Snížení daní pro chudší lidi není levicové řešení. Profitovat z něj budou všichni
Ve středu představil neziskový think-tank PAQ Research rozsáhlý návrh, jak ulevit v Česku extrémně daněným zaměstnancům a rozhýbat zpomalující ekonomiku. Hlavní sdělení ekonomů je jasné: Česko práci daní nadměrně, což nejvíce dopadá na lidi s nízkými příjmy nebo částečnými úvazky. Bují šedá ekonomika, vyplácí se švarcsystém a ti, kdo se už teď nemají dobře, se pravděpodobně budou mít ještě hůř.
Každý argument, proč bychom měli pomáhat nízkopříjmovým nebo matkám samoživitelkám, lze ale v Česku snadno smést ze stolu, pokud ho označíme za levicový či příliš sociální. Návrh PAQ Research sice upozorňuje na to, že zdanění zaměstnanců s vyššími příjmy poměrově v čase klesá, to je ale ostatně pravda – například zrušení superhrubé mzdy v roce 2020 pomohlo hlavně jim. Víc peněz do peněženek chudších domácností by si přitom měli přát všichni. Proč? V Česku je to jeden ze spolehlivých předpokladů rozhýbání zatuhlého hospodářského růstu.
Vývoj zdanění práce od roku 2009|
To, že zvednutí tématu daní automaticky vyvolá obavy ze směřování vlevo, ekonomové z PAQ Research moc dobře vědí. I proto sázejí na poměrně silnou pravicovou kartu – odkaz na antikomunistu, republikánského prezidenta a „Američana se srdcem kovboje“ Ronalda Reagana. V jeho reformách našli inspiraci díky jednoduché rovnici. Nižší zdanění práce rovná se větší motivace nechat se zaměstnat, a tedy i víc peněz na útratu.
Americký recept z pera antikomunisty
Reagan v 80. letech rozšířil takzvaný „earned-income tax credit“, který formou daňových slev a bonusů snížil zdanění právě nízkopříjmových pracujících. „Šlo o nejlepší nástroj proti chudobě, pro rodiny a pro tvorbu pracovních míst, který kdy vzešel z Kongresu,“ komentoval výsledky tehdejší americký prezident. Například Kalifornii se daňové úlevy vrátily na HDP 1,4násobně, samoživitelky si dokázaly sáhnout na stabilnější pracovní místa a klesala chudoba dětí. V Česku by podle PAQ Research jejich návrh dostal nad hranici chudoby zhruba 30 tisíc lidí.
Sociolog Daniel Prokop během představení studie ve středu v rozhovoru pro Český rozhlas dokonce stihl zavtipkovat, když naznačil čtyřiašedesátiletému moderátorovi Janu Pokornému, že je pro něj realita současných rodičů s malými dětmi těžko představitelná. „Vedl jste děti do školky už dost dávno,“ glosoval Prokop s nadsázkou a oba se vtipu zasmáli. Prokop ale zároveň tak trochu omylem zhmotnil pocit, který podle průzkumů spokojenosti lidí se současnou politickou situací vystupuje stále více do popředí: Že politici často zapomínají na to, jak se vlastně v Česku žije obyčejným lidem.
Jak se žije Kláře, Janovi a Jaroslavovi?
PAQ Research proto svůj návrh představuje na fiktivním příběhu třech z nich – samoživitelky Kláry, otce od rodiny Jana a důchodce Jaroslava. Jejich současná finanční situace se sice liší, spojuje je ale jedno. Stát jim kvůli nevhodně nastaveným daním i slevám na poplatníka sebere víc peněz, než by musel. Samoživitelka Klára tak nemůže zaplatit kroužky pro svého tříletého syna a nemůže si dovolit nákupy u místních podnikatelů, důchodce Jaroslav si zase k důchodu nepřilepší tolik, kolik by mohl.
Naopak domácnost tatínka Jana se mzdou 44 tisíc korun díky slevě na nepracující manželku Ludmilu získá do rozpočtu každý měsíc 700 korun navíc. Dobré prorodinné řešení, chce se říct. Janově ženě Ludmile se ale současný systém tolik nevyplatí, ráda by se totiž vrátila do práce. Kvůli obavě ze ztráty příspěvku ale radši zůstane doma. Pokud by přitom stát slevu na nepracující manželku zrušil, a naopak zvýšil slevu na dítě do tří let, pomohl by nejen Ludmile, ale také dalším téměř 300 tisícům rodičů, které sice péče o děti doma baví, rádi by k tomu ale chodili do práce.
Jak se v Česku žije obyčejným lidem?|
Nálada lehce nad bodem mrazu
Tuzemská ekonomika navíc přesně tyhle lidi na trh práce dostat potřebuje – ať už kvůli zmiňovanému boji proti bujícímu švarcsystému, útěkům do šedé ekonomiky, nebo podpoře lokálních podnikatelů. Česko totiž dál patří k zemím, kde existují obrovské rozdíly mezi kvalitou života v závislosti na vzdálenosti od velkých měst (a hlavně od Prahy) a vládní slib vklínit se mezi desítku zemí s nejvyšším HDP na hlavu tak dál zůstává jen na papíře.
Že by navíc hozenou reaganovskou kartu stihl zvednout a odehrát kabinet současného premiéra Fialy, se vzhledem ke krátícímu se času do dalších voleb nezdá příliš pravděpodobné. Sám Fiala přitom ještě před volbami v roce 2021 označoval Reagana za jednu ze svých největších politických inspirací. Teď ho ale spíš čeká boj o další čtyři roky u moci s velmi nejistým výsledkem. A vzhledem ke stále se zvětšujícím propastem mezi jednotlivými částmi společnosti a horšící se náladě v zemi to nebude mít jednoduché.