Definice informační společnosti

Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejňuje podle § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), informaci poskytnutou dne 16. prosince 2024 na žádost, týkající se definice informační společnosti, výkladu předpisů upravujících poskytování služeb informační společnosti a příslušnosti vybraných dozorových orgánů

Ministerstvo předně žadatelce sdělilo, že povinnost poskytovat informace se v souladu se shora citovaným ustanovením § 2 odst. 4 zákona netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Ministerstvo v souladu se zásadou dobré správy poskytlo žadatelce níže uvedené vyjádření s tím, že soud nebo správní orgán příslušný k rozhodování ve věcech souvisejících s její žádostí může při výkladu relevantních právních předpisů zaujmout postoj odlišný od tohoto vyjádření.

Ministerstvo k informacím požadovaným pod bodem 1. žádosti uvedlo, že nepracuje s žádnou definicí ‚informační společnosti‘, jelikož se nejedná o právní pojem. Pro určení působnosti a právních dopadů zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚zákon č. 480/2004 Sb.‘) je v kontextu žádosti žadatelky rozhodné především ověření naplnění definičních znaků „služby informační společnosti“. Službou informační společnosti se v souladu s § 2 písm. a) zákona č. 480/2004 Sb. rozumí „jakákoliv služba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat“. Elektronickými prostředky se pak v souladu s § 2 písm. c) zákona č. 480/2004 Sb. rozumí „zejména síť elektronických komunikací, elektronická komunikační zařízení, automatické volací a komunikační systémy, telekomunikační koncová zařízení a elektronická pošta“. Výše uvedená definice odráží vymezení pojmu služby informační společnosti v čl. 1 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2015/1535, která nahradila směrnici 98/34/ES.

Ministerstvo poskytlo žadatelce podle § 12 zákona doprovodnou informaci ve smyslu § 3 odst. 6 zákona, že o vymezení pojmu informační společnosti v minulosti usilovaly jiné instituce. Například materiál „Working Paper: The Approach of the European Union to the Information Society“ vydaný Evropským parlamentem v roce 2003 informační společnost vymezuje na str. 5, přičemž ji pojímá jako okruh širších společenských změn vyplývajících z rychlého rozvoje komunikačních technologií. Srov. https://view.officeapps.live.com/op/view.aspx?src=https%3A%2F%2Fwww.europarl.europa.eu%2FRegData%2Fetudes%2Fdocument_travail%2Findu%2F2001%2F0101%2F04A-INDU_DT(2001)0101_EN.doc&wdOrigin=BROWSELINK.

Ministerstvo k informacím požadovaným pod bodem 2. žádosti uvedlo, že ministerstvo může s ohledem na odpověď na otázku 1. žádosti poskytnout pouze vodítka k zodpovězení otázky, zda lze internetový obchod prodávající fyzický tovar považovat za službu informační společnosti.

Ministerstvo si s ohledem na definici služby informační společnosti výše dovolilo odkázat na bod 18 odůvodnění směrnice 2000/31/ES, který jako jeden z příkladů služby informační společnosti výslovně uvádí prodej zboží on-line. Lze tak očekávat, že internetový obchod prodávající fyzický tovar bude naplňovat definiční znaky služby informační společnosti. Je zároveň nutné upozornit, že tentýž bod odůvodnění směrnice 2000/31/ES naopak uvádí, že pod definici služby informační společnosti naopak nebude spadat např. dodávka zboží zakoupeného z takovéhoto internetového obchodu nebo další služby poskytované    off-line.

Ministerstvo k informacím požadovaným pod bodem 3. žádosti uvedlo, že nevylučuje, že oslovování zákazníků v České republice skrze webové stránky s doménou nejvyššího stupně „.cz“ může představovat výkon podnikatelské činnosti na území ČR.

Zároveň je nutné dodat, že v souvislosti s přeshraničním poskytováním služeb informační společnosti je rozhodná především otázka usazení v ČR. Pro tyto účely definuje „usazeného poskytovatele“ služby informační společnosti čl. 2 písm. c) směrnice 2000/31/ES jako „poskytovatel[e], který účinně vykonává prostřednictvím stálého zařízení po neurčitou dobu hospodářskou činnost; existence a používání technických prostředků a technologií nezbytných k poskytování služby nevytváří samy o sobě usazení poskytovatele.“ Bod 19 odůvodnění této směrnice dodává, že usazení spočívá v účinném výkonu hospodářské činnosti prostřednictvím stálé provozovny po neurčitou dobu. V kontextu služeb informační společnosti naopak není relevantní, na jakém místě se nachází technické prostředky potřebné k provozu této internetové stránky, nebo skutečnost, že příslušná internetová stránka je na území určitého státu dostupná. I pokud by pak platilo, že je příslušný poskytovatel usazen ve vícero členských státech EU, bude mít podle citovaného bodu odůvodnění pro účely ochrany volného pohybu služeb informační společnosti přednost místo, kde se nachází středisko činností příslušného poskytovatele.

Ministerstvo k informacím požadovaným pod bodem 4. žádosti uvedlo, že podle čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 2 písm. h) směrnice 2000/31/ES je každý členský stát EU odpovědný za to, že na jeho území usazení poskytovatelé dodržují regulatorní požadavky tímto státem, co se týče požadavků na výkon činnosti služby informační společnosti a přístup k ní. Jiné členské státy naopak podle čl. 3 odst. 2 citované směrnice nemohou stanovením požadavků na výkon činnosti služby informační společnosti a na přístup k této činnosti v principu omezovat volný pohyb služeb informační společnosti z jiných členských států.

Podle § 9 odst. 1 a 2 ZNSIS se na poskytovatele služeb informační společnosti usazené v jiném členském státě EU nevztahují právní předpisy ČR upravující vznik podnikatelského oprávnění, požadavky na odbornou způsobilost, požadavky na obsah a kvalitu poskytované služby, resp. odpovědnost poskytovatele služby za porušení těchto povinností. Ustanovení § 9 odst. 2 ZNSIS přitom zároveň výslovně připouští, že jiný právní předpis může ve zvláštních případech stanovit výjimku z tohoto obecného pravidla.

Obecně tak platí, že v oblastech požadavků na výkon činnosti služby informační společnosti a přístup k této činnosti se v případě podnikatele, jehož středisko činností se nachází v jiném členském státě, bude tento podnikatel podléhat právním předpisům a dozoru orgánů tohoto jiného členského státu.

Ministerstvo k informacím požadovaným pod bodem 5. žádosti uvedlo, že požadavky na přístup k činnosti služby informační společnosti představují podle čl. 2 písm. h) bodu i) odrážky první směrnice 2000/31/ES mimo jiné též požadavky na oznámení (registraci). Obecně tak platí, že nelze požadovat registraci poskytovatele služeb informační společnosti u orgánů ČR, pokud tuto službu poskytuje z místa svého usazení v jiném členském státě EU. Zvláštní právní předpis ovšem může stanovit odlišnou úpravu.

Ministerstvo k informacím požadovaným pod bodem 6. žádosti uvedlo, že nachází-li se středisko činností poskytovatele služby informační společnosti v jiném členském státě EU, než je ČR, vztáhnou se na výkon jeho činnosti a přístup k ní požadavky práva tohoto jiného členského státu, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. V otázce použitelného slovenského práva si dovolujeme odkázat na případné stanovisko orgánů Slovenské republiky.

Ministerstvo k informacím požadovaným pod bodem 7. žádosti uvedlo, že pole § 9 odst. 2 zákona č. 480/2004 Sb. platí, že „na poskytovatele služby, který je usazen v jiném členském státě Evropské unie a poskytujícího tuto službu na území České republiky, se nevztahují právní předpisy uvedené v odstavci 1, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak.“ V souladu s výše zmíněným právním předpisem se na poskytování služeb na území ČR však vztahuje § 35 odst. 3 zákona č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), v platném znění: „Za provozovnu podle odstavce 1 se považuje provozovna podle zvláštního právního předpisu.^6c) Zbožím nebo ostatními výrobky z drahých kovů lze obchodovat též na elektronické adrese v informačním systému (dále jen „elektronická adresa“). Zahájení a ukončení činnosti v provozovně a na elektronické adrese jsou výrobci a obchodníci povinni oznámit písemně Puncovnímu úřadu nejméně 3 dny předem.“.

Z výše uvedeného vyplývá, že pro obchodování se zbožím nebo ostatními výrobky z drahých kovů na území ČR je dozorným orgánem Puncovní úřad České republiky.

Ministerstvo poskytlo žadatelce podle § 12 zákona doprovodnou informaci ve smyslu § 3 odst. 6 zákona, že ministerstvo při zodpovězení otázek vycházelo z účinné právní úpravy obsažené v zákoně č. 480/2004 Sb. V dohledné době lze očekávat, že tato úprava bude nahrazena navrhovaným zákonem o digitální ekonomice a o změně některých souvisejících zákonů. Tento vládní návrh zákona je v současné době projednáván Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky jako sněmovní tisk 9. volebního období č. 776 (dostupný na https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=247922). S ohledem na probíhající projednávání návrhu zákona ovšem může vládou přijatý návrh zákona doznat změn.

Celý článek zde | Podnikání za 500 Kč ? – ANO