Byznys zvyšuje tlak na Berlín, aby dovolil obchodovat s Ruskem, říká nový velvyslanec Čistecký

Ocitá se Německo skutečně v natolik hluboké krizi, jak se z Prahy zdá?

Určitě v zemi panuje pesimistická nálada a očekávání. Zejména kvůli ekonomické situaci. Ostatně pesimistické jsou i prognózy dalšího vývoje, ať je dělá jakýkoliv institut. Přesněji řečeno ty prognózy ukazují, že Německo bude muset činit zásadní kroky v hospodářské politice, na trhu práce i v dalších oblastech. A to budou velká, bolestivá rozhodnutí. A právě nutnost tyto kroky začít konečně dělat vede k oné pesimistické náladě. Úspory a propouštění budou nezbytné.

V čem vidíte hlavní důvod, proč Německo zpomaluje?

Německé firmy zjišťují, že přestávají být konkurenceschopné na zahraničních trzích. A export se podílí asi polovinou na HDP Německa. Přestávají být konkurenceschopné zejména kvůli přebujelým personálním nákladům, přebujelé německé byrokracii i kvůli vysokým cenám energií. Slýcháme to dnes a denně v Německu, že Volkswagen, Ford i ocelářská ThyssenKrupp sami hovoří o masivním propouštění.

Vláda kancléře Olafa Scholze se rozpadla a čeká se na předčasné volby zkraje příštího roku. Předpokládám, že taková událost vyvolala v diplomatických kruzích pozdvižení. Prozradíte, co zajímavého jste se v této souvislosti dovídal?

Všichni klíčoví členové vlády, ať to byl kancléř Scholz z SPD, ministr hospodářství Robert Habeck ze Zelených nebo ministr financí Christian Lindner z FDP, sice přicházeli s různými návrhy, jak ekonomiku oživit, často ale nebyly konzultované s koaličními partnery, ale především protichůdné. Někteří chtěli stimulovat růst většími výdaji, jiní toužili krátit státní výdaje.

Humorný příspěvek přinesl do veřejné debaty Der Spiegel, který odborně rozebíral řeč těla politiků na tiskové konferenci, když kancléř vyhodil z vlády Svobodnou demokratickou stranu FDP. Vítězně vyšel ministr Zelených Habeck, který veškeré problémy nastínil, připustil určitá selhání a navrhl řešení. Kdo bude ale skutečným vítězem a kdo poraženým, ukážou až předčasné volby.

Jaká jsou očekávání ohledně možného složení budoucí vlády?

Domnívám se, že je jasné, že volby vyhraje opoziční CDU/CSU. Otázka je, jak dopadnou ostatní strany. Dostane se liberální FDP, jež byla v rozpadlé vládě, do parlamentu? Od toho se budou odvíjet možnosti, jak složit vládu. Možností je spousta, není vůbec nic jasného.

Nastartování ekonomiky a podpora byznysu budou patřit k prioritám?

Určitě ano. Nastartování hospodářství bude klíčové téma. Už dnes pozorujeme debatu, jestli by mělo Německo zrušit dluhovou brzdu, kterou má zakotvenou v ústavě. Kancléřský kandidát opozice Friedrich Merz z CDU to odmítá do voleb učinit. Spíš mluví o tom, že místo rušení dluhové brzdy by škrtal zejména některé sociální výdaje. Samozřejmě se mluví o tom, jakými opatřeními oživit průmysl. V současné vládě například SPD chtěla rozdávat finanční podporu na nákup elektromobilů, čímž chtěla dát impulz autoprůmyslu a nastartovat poptávku. Mluví se také o tom, že by se měly změnit daňové odvody u energií, aby zlevnily, a o odbourávání byrokracie.

VIDEO: Německo naši ekonomiku táhne dolů. Věřím, že katastrofa nás nečeká a zvládne to, říká viceguvernérka ČNB Zamrazilová pro FLOW

FLOW: Německo naši ekonomiku táhne dolů. Věřím, že katastrofa nás nečeká a zvládne to, říká viceguvernérka ČNB Zamrazilová • e15

Ovlivní tlak na úspory a povzbuzení ekonomiky postoj Německa k válce na Ukrajině?

Vidíme extrémní názory na pravici i levici. Volají po okamžitém míru a zahájení jednání s Ruskem. Potom zmiňme Zelené, kteří volají po obnovení teritoriální integrity Ukrajiny a po vojenské i finanční podpoře. SPD na jednu stranu dál podporuje Ukrajinu, snaží se ale také plédovat za co nejrychlejší příměří. CDU/CSU jsou k Rusku velmi kritičtí a podporují legitimní požadavky Ukrajiny na stažení Rusů z jejího území.

Po jakém řešení volá těžce zkoušený německý průmysl a byznys?

To je specifická skupina. Německý obchod s Ruskem poklesl až o osmdesát procent. Podstatnou součástí byly energetické suroviny. Důležitý bude i postoj zvoleného prezidenta USA Donalda Trumpa. Hlavním obchodním partnerem Německa je dnes totiž Čína. A jak víme, hrozí celní válka mezi Čínou a USA. To by mělo další dopad na německý průmysl, který je navíc v Číně silně zainvestován. Myslím si, že němečtí průmyslníci ještě neopustili myšlenku, že se budou moci vrátit na ruský trh.

Pozorujete v Německu tlak byznysu na politiky, aby mu dovolili znovu obchodovat s Ruskem? Velké německé firmy jsou pod silným tlakem a nutně potřebují odbyt.

Je to jen můj dojem, ale ano, myslím si, že ten tlak vzhledem k neutěšené ekonomické situaci jednoznačně roste. Těžko ho kvantifikovat, ale německé firmy, jejichž konkurenceschopnost klesá na západních trzích i v Číně, vidí ruský trh jako další potenciální odbytiště. Diskuze mezi velkými firmami o těchto možnostech se zajisté vedou.

Dokážete si vzhledem ke zmíněnému tlaku představit, že by budoucí kancléř, jenž vyjde z voleb již za pár měsíců, lobboval na evropské půdě po částečném obnovení obchodu s Ruskem?

Zatím bych to neočekával. I proto, co dnes říkají čelní představitelé opoziční CDU/CSU. Zatím to nepřipadá v úvahu. Hodně bude záležet na vývoji v USA a postoji nové administrativy.

Velkým tématem, které sráží konkurenceschopnost nejen německých firem, jsou ceny energií, jež jsou několikanásobně vyšší než v Severní Americe i Číně. Často se v této souvislosti hovoří o pro mnohé nepochopitelném odklonu Německa od jaderných zdrojů. Je možné, že by stát vzhledem k ekonomické stagnaci a tlaku byznysu přehodnotil svůj postoj vůči jádru?

Začíná debata, zejména v konzervativních kruzích CDU/CSU, o možnosti využití malých, případně středních modulárních reaktorů. Debata o jádru zde není ukončená. Existují diskuze o tom, zda toto téma nevrátit na stůl.

A pokud jde o konvenční „velké“ jaderné elektrárny?

Nemyslím, že by Německo zpětně rušilo rozhodnutí o odstavení elektráren a vracelo je do provozu.

V případech, kdy „nesvítí a nefouká“ a kdy se nelze na energii z obnovitelných zdrojů spolehnout, má Německo jen minimální rezervy dostupné energie. Řeší to? Je to vážná hrozba?

Jednoznačně. Téma budování záložních zdrojů přesně pro tyto případy patří k výrazným tématům. Odhaduje se, že jen v nejbližších pěti letech by měl stát zainvestovat dvacet miliard eur do záložních zdrojů a přenosové soustavy, aby mohl energii adekvátně přenášet k uživatelům, když nebude foukat nebo svítit slunce. Mluví se o plynových elektrárnách nebo bateriích. 

Pilíře ekonomiky jako autoprůmysl, strojírenství či chemický průmysl a stavebnictví jsou energeticky náročné obory. Německo navíc bude potřebovat čím dál víc energie, například kvůli elektromobilitě, umělé inteligenci nebo digitalizaci. Výrobní kapacity a záložní zdroje energie budou jednoznačně zapotřebí. Zatím jich není moc, a to nejen v Německu. Částečně to lze řešit dovozem energií, pak ale budou zapotřebí investice do přenosových soustav.

Zmínil jste autoprůmysl. Jen koncern Volkswagen avizuje, že bude v případě hlavní stejnojmenné značky VW nucen zavřít některé závody a seškrtat desítky tisíc míst. K úsporným opatřením přistupují i další německé automobilky. Za jak vážnou považujete situaci německého autoprůmyslu?

Za velmi vážnou. Německo se příliš spoléhalo na něco, čemu se říká „německá kvalita“. A na to, že bude mít zajištěn odběr vysoce kvalitních vozů, především těch z vyšších tříd. Hlavně vývoj na čínském trhu však ukazuje, že tato auta jsou sice kvalitní, ale rovněž velmi drahá. V prémiových třídách jsou navíc často zastaralá, například v oblasti infotainmentu. Čína dosáhla technologického pokroku a německým automobilům doma úspěšně konkuruje. Číňané už dnes kupují dvě ze tří aut od čínských výrobců. A preferují elektroauta. Německé vozy jsou příliš drahé a německých elektromobilů není dostatek. Poptávka po nich pak v Číně setrvale klesá. Konkurenceschopnost německých výrobců sráží vysoké mzdy, ale i přezaměstnanost a vysoká nemocnost.

Můžete to rozvést?

Mluví se o nutných reformách, třeba právě o nemocenské. Nemocnost německých zaměstnanců v německých automobilkách je asi dvakrát vyšší než u zaměstnanců v zahraničí. To výrazně prodražuje výrobu. Zvláště Volkswagen má velké závody s mnoha zaměstnanci. Reformy a propouštění budou nezbytné. Je otázka, jak se to propíše do celkových výrobních objemů. Celková výroba aut v Německu byla loni na úrovni roku 1985. A když odečteme elektroauta, tak na úrovni roku 1966. Takovému poklesu poptávky v zahraničí i na domácích trzích tamější automobilky čelí.

Evropská komise zavedla dodatečná cla na dovoz v Číně vyráběných elektromobilů do EU. Vyjednávání s Pekingem však dál pokračují, údajně je ve hře předčasná úprava zvýšených cel a kompromisní řešení. Dokážete si takový scénář představit?

Nelze odhadnout, kudy se Německo vydá. Rozdílné pozice měly vládní strany už vůči zavedení dodatečných cel. Nakonec šlo o osobní rozhodnutí kancléře Scholze, jiný pohled měl ministr Habeck. Do budoucna bude tyto celní debaty určovat Bílý dům a Donald Trump. Jak přistoupí k Číně, jak k EU. Můj předpoklad je, že uvidíme méně volného obchodu a více protekcionismu, a to na všech stranách.

Pro řadu německých firem je Čína jejich největším trhem. Považují nyní tuto závislost za chybu, nebo přinejmenším za náročnou výzvu k překonání? Protože prodeje západních firem obecně v Číně klesají.

Řekl bych, že si to ještě ne zcela uvědomují. V uplynulých dvou dekádách jsme v Německu pozorovali velkou euforii z potenciálu, jaký čínský trh přinesl. Celá řada firem i států podporovala rozvoj obchodních vztahů. To se začalo v poslední době měnit. Nejen kvůli možnému negativnímu dopadu na bezpečnost, ale i v kontextu soupeření USA a Číny na světových trzích. Začíná debata o tom, co dělat, pokud by došlo k většímu protekcionismu a celní válce. Firmy by musely hledat nové trhy, kde by zároveň musely lokalizovat výrobu. Existuje studie Kreditanstalt für Wiederaufbau (německá státní investiční a rozvojová banka, pozn. red.), která říká, že by většina německých firem v tom případě uvažovala o návratu výroby zejména do střední Evropy. Dost možná jsme na začátku nové éry. Firmy si uvědomují, že Čína není ideální obchodní partner. Uvidíme odliv evropských investorů z Číny.

Z takového scénáře by mohlo těžit i Česko.

Rozhodně ano, navíc když je propojené s německou ekonomikou, což –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak vidíme –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ může být výhoda i nevýhoda. Jsme stabilní spolehlivá země, se stabilním politickým i právním prostředím, německé firmy jsou navíc v Česku silně zainvestované.

Ve kterých tématech jsou dnes Češi a Němci na evropské půdě výraznými spojenci a v jakých naopak soupeři?

S Němci se shodujeme například na dalším rozšiřování EU a její otevřenosti. Naše pozice se velmi přiblížily například i v otázce migrace. Německo si je patrno problému, který vznikl nejen s migrační vlnou kolem roku 2016, ale který se dál děje. Každý rok přijde do země asi dvě stě tisíc migrantů, a to neberu v potaz miliony lidi, které přišly z Ukrajiny, Ruska nebo Sýrie. Bude třeba externalizovat azylová řízení a omezit sociální dávky některým skupinám migrantů. V tomhle se německý pohled velmi blíží našemu. Naopak se s Němci neshodujeme v pohledu na jadernou energetiku, tu prosazujeme společně s Francií.

Německo se ocitá v silně rozbouřených vodách, jaké jsou za těchto okolností hlavní cíle vaší velvyslanecké mise?

Patří mezi ně například rozvoj vysokorychlostní železnice, o který má Česko velký zájem. Zrychlení třeba na trase z Prahy do Drážďan nebo Berlína. Je to ale i podpora českých firem, které ve velkém investují v Německu. Například skupina Energetický a průmyslový holding, která koupila společnost Metro či Mibrag, ČEZ, Agrofert, Linet, Škoda Transportation a další. Zkoumají možnosti a rádi by dál investovali. Čelí odlivu zahraničních investorů, takže jim doporučujeme, aby se poohlédli po možných partnerech v Německu, které by mohli koupit nebo převzít do společného podniku. Zvýšili by si tak výrobní kapacitu a konkurenceschopnost na světových trzích. To je jedno z hlavních témat.

Takže se karta otáčí a německé firmy už nebudou expandovat v Česku, ale tuzemské firmy budou nakupovat ty německé?

Ne že by Němci nekupovali české firmy, ale několik let pozorujeme nepříliš viditelný trend, kdy silné české firmy investují v Německu a skupují zdejší konkurenci. Vidíme to mimo jiné na realitním trhu, tuzemské firmy rozvíjejí v Německu velké realitní projekty. Vidí perspektivu a mají zainvestované miliardy eur, třeba CPI. Expandují sem ale i menší rodinné podniky. Právě nyní se tak otevírá unikátní příležitost pro silné české firmy, jak úspěšně expandovat do Německa.

Zdroj Zde