Bída v Německu. Podle studie postavené na nákladech na bydlení žije třetina mladých Němců pod hranicí chudoby
Kdyby vám někdo řekl, že každý pátý Němec je chudý, asi byste si ťukali na čelo. A přece se taková zpráva minulý týden objevila. Vychází ze studie společnosti pro paritu, která sdružuje tisíce různých organizací, jež se věnují otázkám sociální nerovnosti v německé společnosti. Podle oficiálních údajů je ale v Německu pod hranicí chudoby daleko méně lidí, přesněji každý sedmý. Jak si tedy tento posun vysvětlit?
Spolkový statistický úřad používá jako míru či hranici chudoby dnes už dobře známých 60 procent mediánu disponibilních příjmů, tedy měřítko, které používá celá Evropská unie včetně České republiky. V současnosti pod touto čárou zůstává čtrnáct procent Němců, tedy oněch dvanáct milionů lidí. Sdružení pro paritu či pro rovnost (příležitostí) se ale na věc podívalo trochu z jiného úhlu. Přepočítalo celý výzkum podle toho, kolik lidé zaplatí za nájmy, které podobně jako v Česku v posledních pěti letech dost rychle rostou. A výsledek byl (i nebyl) překvapivý.
Ukázalo se totiž, že skoro dalších pět a půl milionu lidí v Německu kvůli vysokým nájmům padá do pasti bídy, jakkoliv by se mohlo zdát, že mají poměrně slušné příjmy. Pod hranicí chudoby se najednou ocitá nikoli sedmina, nýbrž celá pětina obyvatelstva a to není zjevně číslo, na které bylo sociálně citlivé Německo zvyklé. Drahé nájmy nejvíce odnášejí nejnižší příjmové skupiny, kde poplatky za bydlení tvoří více než polovinu všech příjmů domácností. Nejčastěji se v Německu za bydlení vydává třetina příjmů, pouze nejbohatší lidé s příjmy nad čtyři tisíce eur měsíčně dají za bydlení pětinu svého měsíčního výdělku.
Pravidla chudoby mění bydlení
Studie nabízí pro představu několik konkrétních příkladů, které otázku chudoby v době rostoucích nájmů stavějí poněkud jinak, než jsme obvykle zvyklí. Podle propočtů studie její hranici pro jednočlennou domácnost tvoří 1016 eur disponibilního příjmu měsíčně. Seniorka s důchodem 1770 eur a dlouhodobou nájemní smlouvou na 450 eur měsíčně tedy není podle této metodiky považována za chudou. Pokud by se ale ze zdravotních důvodů musela přestěhovat do bezbariérového bytu a najednou platit nájem 900 eur, pod hranici chudoby by okamžitě spadla.
„Životní úroveň už není určována pouze výší příjmů, čím dál důležitější je otázka, kolik peněz musí člověk utratit za bydlení a kolik peněz mu potom zbude,“ uvádí studie, která vychází z předpokladu, že bydlení je sociální právo, bez nějž se nedá ve společnosti existovat. Proto by neměla jeho cena a dostupnost ohrožovat běžné existenční minimum pro život.
Přestože stejný příjem naznačuje podobnou životní úroveň, finanční situace lidí může být ve skutečnosti velmi odlišná v závislosti na místních cenách bydlení. „Ceny bydlení se stále více stávají hlavním hnacím motorem chudoby,“ tvrdí německá společnost pro paritu, která ve své studii také detailně ukazuje, jak se bytová chudoba rozprostírá po celém Německu. Respektive kde ceny nájmů nejvíce tlačí na lidi, kteří by jinak o hranici chudoby ani nezavadili a byli by považování za sociálně relativně dobře zabezpečené.
Volební téma: dostupné nájmy
Bytová chudoba je podle studie nejrozšířenější ve spolkové zemi Brémy a pak v Sasku-Anhaltsku a ve druhém největším městě v Německu v Hamburku. Nejméně ceny bydlení na lidi s nižšími příjmy doléhají v Bádensku-Württembersku a Bavorsku. Rozdíl mezi tradičně vypočítávanou mírou chudoby a mírou chudoby upravenou o náklady na bydlení je zvláště vysoký v již citovaném Hamburku a také na severu Německa ve Šlesvicku-Holštýnsku. Z průměrných dvanácti a půl procenta lidí na hranici chudoby se po takovém přepočtu rázem stane 22,5 procenta. Podobně silné „sociologické kouzlo“ funguje v Durynsku, tam se z 12,5 procenta lidí pod hranicí chudoby po připočtení nákladů na bydlení stane rázem 20,5 procenta statisticky chudých lidí. Skok ze třinácti na dvacet procent lze ale v této projekci zaznamenat i v hlavním městě Berlíně, v Sársku nebo v Severním Porýní-Vestfálsku.
Ještě zajímavější je pohled na to, jak se po započtení nákladů na bydlení zvýší míra chudoby v různých věkových skupinách. Že mezi nejstaršími lidmi nad 65 let vyskočí počet lidí pod hranicí chudoby z 18 na 27 procent, by se dalo čekat. Nejhrozivější je však pohled na nejmladší dospělé mezi 18 až 25 lety. Podle běžné statistiky jich celá čtvrtina spadá pod čáru chudoby, s vysokými náklady na bydlení je to však 31 procent! A tato čísla jsou z hlediska budoucnosti Německa zřejmě vůbec nejhrozivější.
I proto studie sdružení za rovnost v Německu politikům doporučuje, aby se kromě většího výkonu ekonomiky soustředili ve své práci i na udržení dostupných nájmů. Také proto, že extrémní strany, které mají i tendence k rozkližování současného liberálně-demokratického systému, v posledních zemských volbách na východě země silně přitahovaly právě kritické ročníky 18 až 25 let.
Není to náhoda a je nejvyšší čas pro větší dostupnost bydlení v blížících se volbách něco udělat. Skutečně, nejen na papíře, který tak hezky o bydlení popsala končící vláda kancléře Scholze.
