Do skanzenu na dovolenou nikdo nepojede. Špindl nutně potřebuje stavět, říká šéf skiareálu Hroneš

Jak jste připraveni na zimní sezónu?

Nejhektičtější část po konci letní sezóny máme za sebou a nyní jsme na vrcholu intenzivních příprav na tu zimní. V technickém zázemí probíhají revize lanovek, jejich opravy a údržba, aby vše během zimy fungovalo bez problémů. Zasněžovací systémy kontrolují, tlakují a testují, aby byla jistota, že všechny součásti drží a fungují správně. Podobné přípravy probíhají i v dalších našich segmentech, například v gastronomii a dalších službách, které jsou důležité pro celkový plynulý provoz.

Právě s personálem mají každoročně skiresorty problém, což nám letos potvrdili například na Dolní Moravě nebo na Klínovci. Jaká je situace ve Špindlerově Mlýně? 

Problém s hledáním zaměstnanců se netýká se pouze lyžařských areálů nebo konkrétně Špindlerova Mlýna. Jde o všeobecný trend, který zasahuje prakticky všechny oblasti. Pandemie covidu zásadně změnila pracovní trh – mnoho lidí odešlo ze služeb a nevrátilo se.

Jako skupina máme možnost porovnat český, rakouský, ale i další zahraniční trhy, a vidíme, že například v Rakousku je situace velmi podobná. Zejména ve službách je stále obtížnější najít pracovníky. Tento tlak nás přirozeně směřuje k hledání nových řešení, například k větší automatizaci a digitalizaci. Ve Špindlu už několik let prodáváme skipasy především online, čímž postupně nahrazujeme tradiční kamenné pokladny. Podobné změny se brzy promítnou i do dalších oblastí služeb, kde budou technologie hrát stále větší a zásadnější roli.

Loňská zimní sezóna pro většinu středisek nebyla moc úspěšná, chystáte přesto v areálu nějaká rozšíření? 

V loňském roce jsme investovali více než 300 milionů korun do zahajovací fáze projektu propojení areálů Svatý Petr a Medvědín. Ten zahrnuje výstavbu několika nových sjezdovek, které se budou sbíhat na jednom místě, odkud povedou do obou částí našeho areálu dvě nové lanovky. Čeká nás také vybudování lyžařských mostů přes silnici a přes Labe. Před pandemií byl rozpočet kalkulován na 750 milionů korun, ale všemi těmi nepředpokládanými a neovlivnitelnými makroekonomickými změnami se náklady vyšplhaly na 1,3 miliardy korun. Kvůli tomu jsme projekt částečně upravili, aby jeho realizace zůstala reálná a možná.

První část projektu jsme zahájili před dvěma lety. Vybudovali jsme dvě nové a zásadně jsme rozšířili i dvě naše nejvytíženější modré sjezdovky, na všech jsme nainstalovali nebo zmodernizovali zasněžovacími systémy. Součástí byla také instalace technologie pro odběr vody z Labské přehrady. Již loni jsme části nových sjezdovek zpřístupnili lyžařům, což představovalo významné zlepšení lyžařského komfortu.

Polská konkurence je pro nás výzva, říká ředitel Skiareálu Špindlerův Mlýn René Hroneš.|e15 Michaela Szkanderová

Vyloženě o novinky tedy nepůjde.

Nové sjezdovky a všechny ty nové věci, o kterých jsem mluvil, neměli v loňském roce všichni návštěvníci kvůli nepříznivým sněhovým podmínkám možnost plně využít. Přes léto jsme vše ještě dotáhli do dokonalosti. Kromě toho jsme do letošní sezóny investovali několik desítek milionů korun do obnovy techniky, například do nových roleb, skútrů, a podobně. Nicméně oproti loňsku již nejde o stovky milionů, ale o menší částky.

Kdy můžeme čekat, že zvládnete zmiňované propojení dokončit?

Za těch 12 let, co na projektu pracujeme, jsme si stanovili už mnoho termínů. Bohužel nám jeho realizaci opakovaně narušily nepředvídatelné události, jako byla pandemie covidu, energetická krize nebo globální makroekonomické výkyvy. V tuhle chvíli ale věříme, že realistický scénář, kdy se klient svezou na nových sjezdovkách i lanovce, je zimní sezóna 2026/2027.

Ze Špindlerova Mlýna je to do Polska prakticky coby kamenem dohodil. Služby jsou tam navíc často levnější a Polsko se tak stává pro Čechy stále vyhledávanější destinací. Jak hodnotíte polskou konkurenci? 

Pokud jde o kvalitu sjezdovek a lanovek, tak Polsko, obzvlášť na této straně Krkonoš, v podstatě nemá žádné srovnatelné areály. Profil Krkonoš na polské straně je úplně jiný – je tam hodně příkrý a skalnatý terén, takže lyžování tam nedosahuje takové kvality jako u nás. Skiareály na polské straně nejsou na stejné úrovni.

Nicméně rostoucí konkurenční výhodu Poláků vidíme v jejich službách. V horských oblastech tam rychle rostou moderní wellness hotely a zaměřují se také na aktivity jako běžecké tratě nebo další outdoorové volnočasové možnosti. To je pro nás výzva.

Proč jde tohle za hranicemi snáz? 

Problém na naší straně Krkonoš spočívá v nepružnosti legislativy a povolovacích procesů. Rychlé stavění a dynamický rozvoj u nás nejsou zdaleka tak jednoduché jako v Polsku. Naši polští sousedé mají výrazně jednodušší podmínky, a proto postupují vpřed mnohem rychleji než my. Celkově to také souvisí s podporou, nebo spíš s nepodporou cestovního ruchu v České republice.

Pojďme se tedy zastavit u výstavby. Jak je na tom v tuhle chvíli Špindl z hlediska nových developerských projektů? 

Označení „developerský projekt“ ve Špindlu často působí jako červený hadr na býka. Já to ale vnímám tak, že development rovná se budování, to znamená posouvání se kupředu, zlepšování, modernizování a zkvalitňování. V současnosti se například hodně mluví o vstupu silného investora do centra Špindlerova Mlýna (pozemky v centru letos získala skupina Penta Investments Marka Dospivy, stavět zde bude developerská divize Penta Real Estate, poz. red.). Tento investor má potenciál sjednotit zájmy různých menších majitelů pozemků a objektů v centru a začal tak jednat s městem o možnosti vybudování moderního centra horského městečka, které by odpovídalo standardům 21. století a významu, na němž si Špindl zakládá.

VIDEO: Lyžování se stane vzácným sportem, horské hotely se musí zaměřit na léto, říká podnikatel Igor Rattaj ve FLOW.

Takže vstup nových developerů do Špindlu kvitujete.

Jako rodilý Špindlák tomu držím palce, protože naše město opravdu nutně potřebujeme nový impulz, něco, co sem přitáhne návštěvníky nejen kvůli tradici, jménu a historickému vnímání střediska, ale i díky modernímu zázemí. Pokud město v brzké době neumožní výstavbu něčeho výjimečného – něčeho, co bude mít „WOW“ efekt – může na to rychle doplatit.

Záměrně říkám, že jde ze strany města jen o umožnění, neboť velkých a důležitých projektů, které by Špindl posunuly o několik úrovní výš, je tu připravených na startovní čáře hned několik. Ať už je to projekt nového centra, pětihvězdičkový hotel na sjezdovkách ve Sv. Petru nebo náš terminál s novými lanovkami a sjezdovkami. Vše bude pro město, jeho obyvatele i návštěvníky jen obrovským přínosem, stačí jen dostat zelenou! Potřebujeme nutně nějaké atraktivní důvody, proč se k nám mají návštěvníci vracet. V současnosti sem opravdu lidé jezdí především na základě dlouholeté pověsti, ale doba se mění. Konkurence, ať už v Polsku nebo jinde, nespí. Brzy bude navíc u nedalekého Trutnova dokončena dálnice propojující Prahu a Polsko a východní část Krkonoš tak bude pro obrovskou část naší stávající klientely co do kvality příjezdu a časové náročnosti mnohem jednodušší. Musíme jít dopředu, rozvíjet se, na dovolenou do skanzenu nikdo nepojede.

Jak tedy máme chápat současnou špindlerovskou náladu? O novou výstavbu už není zájem? 

Špindlerův Mlýn nemůže ustrnout v podobě horské vesničky z poválečného období, i když takové tendence zde občas vnímám. Je to centrum cestovního ruchu, které živí celé údolí – a to nejen přímo, ale zejména nepřímo. Máme studii, která spočítala, že ke každé koruně utracené u nás ve skiareálu utratí návštěvníci dalších sedm korun v okolních službách, ať už v restauracích, hotelech, u pekařů, kteří dodávají pečivo, nebo v prádelnách, které zajišťují čisté povlečení.

Tento multiplikační efekt je třeba chápat jako zásadní přínos skiareálů nejen pro Špindl, ale pro celé horské prostředí. Krkonoše, podobně jako další hory, byly po poválečném vyhnání Němců postupně přeměněny – továrny, sklárny a textilky, které sem tehdy byly nainstalovány, už dávno nefungují. Lidé, kteří zde žijí, však potřebují obživu, a cestovní ruch je pro ně klíčovým zdrojem zaměstnanosti a příjmů pro regiony. Cestovní ruch je nezbytný pro přežití a rozvoj těchto oblastí.

Během covidu všechny skiareály spojoval jeden problém – přišly o sezónu a tím pádem o tržby. Jaké téma spojuje horské podnikatele v roce 2024? Je to právě pocit, že stát dostatečně nevnímá význam horského turismu? 

V Česku obecně není cestovní ruch vnímán ani legislativně ukotven jako významné odvětví. Spíše je považován za jakousi kratochvíli, ačkoliv generuje obrovskou zaměstnanost a přináší značné příjmy do státního rozpočtu. Toto je téma, na které neustále upozorňujeme, protože jeho význam je přehlížen.

Například pokud má problém železárna nebo automobilka, řeší to vláda na nejvyšší úrovni. Ale když se dostanou do problémů horská střediska, která ekonomicky podporují odlehlé oblasti republiky, nikoho to příliš nezajímá. Když nám na jaře pršelo dva měsíce v kuse a všechny areály musely zavřít, výsledkem byl dramatický propad ekonomiky těchto středisek. Nebylo možné generovat dostatečné příjmy na udržení provozu, zaměstnanců ani na další investice. Přesto se na to často dívá s despektem – že lyžování „do Čech nepatří.“

Jenže to je příroda.

Ano, ale je třeba si uvědomit, že stejná příroda, která nám způsobila nedostatek sněhu, na Moravě přinesla mrazy, které zničily sady. Pro pěstitele se okamžitě našly subvence a podpora ze strany vlády. Přitom jde o naprosto stejný zásah přírody do stejně důležitého odvětví, které přispívá k HDP. Tato nerovnováha v přístupu ukazuje, že význam horských středisek je stále podceňován.

Co si tedy představujete, že by měly být konkrétní kroky? 

Musí začít brát cestovní ruch vážně a dát mu jasná pravidla. Nežádáme a netoužíme po žádných dotacích ani speciální podpoře – to není náš cíl. Když jsem zmiňoval ovocnáře a jejich subvence, nešlo o to, že bychom chtěli totéž. Naším problémem je totální přehlížení významu cestovního ruchu jako průmyslového odvětví. Vždyť ani nespadáme pod jedno ministerstvo.

Abych byl konkrétní. Například stavíme lanovky, které mají návratnost přes 20 let. Tyto investice často realizujeme v horských oblastech na státních pozemcích – ať už jde o národní parky nebo Lesy ČR apod. Protože jde o státní majetek, zákon umožňuje uzavřít nájemní smlouvu maximálně na osm let, přičemž možné výjimky uděluje jen velmi zřídka a nerad, spíše vůbec. To znamená, že investujeme stovky milionů korun do infrastruktury s dlouhodobou návratností, ale právní jistotu, že budeme moci na pozemcích působit, máme třeba jen na třetinu návratnosti, poté nám může být oznámeno, že musíme pryč. Toto je nepřijatelný přístup pro jakýkoli dlouhodobý rozvoj a investice. Potřebujeme jasnější a stabilnější pravidla, která nám umožní plánovat budoucnost a investovat bez tohoto druhu nejistoty.

Máme jedinečnou výhodu – české hory jsou dostupné do dvou hodin od Prahy, což umožňuje pohodlné a rychlé lyžování bez nutnosti dlouhých cest, říká šéf Skiareálu Špindlerův Mlýn René Hroneš.|e15 Michaela Szkanderová

Společnost Tatry Mountain Resorts provozuje skiareály na Slovensku, v Česku, v Rakousku a Polsku. Zmiňoval jste srovnání s Rakouskem, tam podle vás tedy podnikání v cestovním ruchu snazší? 

V Rakousku existuje zákon o cestovním ruchu, který zajišťuje financování tohoto odvětví ze státního rozpočtu. Tyto prostředky jsou přidělovány jednotlivým regionům, například spolkovým zemím, a slouží k podpoře fungování turistických areálů, zejména prostřednictvím destinačního marketingu. Díky tomu můžeme v Praze vidět tramvaje polepené reklamami rakouských středisek, které lákají české turisty do Rakouska. Tyto marketingové aktivity jsou financovány z rakouských státních prostředků.

Slyšíme to často: jet do Rakouska na lyže je na poměr cena – výkon s dnešními cenami už skoro výhodnější. Jak přesvědčíte české turisty, aby místo do Alp přijeli lyžovat k vám? 

Musíme hlasitěji artikulovat naše argumenty. Samozřejmě české hory nepatří mezi nejvyšší a nenabízí tolik kilometrů sjezdovek jako Rakousko. To ale ani nikde netvrdíme. Na druhou stranu máme jedinečnou výhodu – české hory jsou dostupné do dvou hodin od Prahy, což umožňuje pohodlné a rychlé lyžování bez nutnosti dlouhých cest. Z ekologického pohledu je také udržitelnější jet hodinu a půl autem na české hory než strávit osm hodin cestou do zahraničí. I když toto téma nijak nezdůrazňujeme, nelze ho ignorovat.

Lidé ale často poukazují na to, že ceny na českých horách jsou vysoké. 

Náklady na provoz areálů v Česku jsou například v porovnání s Rakouskem nesrovnatelně vyšší. Ať už jde o lanovky, rolby nebo zasněžování, ceny energie jsou u nás klidně desetkrát vyšší než v Rakousku. To zásadně ovlivňuje výslednou cenu našich služeb, což je při srovnání často přehlíženo.

Nestává se ale tak v Česku lyžování sportem jen pro bohaté? 

Lyžování rozhodně není levný sport, na druhou stranu Češi jsou národ lyžařů. V rámci Evropy patříme k zemím s jejich vysokým podílem – přibližně 20 procent Čechů lyžuje, což představuje zhruba 2 miliony lidí. I proto se snažíme, aby opravdu nebylo omezeno pouze na úzkou movitou klientelu. Všichni provozovatelé areálů potřebují určitou návštěvnost a naším cílem je zpřístupnit lyžování co nejširšímu spektru lidí. Velmi pozitivně vnímáme například podporu školních lyžařských kurzů, kdy školy od loňského roku dostávají příspěvky na tyto aktivity. Navíc, když školy jezdí lyžovat k nám, mají výrazně zvýhodněné ceny skipasů i půjčovného. Tímto způsobem si budujeme novou generaci lyžařů.

Jak se tedy snažíte lyžování více zpřístupňovat co nejširší klientele? 

Ve Špindlu využíváme flexibilní cenovou politiku při online prodeji. Díky tomu se u nás dá lyžovat již od 600–700 korun na den. Samozřejmě, během hlavních svátků a nejvytíženějších termínů ceny nemohou být nízké, jinak by kapacita areálu nestačila a kvalita služeb by utrpěla. Na druhou stranu nabízíme možnost lyžovat za atraktivní ceny v méně vytížených obdobích, což je ideální pro ty, kdo chtějí lyžovat na stejných sjezdovkách za přívětivější cenu.

Zdroj Zde