Cesta mezi deset nejbohatších zemí EU. Rozpočet kráčí opačným směrem než vládní slib

Vládní hospodářská strategie z letošního října slibuje dostat Česko do roku 2040 mezi deset ekonomik EU s nejvyšším HDP na hlavu. Jedním z hlavních nástrojů mají být investice do vzdělávání, výzkumu a vědy. Do školství příští rok opravdu podle schváleného rozpočtu zamíří o skoro 22 miliard korun víc než loni a výdaje na vědu, výzkum a inovace meziročně vzrostou o 3,7 miliardy. Jenže nejen ekonomové z Národní ekonomické rady vlády (NERV) upozorňují, že tyto hodnoty jsou pouze nominální – do vzdělávání a inovací tak příští rok reálně zamíří méně peněz než loni, což nechává velké plány růstu ekonomiky jen na papíře.

„Cíl hospodářské strategie dostat Česko do roku 2040 mezi deset zemí s nejvyšším HDP na hlavu v EU je rozhodně ambiciózní, ale není úplně nerealistický,“ myslí si ekonom Libor Dušek z NERV. Současně ale dodává, že to nepůjde bez reforem, a hlavně bez vyšších investic do lidského kapitálu a do vědy. „Rozpočtová realita posledních let přitom jde opačným směrem. Veřejné výdaje na vědu a výzkum jako podíl k HDP dlouhodobě klesají a jsou výrazně pod průměrem EU,“ dodává a současně připomíná výrok premiéra Petra Fialy, že by si Češi brzy mohli sáhnout na německé mzdy. V Německu přitom do vědy a výzkumu míří skoro dvojnásobný objem peněz a podobně jsou na tom podle Duška i výdaje na vysoké školství.

Resort financí trvá na tom, že rozpočet tak, jak ho schválili poslanci, míří směrem k naplňování hospodářské strategie a vláda se dál drží svých priorit. „A to včetně posílení výdajů na vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace, včetně zvýšení prostředků pro vysoké školy,“ vyjmenovává Ondřej Macura z tiskového oddělení ministerstva. Rozpočet podle něj odráží i další priority vlády, „především její konsolidační úsilí nebo rekordní investice“. 

Za více peněz toho pořídíme méně

Investice letos opravdu rekordní budou. Jak ale upozorňují ekonomové, jde pouze o nominální hodnotu, ta skutečná je mnohem nižší. „Od roku 2021 do roku 2025 tu máme kumulovanou inflaci 33 procent,“ připomíná ekonom Dušek. Nárůst výdajů tak podle něj zatím reálně nedokáže dohnat předchozí pokles, který způsobila inflace. Například do fondu dopravní infrastruktury zamíří letos 160 miliard korun, v roce 2021 to bylo 132 miliard korun, a jde tak o nominální nárůst o 21 procent. Pokud by ale vláda chtěla reálně investovat alespoň stejné prostředky jako před třemi lety, potřebovala by podle Duška dalších přibližně 16 miliard korun. 

S tím, že schválený státní rozpočet skutečně počítá s investicemi do budoucna, souhlasí i další člen NERV, ekonom Petr Janský. Také on ale zdůrazňuje, že navýšení rozpočtu pro oblast školství je pouze nominální. Navíc veřejné výdaje na vědu a výzkum podle něj rostou poměrně méně než celý rozpočet. 

Veřejné peníze lákají ty soukromé

Jak přitom ukazují poslední data Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), právě veřejné investice do vědy a výzkumu se během pěti let promítnou v HDP deseti až patnáctinásobně. Jedna z autorek studie, ekonomka Mariana Mazzucato, navíc zdůrazňuje, že veřejné investice přitahují ty soukromé. Pokud tedy státy vytvoří přívětivé investiční prostředí a samy do výzkumu vloží peníze, zvýší investice také soukromníci. „Navíc bez strategických veřejných zásahů by mnoho inovací a ekonomických průlomů nebylo možné, protože soukromý sektor sám není ochoten nést rizika velkých průkopnických projektů, například internetu, GPS či solárních panelů,“ dodává ekonom Jakub Komárek z výzkumné organizace PAQ Research.

Ačkoliv podle dat Světové organizace duševního vlastnictví v Česku celkově roste objem peněz ve vědě a výzkumu, hlavní roli stále hraje soukromý sektor. Veřejná podpora letos dosahovala pouze 62 procent průměru Evropské unie. Česko si alespoň v inovativnosti polepšilo o jednu příčku – z 31. poskočilo na 30. místo.

Ve školství nebude lépe ani příští rok

Jednou z hlavních priorit současné vlády mělo být školství, rok před volbami ale nejen mezi učiteli panuje rozhořčení. Ze slibovaných 130 procent průměrné mzdy letos v prvním pololetí dostali učitelé 107,7 procenta. A nejde jen o mzdy.

Vláda slibovala výdaje na školství na úrovni zemí OECD, Česko přitom na školství dává 4,1 procenta HDP, a zaostává tak za průměrem. Aby mohla vláda podle ekonomů z PAQ Research sliby splnit, musela by najít dalších 65 miliard korun. „Českému vzdělávání se nedostává dost peněz na platy učitelů, podporu znevýhodněných dětí nebo modernizaci zastaralé soustavy středních škol,“ vyjmenovává ekonom Václav Korbel. 

Do školství má v roce 2025 zamířit ze státního rozpočtu téměř 291 miliard korun. „Dobrá zpráva je, že státní rozpočet po několika letech zastavuje pokles intenzity veřejných školských výdajů. Horší zpráva je, že na úrovni znatelně nižší, než je průměr zemí Evropské unie,“ hodnotí ekonom z CERGE-EI a další člen NERV Daniel Münich.

A problém podle něj opět nastane v dalších letech, protože střednědobý výhled státního rozpočtu na roky 2026 a 2027 nepočítá ani s růstem nominálních mezd ve školství kolem pěti procent ročně, ani s inflací dvě až tři procenta ročně. „To při školském rozpočtu téměř 300 miliard korun představuje chybějících zhruba 15 miliard na rok 2026 a 30 miliard na rok 2027,“ upřesňuje. Argumentaci střednědobým výhledem ale zatím ministerstvo školství odmítá: „Pro finální podobu návrhu bude klíčový aktuální vývoj růstu HDP a příjmů státního rozpočtu,“ odepsala tisková mluvčí rezortu Tereza Fojtová na dotaz, jak se staví k obavě ekonomů o udržitelnost financování během následujících dvou let.

Mozkovna bez investic bude dál montovna

Investice do školství se podle Münicha v hospodářském růstu projeví v horizontu deseti a více let. Aby tedy dokázala vláda Česko ze současného 15. místa mezi nejbohatšími státy EU posunout do TOP 10 do roku 2040, musela by začít do školství masivně investovat už letos a investice držet minimálně dalších šest až deset let. Nutná by byla i systémová reforma celého školského systému. „Vyšší hospodářský růst by pak přišel někdy koncem třicátých let,“ hodnotí ekonom. 

Od vysněné první desítky dělí Českou republiku pět příček. Ačkoliv se od revoluce tuzemská ekonomika postupně bohatším západním zemím přibližuje, o žádný raketový růst nejde. A na paty Česku navíc stále více šlape sousední Polsko, které se dlouho tuzemské ekonomice dívalo na pomyslná záda. Zatímco po revoluci dosahoval jeho hrubý domácí produkt na hlavu poloviny českých hodnot, nyní už Poláci dohnali náskok a podle Eurostatu za Českem zaostávají jen o pět příček. „Ve spotřebě domácností, což je ukazatel bližší životním podmínkám obyvatel, nás navíc Polsko již předběhlo,“ dodává Janský.