Díky táto, ale chtěl jsem radši lego. Přinášíme tipy na hračky s československou tradicí

Lidé narození jen několik let před revolucí se po roce 89 těšili na nové hračky ze Západu. Ještě v 90. letech ale často dostávali pod stromeček místo vysněné stavebnice Lego český Merkur, místo panáčků Playmobil východního konkurenta Igráček anebo rovnou plechové hračky na klíček KOVAP. I tak ale dnes mnozí z nich v záplavě barevného a hlasitého sortimentu hraček vzpomínají s láskou a melancholií na to, s čím si museli hrát v dětství. Druhý díl série Ikony, které přežily vám přináší tipy na hračky pod stromeček, které otestoval sám čas. 

Igráček: v Německu kovboj, v Československu zedník

Nápad Jiřího Kaliny na postavičky nejrůznějších povolání vzešel z jeho přátelství s budoucím otcem německé varianty Playmobil Hansem Beckem. Československý Igráček, jehož název odkazuje na ruské slovo igra – tedy hra, spatřil světlo světa v roce 1976 a stal se jedinou dostupnou variantou zmiňovaného německého Playmobilu. Design navrhla Marie Krejchová z družstva IGRA Praha a jako prvního panáčka dětem společně s Kalinou nepředstavila ani indiána, ani kosmonauta. Každé dítě mělo zatoužit po zedníkovi v červené helmičce. 

Další profese na sebe dlouho nenechaly čekat a brzy se měla objevit i první ženská verze Igráčka, zdravotní sestřička. Kromě tradičních povolání pro tu dobu, jako byl příslušník VB, učitelka, automechanik nebo kuchař, se ale nakonec mohly děti těšit i na trochu dobrodružnější panáčky. Třeba na potápěče nebo řidiče formule 1. 

Jenže s příchodem stavebnice Lego, konkurenčním Playmobilem a mnoha dalšími variantami hraček, které začaly po revoluci zaplavovat dětský trh, to pro Igráčka přestalo vypadat dobře. Jednou z posledních figurek pro firmu IGRA Praha, která se dostala do konkurzu, měl být skateboardista. V roce 2008 ale o záchranu hračky projevila zájem firma Efko z Nového Veselí na Vysočině a o dva roky později přišla na trh s lehce modernizovanou novou řadou panáčků. I díky tomu dodnes proudí na trh nové figurky a Efko má ve svém portfoliu další zachráněné druhy hraček – například hru Kloboučku hop nebo českou autodráhu Ites.  

Merkur: složitý, ale náš 

Psal se rok 1920, kdy zakladatel firmy Inventor Jaroslav Vancl patentoval první kovovou stavebnici spojovanou háčky. O několik let později přišel s nápadem spojit součástky šroubky a matičkami a tehdy se zrodila stavebnice Merkur. Ta si zažila mnohé, od zastavení výroby během druhé světové války, obnovení v roce 1947 i znárodnění komunistickým režimem. Privatizace s výrobou stavebnice značně zatřásla, s příchodem Jaromíra Kříže se ji ale podařilo oživit. Merkur se tak měl stát symbolem české hračkářské tradice a Police nad Metují, odkud pochází. 

Stejně jako jiné „tradiční“ hračky musel ale i Merkur čelit konkurenci, která po revoluci přišla do Česka. „Když půjdeme zpátky do historie, byl Merkur takovou stavebnicí RVHP, zatímco Lego bylo jen na Západě. Po revoluci se všechno změnilo a Lego se stalo na trhu dominantním,“ říká majitel obchodní skupiny HFI Group Richard Hrbáč, do které dnes spadají výrobci hraček nebo distributoři a od roku 2019 i Merkur. V neprospěch stavebnice ale oproti zmiňovanému Legu hraje fakt, že vyžaduje větší představivost a jasnější představu o tom, co přesně bude chtít dítě postavit. 

Možná proto se dnes stává třeba nástrojem k tomu, jak učit děti fyzice a prostorové představivosti. „Provozujeme i kroužky Merkuru, kde se kromě montování stavebnice učí děti programování nebo základy fyziky, aby lépe pochopily, jak všechno funguje v reálném životě,“ dodává Hrbáč. Letos firma Merkur Toys dokončila kampaň HitHit, ve které vybírala na novou sérii stavebnice s názvem Robotika. Do července fanoušci Merkuru přispěli přes 600 tisíc korun. „Jasně že v byznysu je jakákoli míra melancholie špatně. Na druhou stranu platí náš záměr, že chceme zachránit českou firmu, českou originální výrobu pro další generace.“

KOVAP: parní stroj i zetor na sto způsobů

Dnes již osmdesátiletou tradici za sebou mají plechové hračky KOVAP – s nápadem na ně přišel těsně po druhé světové válce letecký konstruktér Eduard Sedlák. V Semilech si nechává povolit výrobu mechanických kovových hraček a v roce 1946 společně se svým bratrem Otou, který do výrobny v bývalém areálu pro vyrábění dílů do letadel vloží kapitál, zakládá firmu Bratři Sedlákové – výroba plechových mechanických hraček. První vyrobenou hračkou na klíček se stává snad trochu překvapivě parní válec, který se dokáže pohybovat vpřed a vzad. 

Změna režimu přinesla bratrům dilema, zda vstoupit do výrobního družstva nebo s výrobou hraček skončit. Nakonec v roce 1950 vstupují do výrobního družstva SVED Liberec. Vznikají oblíbené modely traktůrku se čtyřstupňovou převodovkou, který dokonce získal ocenění na bruselské výstavě Expo 1958, nebo jiskřící pistolka, jež si kromě dětí oblíbily hlavně hospodyně v domácnosti. Používaly je totiž jako podpal plynových sporáků. 

60. léta se pro výrobce plechových hraček nesla ve znamení traktůrkového boomu i nástupu levnějšího plastu, který nahradil některé do té doby plechové díly. A protože tehdejší režim potřeboval devizy, hračky na klíček dostaly zelenou pro expanzi na zahraniční trh – tehdy ale samozřejmě pod dohledem podniku zahraničního obchodu. Díky tomu ale v roce 1970 vzniká současný název KOVAP jako zkratka pro kov a plasty.

Revoluci sice výrobce, který má v té době tři výrobní závody v Semilech, Novém Hrádku nebo v Meziměstí, ustojí, brzy na něj ale začne tlačit konkurence levnějších hraček z Číny. KOVAP proto přichází s novými modely hraček – oblíbená jsou hlavně autíčka nebo traktory, vzniká ale třeba i fekální vlek nebo traktor Porsche pro předsedu představenstva luxusní německé automobily.

V roce 2012 se z družstva stává společnost s ručením omezeným a v roce 2019 podíly původních vlastníků firmy kupuje akciová společnost Sages Consulting s podmínkou, že výroba zůstane i dál v Česku. Každý rok firma prodá hračky za třicet milionů, kromě tradičních výrobků ale zkouší i spolupráci s renomovanými designéry. Letos představila například magnetickou tabuli na magnety, takzvanou Fofr tabuli, ve spolupráci s Jakubem Berdychem Karpelisem ze studia Qubus Design.