Čas na dohodu o tranzitu ruského plynu takřka vypršel. Co se stane, pokud Ukrajina neustoupí?

Dohoda o tranzitu ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu vyprší na Nový rok. Zemím, které stojí o pokračování přísunu dodávek z tohoto zdroje, tak nezbývá mnoho času na to, aby přiměly Kyjev k obnově úmluvy. Pokouší se o to zejména premiéři Maďarska a Slovenska Viktor Orbán a Robert Fico, jenž jednal nedávno o situaci i v Moskvě. Ukrajinská stopka však nejspíš nějakým způsobem dopadne na celou Evropu, ceny plynu na burze jsou rozkolísané a mohou velmi citlivě reagovat zejména na počasí.

Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek připustil, že podepsání nové dohody o tranzitu plynu už je velmi nepravděpodobné. „Neexistuje žádná smlouva a je nemožné ji uzavřít do třech čtyřech dnů,“ řekl během televizního briefingu. Ceny suroviny v nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF v reakci na to poskočily nahoru, přechodně dosáhly 48 eur za megawatthodinu. Takřka stejně plyn stál na začátku prosince, kdy byl nejdražší za celý rok, v půlce měsíce ale klesl ke čtyřiceti eurům.

Zastaví Ukrajina od Nového roku skutečně tranzit plynu?

O neprodloužení dohody Kyjev hovoří řadu měsíců. Argumentuje tím, že Moskva z prodeje plynu financuje válku na Ukrajině, není tedy v jeho zájmu tento obchod podporovat. „Strategickým cílem Ukrajiny je uvalit sankce na ruskou plynovou infrastrukturu a připravit Kreml o zisky, ze kterých financuje válku,“ napsal před časem ukrajinský premiér Denys Šmyhal. „Neumožníme vydělávat další miliardy na naší krvi, na životech našich občanů,“ potvrdil před Vánocemi i prezident napadené země Volodymyr Zelenskyj.

Také Brusel od jara tvrdí, že sedmadvacítka tyto dodávky životně nepotřebuje a nebude proto na Kyjev tlačit, aby zajistil jejich pokračování. „Zastavení toku přes Ukrajinu od 1. ledna je očekávanou událostí a EU je na to připravena,“ citovala Ukrajinska Pravda těsně před svátky vyjádření z Evropské komise.

Nejvíce se o zajištění dalšího přísunu suroviny touto trasou v poslední době zasazují Bratislava a Budapešť. Oba státy přitom mají s Ukrajinou v současnosti poměrně napjaté vztahy a stejně tak nemohou čekat velkou pomoc v celé záležitosti ani od Evropské unie. Přesto všechno se nedá zcela vyloučit, že na poslední chvíli dojde k překvapivému průlomu a zainteresované země se dohodnou na nějakém kompromisu.

Proč je tranzit přes válečné území tak důležitý?

Rusko bylo před válkou důležitým dodavatelem plynu do Evropy, kontinent ale deklaroval snahu snížit závislost na tomto dovozu a některé potrubní trasy se z různých důvodů přestaly používat zcela. Především klíčový plynovod Nord Stream do Německa po dně Baltu je po výbuších v září 2022 mimo provoz. Žádný plyn z Ruska už také dávno neteče pře Polsko plynovodem Jamal. Zbyly tak potrubí TurkStream a paradoxně právě tranzit přes Ukrajinu.

I podíl této cesty na celkovém importu plynu do sedmadvacítky se snížil z předválečných jedenácti procent na loňských pět. Pro některé státy je však zásadní. Ukrajinské potrubí je napojené na všechny unijní sousedy, nejen do Polska, ale ani do Rumunska však ruský plyn už dávno neproudí.

Pro Slovensko, Maďarsko a také pro Rakousko však ukrajinská cesta představovala loni zhruba dvě třetiny jejich poptávky. Plyn přitom tyto země přeprodávaly i dál. Do Česka šla v poslední době tato surovina z cenových důvodů především ze Slovenska.

Jaké jsou možnosti dohody na poslední chvíli s Kyjevem?

Kyjev tvrdí, že je otevřený přepravě, pokud plyn v jeho rourách nebude ruský. Dlouho se hovořilo o tom, že by ho mohla nahradit surovina z Ázerbájdžánu. Jenže Baku v současnosti nemá dostatečné kapacity a zřejmě by samo muselo kupovat plyn v Rusku. V praxi by tak nejspíš při přepravě do Evropy fyzicky šlo stále o plyn z Moskvy, který by měl jen jinou nálepku. A Kreml by na tomto schématu dále vydělával, takže Ukrajina toto řešení odmítá. „Nechceme hrát hru, kde tato jiná země přijímá plyn z Ruska a pak jej přepravuje,“ uvedl Zelenskyj.

Kyjev nedávno navrhl i jiné možné řešení situace: evropské země, které si od Ruska chtějí plyn dále kupovat a stojí o přepravu přes Ukrajinu, zaplatí Gazpromu až po skončení války. Není jasné, jestli se Fico během návštěvy Moskvy o této možnosti s Putinem bavil, jelikož žádné závěry jednání zveřejněny nebyly.

Orbán také navrhoval, aby evropské společnosti koupily ruský plyn už na rusko-ukrajinské hranici, přes území napadené země by se tak přepravoval už například maďarský plyn. Ani tento plán však neřeší základní problém: příjmy Kremlu na financování války.

Budou mít Slováci dost plynu a jak případné zastavení dopadne na Česko?

Na Slovensko bude mít utnutí tranzitu největší dopad. Bratislava přitom připouští, že si surovinu dokáže opatřit z jiných zdrojů, o pokračování ukrajinského tranzitu stojí především z ekonomických důvodů. V uplynulých dnech se hovořilo o tom, že Slovensko by mohlo jeho ukončením přijít o 500 milionů eur.

Web Euractiv uvedl, že jde pravděpodobně o ztráty příjmů z tranzitu ruského plynu přes Slovensko, které před válkou činily 270 milionů eur. K této částce je podle něj připočteno dalších více než 220 milionů, o které země podle Slovenského plynárenského průmyslu (SPP) přijde, pokud nakoupí a přepraví plyn z jiného zdroje.

Slovensko tvrdí, že jeho zásobníky jsou v dobré kondici a dovolí mu přestát období, kdy bude hledat nejlepší náhradu. Plyn může po ukrajinské stopce dovážet například z Německa přes Českou republiku. Využít může i zmíněného plynovodu TurkStream přes Turecko a dále přes Bulharsko, Srbsko a Maďarsko. Další možností je nákup LNG v Polsku, protože Bratislava má i toto propojení. Stěžuje si však na byrokratické překážky na polské straně.

Otázkou je, jaké dopady bude mít ztráta pěti procent plynového dovozu na další evropské země včetně České republiky. Ta patrně sice přijde o levnější plyn z Ruska, který do ní proudil ze Slovenska, na druhou stanu ale nedávné zrušení německých poplatků za přepravu obchodníkům opět zatraktivnilo dovoz suroviny ze západu. Tedy buď z Norska nebo z LNG terminálů.

Obecně se dá čekat, že ceny plynu na burze po ukrajinské stopce mohou během zimy citlivěji reagovat na jakékoli neočekávané události, například na výpadky v LNG terminálech a také rozmary počasí nejen na starém kontinentu, ale také v Asii. Odborníci už delší dobu upozorňují na to, že Evropa byla do války zvyklá na stabilní potrubní dodávky plynu a její větší příklon k LNG s sebou přinesl rizika větších cenových výkyvů.

Šéf Českého plynárenského svazu Josef Kotrba už dříve e15 řekl, že má důvěru ve schopnost Evropy si se situací poradit, jelikož během první válečné zimy dokázala zorganizovat úplný převrat v zásobování. „Pokud jde o to, zda se máme bát, jestli bude v lednu či v únoru plyn, tak při naplnění zásobníků v Evropě bude určitě k dispozici,“ ujistil. Nevyloučil však, že konec ukrajinského tranzitu bude mít cenový dopad. „Každá negativní zpráva může mít vliv na burzovní cenu, od které se odvíjí řada kontraktů. Pak trh čeká, kde se to usadí,“ dodal.

Co bude dál s ruskou surovinou v Evropě?

I když tranzit přes Ukrajinu skončí, nebude to znamenat, že jediný ruský plyn, který se na evropské území dostane, bude ten z TurkStreamu. Evropa importuje i ruský LNG a stále více řeší, co s tímto dovozem. V letošním roce totiž od agresora nakoupila rekordní množství suroviny ve zkapalněné formě. Financial Times uvedl, že jí do poloviny prosince dovezla 16,5 milionu tun, zatímco za loňský rok to bylo 15,2 milionu, podobně jako v roce 2022.

„To, co jsme letos viděli, je překvapivé. Na místo postupného snižování dovozu LNG z Ruska ho zvyšujeme,“ konstatovala podle listu Ana Maria Jaller-Makarewiczová z amerického Ústavu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzy. Tyto dodávky míří především do Francie, Belgie a Španělska.

Neznamená to však, že v těchto zemích také končí, sedmadvacítka nemá o dalším pohybu suroviny přehled a roste tlak na větší kontrolu těchto toků. Očekává se navíc, že polské předsednictví v Radě EU bude od ledna usilovat o další zpřísnění sankcí na ruská fosilní paliva a ruský jaderný průmysl.