Co pozitivního může přinést Trump: klidnější Blízký východ i levnější ropu a plyn pro Evropu

Evropa se už měsíce děsí návratu Donalda Trumpa do Bílého domu a komentátoři detailně rozebírají největší možná rizika jeho nastávajícího prezidentství: konec bezpečnostního angažmá Spojených států na starém kontinentu a obchodní válka s Washingtonem navrch. Existuje však i naděje, že Trumpova politika navenek přinese i něco pozitivního. Mohla by zklidnit napětí na Blízkém východě a dopomoci EU k levnějším energiím.

Republikána v transatlantických vztazích dlouhodobě pálí dvě záležitosti: pocit, že evropští členové NATO jsou černými pasažéry kolektivní obrany, a navíc ještě vykazují přebytek v obchodu s USA. Proto nejen rád hrozí cly na evropské zboží, ale také se snaží na starý kontinent prodat co nejvíc amerických produktů.

Ještě víc americké ropy a plynu na trhu

Ve svém prvním funkčním období sedmadvacítku kritizoval za velkou závislost na surovinách z Ruska a jako řešení jí nabízel americký zkapalněný plyn. LNG z USA nakonec pomohl Evropě přestát energetickou krizi. Jeho dovoz ale v začátcích války na Ukrajině vedl i k napětí ve vzájemných vztazích. Evropští politici si stěžovali, že je drahý, což drtí průmysl na kontinentu. „Vytvářejí dvojí standard s nižšími cenami energií na domácím trhu, zatímco zemní plyn do Evropy prodávají za rekordní ceny,“ zlobil se například na Washington v roce 2022 francouzský prezident Emmanuel Macron.

Trump nejspíš bude chtít své spojence přimět k tomu, aby od USA odebíraly co nejvíce LNG a ropy, i když už nyní k nim míří zhruba polovina amerického exportu. Tyto komodity by však mohly být levnější než za současného prezidenta Joea Bidena. I za „zelené“ demokratické administrativy se ve Spojených státech těžila ropa rekordním tempem. Teď by se produkce mohla ještě zvednout, protože republikán vždy hájil zájmy petrolejářů. Těžaři očekávají, že Trump zefektivní povolovací procesy. Biden na začátku roku ohlásil pauzu na schvalování nových vývozů LNG, teď se však nejspíš urychlí rozmach nových terminálů, a export suroviny tak patrně poroste.

„Pokud by k tomu došlo, mohly by ceny plynu v evropském obchodním uzlu TTF klesnout až o devět procent,“ tvrdí ve své analýze oxfordská Aurora Energy Research. Ke zlevnění LNG pro Evropu může v příštích letech přispět i produkční soupeření USA s Katarem. V případě ropy pak se Saúdskou Arábií. Rijád v poslední době naznačoval, že je frustrován nedostatečnou koordinací těžby v rámci skupiny OPEC+, a pohrozil, že trh zahltí svou komoditou ve snaze vytlačit z něj konkurenci.

U obou surovin ale bude záviset na řadě dalších faktorů, především na poptávce v Asii, a také na tom, jestli se Trump skutečně pustí do ostrých obchodních sporů. Americká ropa a plyn přitom pro Evropu mohou být důležité páky, pokud by došlo na celní války. Ztráta evropských zákazníků by těžařské firmy za oceánem silně zasáhla. Pokud bude unijní diplomacie šikovná, může se příslibem většího odběru amerického zboží tarifům zcela vyhnout.

Méně íránských peněz na výboje Húsíů

Existuje však i další způsob, jak by příští americký prezident mohl přispět ke zlevnění evropských energií a teoreticky i dalšího zboží. První Trumpovo období přineslo naději na dlouhodobé zklidnění situace na Blízkém východě. Takzvané Abrahámovské dohody v roce 2020 znamenaly normalizaci vztahů Izraele s Bahrajnem a Spojenými arabskými emiráty. A nyní se dá čekat, že se budoucí americký prezident pokusí na své úsilí navázat a vyjednat obdobnou úmluvu i mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, s níž má Trumpova rodina nadstandardní vztahy.

„Trump bude chtít vdechnout nový život Abrahámovským dohodám a zvýšit počet států, které normalizují vztahy s Izraelem,“ řekl Deutsche Welle Neil Quilliam z londýnského think tanku Chatham House. To však nemusí jít snadno, přinejmenším do doby, než se podaří ukončit válku v Pásmu Gazy a vyřešit palestinskou otázku. „Saúdská Arábie je Trumpovým hlavním cílem, ale Rijád bude klást odpor, pokud se Trump nezaváže k dlouhodobému projektu vytvoření palestinského státu,“ domnívá se Quilliam.

Ať už nastupující šéf Bílého domu uspěje, nebo ne, jisté je, že se jeho blízkovýchodní politika ponese ve znamení maximálního tlaku na Írán. Republikáni Bidena kritizovali za slabost vůči Teheránu, která podle nich vedla k tomu, že Íránem podporované skupiny ohrožují americké vojáky v regionu. Jemenští Húsíové už téměř rok narušují i mezinárodní obchod. Útoky na lodě v oblasti Rudého moře donutily dopravce přesměrovat trasy kolem Afriky, což zvýšilo náklady na přepravu, a také prodloužilo dodávky zboží.

„Utahování ekonomické smyčky kolem Íránu bude jednou z priorit zahraniční politiky, aby se začal uklízet Bidenův nepořádek na Blízkém východě,“ řekl webu Politico anonymně člověk z Trumpova okolí. Detaily jeho plánů nejsou známé, má se však za to, že nebude chtít přímo svrhnout režim v Teheránu, ale pokusí se ho natolik odříznout od zdrojů, aby nemohl financovat různé milice a násilí v regionu.

Dají se tak čekat sankce na konkrétní osoby, které tuto podporu umožní, i na čínské přístavy, jež přijímají íránskou ropu. To má však zároveň i svá rizika. Odborníci v uplynulých letech měli za to, že Biden je shovívavý k obchodu s íránskou surovinou, aby jí bylo na globálním trhu co nejvíc, a byla tak co nejlevnější.

Evropa se může zbavit obávaných dotací IRA

Trumpova náklonnost k fosilním zdrojům a odpor ke všemu zelenému teoreticky může Evropě přinést i další pozitiva. Velkou hrozbou pro sedmadvacítku se za Bidenovy administrativy staly americké dotace na dekarbonizaci v hodnotě stovek miliard dolarů především v rámci zákona o snižování inflace (IRA), které vyvolaly obavy z odlivu investic z Evropy.

Trump opakovaně sliboval, že tyto zdroje zavře. Otázka ale je, nakolik to bude mít na EU dopad. Biden se totiž snaží na poslední chvíli co nejvíce těchto peněz utratit. Budoucí prezident to s rušením financování nebude mít legislativně lehké, a navíc bude pod tlakem jednotlivých, často republikánských států, a dokonce i těžařských firem, které mají z dotací prospěch.

„Ekonomicky by nebyl dobrý nápad odstranit IRA, protože vytváří spoustu pracovních míst,“ řekla webu Politico Walburga Hemetsbergerová ze sdružení SolarPower Europe. „Je to ale starost, která není naší starostí,“ dodala.

Kritici Green Dealu si zároveň dělají naděje, že Trumpovo prezidentství pomůže utlumit unijní zelené ambice, protože Brusel bude v prosazování ekologické agendy osamělejší. Věří tomu, že by to znamenalo vzpruhu pro strádající evropský průmysl. Sedmadvacítka nyní intenzivně řeší, jak posílit svou konkurenceschopnost, a s výsledkem amerických voleb se tento problém stal ještě naléhavější.

Trumpovi zastánci v Evropě jsou přesvědčeni, že jeho tvrdý postoj vůči starému kontinentu nakonec může sedmadvacítce celkově prospět tím, že ji přiměje přehodnotit svoje směřování, zasadit se více o svou bezpečnost i ekonomický rozvoj. Až další roky však ukážou, jestli se toto očekávání zhmotní.