Česko čeká klíčový volební rok. Nejlepší čas na velké myšlenky je právě teď

Vstoupili jsme do volebního roku. Ne snad, že by do roku 2040 nebyl každý rok plný voleb, luxus roku bez voleb nastane nejspíš ještě mnohem později, ale čekají nás brzy volby nejviditelnější a možná i nejdůležitější pro naše peněženky, tedy volby do Poslanecké sněmovny. A o to důležitější je přicházet s velkými nápady.

Ať už fandíte současné vládě, opozici, či někomu úplně jinému, realita je taková, že se nikomu příliš nechce něco dělat, pokud necítí podporu veřejnosti, nemá šanci to dotáhnout do konce a nemá to připravené. A to vše spolu souvisí v jedné věci – dává smysl přicházet s velkými myšlenkami právě teď před volbami.

Je jedno, jestli jsme jednotlivci, nebo sdružení. Brainstormujme anebo vytahujme ze šuplíku věci, které jsou v nich ve spodu pod nánosem prachu. Myšlenek a vizí jsme měli vždy dostatek, v tom problém není, problém vždy byl je dotáhnout do úspěšného konce a tam je udržet. A to se špatně dělá uprostřed či na konci vládnutí, a dokonce může být pozdě i na začátku.

Optimista by čekal, že se dobré velké myšlenky, které rezonují společností a chytnou se jich politici, prosadí kdykoli, ale volební cyklus a obavy o politický kapitál spolu s neustálým bojem s opozicí, ať už je to tak, či naopak, tomu brání. A často zkrátka není ani čas, protože od nápadu do legislativního znění přes všechna čtení, hlasování a podpisy to zpravidla trvá roky. A náš volební cyklus je čtyřletý.

Chvíli skládáte vládu, hledáte kompromisy, dáváte dohromady klíčové úřednictvo, a než se dáte do práce, tak pomalu začíná být pozdě. Zejména kvůli tomu, že se začnou blížit další volby a před nimi je nejlepší příliš nebudit vášně, které by mohly politiky stát cenné hlasy.

Pesimista dobře ví, že dnes nestačí přijít s velkými myšlenkami a propsat je do volebních programů, protože realita se od volebních slibů zpravidla výrazně liší. Ať už kvůli složitým koaličním kompromisům, nebo zkrátka kvůli tomu, že je lehčí slibovat než doručovat.

Pokud platí výše uvedené, tedy že se politikům nechce příliš nic dělat, pokud necítí podporu veřejnosti, nemají šanci to dotáhnout do konce a nemají to připravené, potom je čas zlomit podporu veřejnosti a začít včas, aby byl prostor to připravit a čas to dotáhnout.

Brzy budeme žít déle ve svobodě, než jsme strávili v komunismu

Není to smutné? Je. Ale náš systém má tolik brzd a protivah, že nejsme schopni udělat často ani drobné změny k lepšímu. Má to ale i své výhody, protože i váš nejméně oblíbený politik by v něm nemohl nasekat velkou paseku. V takovém systému je možná ze všeho nejsložitější měnit samotný systém, takže je pragmatické se smířit s tím, že čas na velké myšlenky je ideálně ještě dostatečně daleko před volbami, aby se mohly co nejdřív propsat do paragrafů a existovala šance táhnout tu káru dál do úspěšného konce.

Můžeme se zlobit nebo nám to může vyhovovat, každý jsme jiný, ale realita volebního cyklu je neúprosná. Další volby po těch letošních budou až v roce 2029 a brzy po nich už mimochodem budeme žít déle ve svobodě, než nám vládla komunistická diktatura. Výmluvy na minulý režim už jsou liché, a pokud máme nápady na to, jak Českou republiku posunout dál, je nejvyšší čas. Právě protože máme před volbami.