Další dějství francouzské politické krize. Barnier neustál hlasování o nedůvěře. Co bude dál?
Francouzský prezident Emmanuel Macron nyní musí hledat nového premiéra, nad rozpočtem na příští rok zůstávají otazníky.
Vyslovení nedůvěry se očekávalo vzhledem k postojům opoziční krajně pravicové strany Národní sdružení (RN) a několika levicových opozičních stran, které mají dohromady v dolní komoře většinu. Při spojení těchto dvou bloků nakonec proti vládě hlasovalo 331 poslanců z celkových 574. Francie takovýto konec vlády zažívá poprvé od roku 1962.
Francouzští poslanci debatovali o osudu křehké menšinové koalice ve čtyři odpoledne, hlasování proběhlo kolem půl deváté večer. Národní shromáždění projednalo hned několik návrhů na vyslovení nedůvěry. Levicová Nová lidová fronta i krajně pravicové Národní sdružení (RN) Marine Le Penové dopředu uváděly, že budou hlasovat proti vládě. Dohromady měli pohodlnou většinu, a tak se takový výsledek očekával.
Barnier do poslední chvíle věřil, že by jeho kabinet mohl přežít, a apeloval na národní zájem. „Záleží na poslancích, z nichž každý má svůj díl zodpovědnosti před voliči i před Francií, která zažívá velmi vážný okamžik,“ citovala ho agentura Reuters. Také Macron, jenž se dnes vrací z návštěvy Saúdské Arábie, vyzval zákonodárce, aby odložili osobní ambice a nezavlekli zemi do chaosu.
Proč se v Národním shromáždění hlasovalo o nedůvěře Barnierovi?
Politická nestabilita sužuje Francii už od června, kdy Macron po prohraných volbách do Evropského parlamentu rozpustil ten národní a vyhlásil předčasné volby. Z nich nakonec nevzešel žádný jednoznačný vítěz a začalo svízelné jednání o vládě. Prezident Barniera jmenoval premiérem 5. září a ten o dva týdny později představil svůj tým, který podporují pravicoví Republikáni a strany Macronova bloku.
Barnier slíbil, že se zaměří na veřejné finance, a týdny dohadů o rozpočet ho nakonec dostaly do současné situace. Rozpočtový zákon, který původně předložila jeho vláda, obsahoval zvýšení daní a škrty ve výdajích ve výši šedesáti miliard eur. Cílem mělo být v příštím roce razantně snížit schodek na pět procent HDP – ten letošní má podle odhadů dosahovat 6,1 procenta.
Národní sdružení požadovalo úpravy na příjmové straně rozpočtu. Odmítalo například navýšení některých poplatků ve zdravotnictví a daní v energetice. Také žádalo zachování růstu všech důchodů o inflaci.
Oba tábory si stěžovaly, že ten druhý nejeví dostatečnou ochotu k dohodě, a předseda vlády se nakonec pokusil obejít parlament vzácně používaným mechanismem. „Francouzi toho mají tak akorát,“ reagovala na to Le Penová a prohlásila, že odstavení Barniera je jediný způsob, jak ochránit veřejnost před „nebezpečným, nespravedlivým a trestajícím rozpočtem“.
Vláda hlasování neustála: Co se stane?
Premiér bude muset podat demisi celé vlády. Je pravděpodobné, že Barnier bude s limitovanými pravomocemi ještě nějakou dobu vládnout v demisi, než prezident Emmanuel Macron jmenuje nového premiéra.
Možnosti jeho výběru a vytvoření nového, stabilního kabinetu jsou však omezené, jak se ukázalo už v létě po volbách do Národního shromáždění. A nové, které by patovou situaci odblokovaly, se můžou konat až dvanáct měsíců po těch předešlých, tedy v létě roku 2025.
Patrně tak znovu poroste tlak na Macrona, aby odstoupil a pomohl tak k řešení politické krize. Prezident to však zatím odmítá a chce dovládnout až do řádných voleb v roce 2027. „Byl jsem dvakrát zvolen francouzským lidem a jsem na to nesmírně hrdý,“ tvrdí Macron. „Budu ctít tuto důvěru vší svou energií až do poslední vteřiny, abych byl zemi užitečný,“ dodal. Rezignaci Macrona odmítá i Barnier, podle něhož je prezident jedním z garantů stability.
Jakou roli hraje v současné situaci Marine Le Penová?
Le Penová, která se dlouhodobě snaží vylepšit obraz své strany, měla letos v létě velké plány. Doufala, že se premiérem po volbách stane šéf Národního sdružení Jordan Bardella a jí se otevře cesta k prezidentské funkci. Strana těžce nesla, že nakonec ve druhém kole hlasování skončila až třetí za levicí a Macronovým blokem. Někteří komentátoři míní, že Le Penová od té doby usiluje o to, aby v zemi nastal chaos, který by vedl k pádu prezidenta.
„Naše ústava je jasná. V případě vážné politické krize má prezident republiky tři možnosti. Restrukturalizaci vlády, její rozpuštění nebo vlastní rezignaci,“ připomněla v pondělí. Odchod Macrona si navíc v případě pádu vlády podle průzkumu pro konzervativní web CNews přejí téměř dvě třetiny Francouzů. Tato taktika však není pro Le Penovou bez rizika. Letní klání ukázalo, že pro řadu Francouzů je Národní sdružení stále nepřijatelné.
Průzkum Ipsos minulý měsíc ukázal, že zhruba polovina voličů stále považuje RN za nebezpečné pro demokracii, přestože tento názor zastává o jedenáct procentních bodů méně lidí než v roce 2020. Pokud Le Penová zavede Francii do vleklé krize, může to pověsti strany ještě více uškodit. Šetření veřejného mínění navíc naznačují, že Bardella se těší u Francouzů větší oblibě než politička.
Le Penová nadto v současnosti ani neví, jestli bude moci na prezidentku kandidovat. Je totiž obviněná ze zpronevěry prostředků spojených s jejím poslancováním v Evropském parlamentu a hrozí jí okamžitý zákaz výkonu volených funkcí. Rozsudek se očekává až na konci března.
Jaké budou hospodářské důsledky současných tahanic?
Předvídat ekonomické dopady je velmi těžké, už před letními volbami ale bylo zřejmé, že trhy reagují na nestabilitu druhé největší unijní ekonomiky velmi citlivě. I současné spory o rozpočet se už odrazily na finančních trzích a náklady francouzské vlády na půjčky se na konci listopadu poprvé dostaly na úroveň zadluženého Řecka.
Pokud se rozpočet neschválí do Vánoc, bude muset vláda využívat nouzové zákony k výběru daní a provádění nezbytných výdajů. Pravděpodobně bude postupovat na základě letošního rámce hospodaření, což ale nejspíš nepovede k žádné výrazné nápravě veřejných financí.
„Veřejný deficit zůstane vysoký, dluh bude nadále růst a příští vláda, ať už bude jakákoli, bude mít ještě těžší úkol dát veřejné finance do pořádku,“ uvedla ve své analýze ING. Ekonomové navíc varují, že politická krize zhoršuje výhled nejen na fiskální konsolidaci, ale i na oživení francouzské ekonomiky. Současné události se podle nich nepříznivě podepisují i na důvěře spotřebitelů a plánování firem. Banka Goldman Sachs snížila svou prognózu růstu HDP pro Francii v roce 2025 na 0,7 procenta a ING předpovídá dokonce jen 0,6 procenta.
Bude mít pokračování politické krize ve Francii dopady na EU?
Hrozbě dalších politických otřesů Francie čelí v okamžiku, kdy sedmadvacítka s obavou očekává návrat Donalda Trumpa do Bílého domu. Evropská unie je nervózní především ze dvou důvodů: Obává se, že republikán bude evropské země nutit k tomu, aby převzaly více zodpovědnosti za svou bezpečnost a zvedly výdaje na obranu.
Zároveň hrozí riziko obchodních válek se Spojenými státy. Brusel sice tvrdí, že se na Trumpa připravil, je však jisté, že se EU v příštích letech budou hodit silní lídři ve vedení jednotlivých zemí. Pokud bude mít Francie slabou vládu a Macron bude pod tlakem na rezignaci, Washington toho nejspíše využije.
K tomu je třeba přičíst, že politicky nestabilní je v současnosti i Německo, kde se čekají předčasné volby. Po nich se stabilní a akceschopná vláda rovněž může rodit těžce. „Existuje velmi jasná krize francouzsko-německého vedení, která se stupňuje s rozpadem německé koalice a s Francií pohlcenou vlastními vnitřními politickými rozpory. A to je handicap na evropské a mezinárodní scéně,“ konstatovala už minulý měsíc podle The New York Times Alexandra de Hoop Schefferová z amerického think-tanku German Marshall Fund, zaměřeného na transatlantické vztahy.
