Baterie budou kopírovat cenový pád panelů, říká šéf nejrychleji rostoucí firmy v Evropě

Od minulého roku je evropský trh solárních komponent přesycený, což dělá radost investorům, ale už ne tolik obchodníkům, jako je váš Raylyst. Jak je na tom trh dnes?  

Evropský trh má určitě některé společné trendy, ale zároveň se jednotlivé vývojové fáze v různých zemích dost liší. Závisí to na regulacích, dotační politice nebo třeba na míře vyspělosti trhu. Třeba český trh momentálně stejně jako jinde v Evropě klesá v rezidenčních instalacích, ale na rozdíl od některých jiných roste v těch komerčních. To je dáno nejen novou vlnou dotací pro komerční střešní fotovoltaiku, ale i investičními dotacemi do těch pozemních. V dalších evropských zemích je mnohem větší základna, takže trh komerčních instalací tak rychle neroste, ale většinou ani neklesá. Obecně se dá říci, že solární instalace dál rostou a budou růst i nadále, nicméně pravda je i to, že někteří byli ohledně rozvoje ještě optimističtější, a kvůli tomu vznikla ta nerovnováha. 

Čím si vysvětlit ten pokles u rezidenčních instalací? 

Domácnosti jsou na ceny elektřiny mnohem citlivější než firmy. S tím, jak na trzích elektřina během energetické krize dramaticky zdražila, chtěli všichni solární elektrárny hned. Rozhodují se zkrátka více emotivně. Když se cena vrátila k normálu, zájem opět okamžitě opadl. U firemních pozemních nebo střešních projektů veškerá příprava trvá mnohem déle, proto investoři reagují pomaleji. 

Převis nabídky nad poptávkou stále trvá, nebo se trh už dostal do rovnováhy? 

Je pravda, že loňský rok byl pro řadu firem v oboru zatěžkávací zkouškou. Letošek už je ale optimističtější. Měli jsme štěstí, že jsme zvolili formu otevřených kontraktů, díky kterým jsme mohli flexibilně reagovat na aktuální cenovou hladinu a vyjednat si u dodavatelů nižší ceny. U části komponentů jsme se sice záporné marži nevyhnuli, ale u většiny se nám ji podařilo udržet na stále ještě zajímavých číslech. Myslím, že jsme z toho nejhoršího vyšli celkem dobře.  

Problém nadvýroby vznikl v Číně. Chápu to správně, že čínští výrobci už snížili výrobní plány, nebo se situace stabilizovala zatím jen v Evropě?

Čínský trh výrobců má čtyři nebo pět velkých hráčů, kteří na světový trh dodávají asi 65 procent panelů. Je to JA Solar, Longi Solar, Jinko, Trina Solar a Canadian Solar. Pak tu máme řadu menších společností, které pod kotlem cenové války ještě dál přitápějí. Vzhledem ke složité situaci na trhu jsou ale oproti větším hráčům v nevýhodě, snaží se přežít, a tak moc nemají jinou možnost než jít s cenou agresivně dolů. To jsou scénáře, které známe už z minulosti, nejčastěji je pak větší firmy buď pohltí, nebo krachnou. Což předkládám i v tomto případě. Už nyní je převis nabídky menší než loni a trend podle mě bude pokračovat, stále ještě ale nějaký je. 

Nehrozí, že se velké firmy zbaví těch malých a pak si marže navýší? 

Částečně to tak být může. Byl by to přirozený ekonomický vývoj. Už teď mají oproti menším hráčům výhodu v délce dodavatelského i svého vlastního výrobního řetězce, ve výhodnějších kontraktech na suroviny a podobně. Na druhou stranu pokud se v tomto hypotetickém scénáři marže zvednou nad rozumnou úroveň, dá se čekat, že se opět vynoří noví a agresivní hráči. Ta konkurence v Číně dosud funguje velmi dobře.  

Jaké jsou tedy dnešní ceny na evropském trhu oproti říjnu minulého roku a jaký je cenový trend v posledních měsících?

Cenový pokles je stejně jako loni enormní, hovoříme až o 40 procentech. Spousta panelů, které jsou dnes na českém trhu, je neadekvátně levná. Instalační firmy je momentálně kupují za cenu, za niž se nedají ani vyrobit. Výrobci je v rámci už zmíněného konkurenčního boje nebo kvůli výprodeji starých technologií dotují na úkor svých marží. Zkrátka věří, že v budoucnu si marže zase navýší.  

Kdy k tomu může dojít? 

To lze jen těžko predikovat. Kdyby před třemi lety někdo přišel s odhadem, že panely budou stát jako dnes, nikdo by mu nevěřil. Další pokles cen už si každopádně při dosud známých technologiích představit neumím. Druhá věc je, že ve střednědobém nebo delším horizontu mohou být panely zase účinnější, aktuálně je například velkým tématem využití perovskitu. Kombinace silikonu a perovskitu v měření prokázala o 60 procent vyšší výkonnost ve srovnání se standardním řešením, což cenu na jednotku výkonu může teoreticky ještě dál snížit.  

Jiná je situace u baterií, kde pokles cen očekávat lze, teoreticky i v nejbližších měsících a letech. Kopíruje se tím trend, který už dříve nastal u solárních panelů. Větší trh znamená více konkurence, více výzkumu a inovací a ve výsledku také snižování výrobních nákladů. 

Jan Kameníček, Raylyst Solar|E15 Michael Tomeš

Očekáváte, že panely budou jednou tak levné, že si je bude moci dovolit pořídit bez dotací i střední vrstva?

Záleží, jak se na to nahlíží. Obecně je to z ekonomického hlediska vždy o návratnosti, a když někomu nevadí, že se mu investice vrátí do 12 let, což je dnes bez dotací reálné číslo, tak už v tom bodě jsme. Zvlášť když si k tomu mnoho lidí přičte výhody energetické soběstačnosti a bezpečnosti a dobrý pocit z ekologicky šetrného řešení. Pak je tu také stupňující se tlak na odchod od fosilních paliv, jejichž spalování bude domácnostem nutně zdražovat. Tento efekt do budoucna výpočet návratnosti také ovlivní.

U velkých pozemních solárních elektráren se v posledních měsících zmiňuje problém nízkých nebo záporných cen elektřiny na trhu. Vnímáte tuto náladu i mezi svými klienty, nebo je to podle vás jen nafouknutá bublina?

Diskuzi na toto téma slýchám. Skutečně se to děje, ale víc než jako problém to vnímám jako příležitost. Už jsem říkal, že podobný pokles cen, který jsme zaznamenali u panelů, lze očekávat také u baterií. A tím pádem jich bude čím dál víc přibývat, v podstatě vznikne zcela nový trh. Jsem si jist, že svět bude v transformaci energetiky pokračovat, a baterie jsou pro tento cíl ideálním nástrojem. Nemusejí to být dnes nejznámější lithiové baterie, přijdou novější, mnohem pokročilejší. Svou roli mohou sehrát také přečerpávací elektrárny. Vyrovnávání výkonové rovnováhy budou v síti nabízet i flexibilní výrobci či spotřebitelé. Bude to mix přístupů. Solární energie je už dnes nejlevnějším zdrojem elektřiny na světě, druhým úkolem teď bude najít způsob, jak co nejefektivněji vyladit její dodávku do sítě. 

Marketingový šéf dodavatele energií Centropol Jiří Matoušek k tématu řekl, že rezidenční baterie dnes s kapacitou vydrží v průměru jen zhruba do osmi devíti hodin večer a pak kvůli jejich vyprázdnění cena elektřiny znovu raketově roste. To se skutečně děje?

U rezidenčních instalací to tak může být, protože vyšší kapacita baterií se investičně zatím nevyplatí. Ale když cena baterií klesne na polovinu, není důvod, aby tento problém v energetice přetrval. Domácnosti si koupí větší baterie za stejnou cenu a od jara do podzimu by pak tento efekt mohl vymizet. Vývoj ceny baterií dnes odpovídá tomu, jak prudce se vyvíjí poptávka po nich. V tuto chvíli jsou některé ceny dokonce o něco málo vyšší, než byly před rokem – je to způsobeno vyšší poptávkou a skutečností, že některé země upravily dotační a legislativní pravidla pro instalaci baterií. Pokud se ale podíváme na ceny jedné z nejvíce poptávaných baterií u nás, tak za nejvyšší cenu se prodávala v lednu 2023, kdy stála asi 46 tisíc korun, a na cenovém minimu byla letos v červenci při ceně necelých 27 tisíc. Teď jsou ceny zase výše, lze ale čekat jejich pokles, jakmile se výrobcům podaří navýšit kapacity a současná bateriová horečka trochu opadne. 

Pociťujete už nyní vyšší poptávku po bateriích? 

Částečně ano. Přestože v Česku tento trend brzdí legislativa. Dosud zde nelze provozovat samostatně stojící průmyslovou baterii, aby mohla mít výhodný byznys model. To by se mělo změnit v průběhu příštího roku, kdy má začít platit novela zákona lex OZE III, která má nastavit pravidla tak, aby se mohly u solárních elektráren efektivně využívat.

Myslel jsem, že u elektráren se mohou baterie stavět už dnes, že legislativní vakuum se týká pouze těch samostatně stojících bez zdroje elektřiny. Tak to není?

Částečně to tak je. Ale po novele bude trh mnohem přívětivější. Budou se objevovat projekty samostatně stojících baterií, které budou moci navázat spolupráci s elektrárnou na dálku a vzájemně si s ní zlepšovat ekonomiku. Počet hodin s nízkou nebo zápornou hodnotou navíc roste, takže se tyto dva efekty hezky scházejí v jednu dobu. Dosud měli solárníci výnosy ze sluneční energie příliš velké na to, aby se ukládáním energie vůbec začali zabývat. To se teď se zápornými cenami mění.  

V minulých rozhovorech jste říkal, že Česko je pro vás spíše menším trhem a působíte hlavně v zahraničí. Jsou tam s ukládáním energie dál?

Částečně ano. Třeba Německo i Itálie, kde působíme, jsou v tomto ohledu evropskými premianty. Celkově ale ten trh teprve vzniká. Poptávka se bude zvyšovat postupně, ale troufám si říct, že se tempo bude zrychlovat. 

Které země se nejvíce podílejí na vašich tržbách a jak je na tom z tohoto pohledu Česko? 

Sledujeme několik rozdílných trendů, stále ale platí, že největší podíl na našich tržbách, asi 40 procent, tvoří německý trh, Rakousko a Švýcarsko. Následně Česko společně se Slovenskem tvoří asi 30 procent, přičemž jde o trhy, které se chovají výrazně sezonněji než jiné. Nejvyšší poptávku zde pociťujeme v dubnu, květnu a v červnu a následně zase opadá. Třetím klíčovým trhem je pro nás v současnosti Itálie s průměrně 17 procenty, kde sledujeme velký vzestup poptávky po řešeních pro agrovoltaiku.

Čím si to vysvětlujete?

Země agrovoltaiku skutečně intenzivně podporuje, v únoru letošního roku schválili cíl do její výstavby investovat 1,7 miliardy eur a do roku 2026 chtějí takto instalovat elektrárny o výkonu více než jednoho gigawattu. Takže například pro Itálii dodáváme řešení pro agrovoltaiku skutečně ve velkém. Investovat do ní chce dokonce už i Vatikán, tak se třeba jednou budeme moci pochlubit tím, že i papež svítí ekologicky díky fotovoltaickým panelům dodaným od Raylyst. 

Každý trh je trochu specifický, ať už z technického, nebo obchodního pohledu. Rozdílné je pojetí například u střídačů, někdo má třífázový, někdo jednofázový. Jiný je také typický zákazník. Zatímco investoři v Německu cílí na kvalitu, životnost a na účinnost, Italové zase na služby a třeba v Česku nabízíme produktové řady, které jsou mnohem více zaměřené na dostupnou cenu.

Jan Kameníček, Raylyst Solar|E15 Michael Tomeš

Britský list Financial Times a server Statista vyhodnotily Raylyst jako nejrychleji rostoucí evropskou firmu mezi lety 2019 až 2022. Jak jste si vedli loni?  

Obratově to bylo trochu slabší. Hlavně ale kvůli tomu, že klesly ceny technologií. To znamená, že jsme jich prodali více, ale za nižší cenu, a celkové tržby tak proto byly nižší. Totéž letos. Panelů jsme zatím prodali o 11 procent víc, o 13 procent nám meziročně vzrostly prodeje baterií. Ale když klesne cena těchto komponent o nižší desítky procent, tak to množstvím nezachráníte. To ovlivňuje i hrubý provozní zisk EBITDA, který klesl loni a nejspíš spadne i letos. 

A zisk EBITDA byl v roce 2022 jaký? Nikde jsem ho nedohledal. 

Ten jsme záměrně nezveřejňovali. Ale mohu říct, že se jedná o kladný výsledek. Jak v roce 2022, tak loni. Letos to bude stejné. Raylyst zůstává velmi zajímavě rostoucí firmou, sledujeme nové trendy a příležitosti a to je pro mě nakonec výrazně důležitější zpráva než velikost obratu, kterou sleduje žebříček Financial Times. Přesto se ale do něj i tentokrát přihlásíme a věříme si na velmi dobré umístění. 

Jak se tvoří evropská cena solárních panelů, jaká část ceny jde za výrobcem, distributorem a za dodavatelem? 

Cena přepravy z Číny do Česka je přibližně do deseti procent, logistika spojená s uskladněním tvoří nižší jednotky procent a další jednotky procent si nechává obchodník-distributor jako marži. Pak jsou výrobní náklady a marže výrobce, která je však dnes v zásadě nulová nebo záporná. Nejvyšší marží disponují instalační firmy, což je však logické, protože jde o službu s nejvyšší přidanou hodnotou. Je třeba si uvědomit, že byť je fotovoltaika menší zařízení, stále to je elektrárna. Ne každý ji dokáže nainstalovat tak, aby fungovala správně 20 let.

Je reálné, že by se panely někdy vyráběly v Evropě a investoři by si tím mohli škrtnout položku za přepravu?

Nemyslím si. Upřímně když vidím, jak je na tom evropský průmysl v jiných oborech, tak nevím, jak by to bylo ekonomicky udržitelné. U solárních panelů navíc nemáme zajištěný výhodný přístup k surovinám, například ke křemíku, který se v Číně v ohromných objemech těží a zpracovává. Ten bychom museli stejně dovážet.  Evropská komise sice mluví o záměru větší surovinové nezávislosti, v reálu se ale nic neděje. Výroba panelů by se tak musela enormně dotovat a to mi moc nedává smysl, zvláště když se jedná o relativně jednoduchou technologii. 

U inteligentnějších zařízení, jako jsou baterie, střídače nebo řídicí systémy, je to trochu jiný příběh. Opět nemáme přístup k surovinám a meziproduktům, ale do otázky už lze vnést i rovinu bezpečnosti. Evropa by měla určitě usilovat o posílení v řídicích systémech, zaměřit se na jejich kybernetickou bezpečnost a zároveň přinést chytré softwarové řešení. To je podle mě obor, kde dává ochrana trhu smysl a kde je zároveň vyšší přidaná hodnota. Montáž čínských solárních článků do evropských panelů není řešení.

Nicméně NÚKIB nedávno upozornil, že panely vnímá jako inteligentní zařízení, která mohou mít v sobě ukrytá zadní vrátka, díky nimž je může výrobce ovládat i na dálku a potenciálně tím ohrozit evropskou energetickou bezpečnost. Nebezpečí se má podle úřadu týkat i panelů Huawei, které také prodáváte. Co na to říkáte?

Nevím, jak to přesně NÚKIB myslel, ale pokud se bavíme o samostatném solárním panelu, tak tam tu hrozbu nevidím. Zatím jsem taková zadní vrátka nenašel a popravdě ani nevím, že by je kdo kdy našel. Pokud by se tak stalo, byla by to mediální senzace. Něco jiného jsou třeba střídače, které jsou také většinou vyráběné v Číně. Tam to riziko je teoreticky vyšší, byť za mě stále nízké. Všechny střídače se dají odstřihnout od sítě a mohou dál fungovat v režimu offline, což se jeví jako celkem funkční pojistka. 

Na druhou stranu vzhledem k té potenciální hrozbě vidím velkou příležitost evropských firem v softwarových řešeních, nejen co se týká kyberbezpečnosti, ale i systémů řízení elektrárny. Díky tlaku, aby inteligentní část elektrárny byla evropská, a díky specifičnosti jednotlivých trhů mohou trh softwarových řešení obsadit evropské firmy relativně jednoduše. Jako příklad mohu zmínit aplikaci, která se postará o to, aby elektrárna ve vhodnou dobu ukládala elektřinu do baterie, do elektrovozu nebo ji třeba posílala do sítě.

Takže na stanovisko NÚKIB ve svém byznysu nijak reagovat nebudete?

Pokud jde o samotnou Huawei, z naší strany k této firmě budeme přistupovat stejně jako ke všem dodavatelům z Číny. Požádáme je o vysvětlení, dále pak o certifikace a podklady pro náš technický tým a tyto podklady si projdeme v rámci konzultace s nezávislou společností se sídlem v EU. První kroky jsme už učinili.

Provádíte i nějaká jiná opatření?

Určitě vše pečlivě sledujeme a chceme být v tomto ohledu aktivní. Už jsme se spojili s některými společnostmi, které se kyberbezpečností v energetice zabývají, a rádi bychom našim zákazníkům zprostředkovávali expertní poradenství při projektování jejich solárních elektráren. Máme připraveny rizikové scénáře, ale už teď můžeme říci, že rezidenční část nevidíme jako kritickou.

V každém případě budeme nastavená pravidla vždy respektovat. Důležité ale za nás je, aby se otázkou kyberbezpečnosti zabývala celá Evropa. Řadě zemí se už podařilo nastavit podmínky, díky kterým zákazníci nemusejí pochybovat o bezpečnosti své solární instalace a trh je díky tomu transparentnější. Touto cestou by měla jít celá Evropa. 

Evropa chce nyní zavést cla na čínská elektroauta. Nebojíte se, že s něčím podobným přijde i u solárních panelů?

Vzhledem k již řečenému se nebojím. Solární panel považuji za komoditu, u níž se toho až tak moc vymyslet nedá. Respektive klíčovou roli hraje integrovaný dodavatelský řetězec včetně surovin. To Evropě i přes veškeré proklamace chybí. K tomu máme oproti Číně výrazně vyšší výrobní náklady. Když se tedy na problém podíváme hlouběji, tak by evropská výroba byla příliš nákladná. Cla mohou teoreticky dávat smysl u aut, kde si Evropa chrání svůj dosud relativně úspěšný byznys, ale ne u panelů, u nichž bychom začínali na zelené louce. 

Ale třeba Spojené státy cla na panely mají. 

Ano, ale zároveň tam stále ještě mají nějakou výrobu. Evropa má v této oblasti spíše jen výzkumná centra, případně malosériovou výrobu. Kvůli tomu se cla neuvalují. Zkrátka nemáme alternativu.

Zdroj Zde