partners. „Pokud nerozumíte tomu, co se děje v geopolitice, je obtížné pochopit reakce regulátorů, ať už jde o měnovou nebo fiskální politiku, a tedy makroekonomiku. Spousta lidí říká: Centrální banky jsou nezávislé. Ne, nejsou. Také se dívají na geopolitiku,“ říká Chelhot, který se následně spolu s kolegy ze společnosti Zelof spojil s PFI. 

V PFI plánuje Andre Chelhot přispívat do měsíčního newsletteru a připravovat podcasty s významnými ekonomy či investoru. V plánu je také spustit univerzitní kurz makroekonomie a monetární ekonomie a zaškolovat mladé studenty také během stáží v Zelof. Dále by se chtěl věnovat publikaci zajímavých „grafů dne“, které mají potenciál rozproudit debaty a přinést zajímavé myšlenky a pohledy na různá témata. V rámci Prague Finance Instituce také uvažuje o pořádání pravidelných brainstormingových seminářů. 

Petrodolar stále vládne všem

Vraťme se ale k podcastu, v němž Chelhot hovoří o teorii takzvaných posunů režimu. Popsal to na příkladu impérií a USA, nyní podle něj ovšem dochází ke změně. „První vstup – cena energií – je nyní v ohrožení, protože se některým zemím povedlo uspět v tom, že mezi sebou obchodují energie bez využívání dolaru. Indové kupují například ruskou ropu v rupiích. Číňané nakupují íránskou ropu v jüanech,“ uvádí Chelhot s tím, že na hře jako takové to ale nic nemění a další rezervní měna, která by mohla nahradit dolar, na obzoru není. I když jüan, saúdský rijál či rubl stále nenahradí dolar jako rezervní měnu, bude jedna část světa do jisté míry spoléhat na jiný systém. „Hra spočívá v tom, že dolar není těmito zeměmi využíván v takové míře jako dříve,“ popisuje. 

Ztráta důvěry mezi hlavními bloky pak podle něj vede ke ztrátě Amerikou „kontrolovaného“ dalšího vstupu, a to práce, přičemž dochází ke geografickým změnám výrobních činností. V USA a okolních zemích podle něj probíhá proces obnovy průmyslové výroby díky dostupné energii a pracovní síle. Sázka na Kanadu, Mexiko či země Latinské Ameriky může být dobrou volbou pro investory, kteří hledají příležitosti investic spojených s americkou ekonomikou. V Evropě je situace v tomto směru problematická, protože s probíhající válkou na Ukrajině ztratil starý kontinent přístup k energii a dostatku kvalifikované pracovní síly, dodává Chelhot. 

Rozhovor vedl Leoš Rousek, ředitel komunikace skupiny PPF. Působil v Home Credit International a spolupracoval s oddělením vztahů s investory MONETA Money Bank. Více než dvě desetiletí se věnoval byznysové žurnalistice v Česku, Rusku, Slovinsku a na Slovensku pro americký deník Wall Street Journal a tiskovou agenturu Dow Jones Newswires. V letech 2017 a 2019 byl hlavním ekonomickým analytikem deníku Hospodářské noviny.