Erdogan si v Sýrii plní sen o osmanské říši. Turecké stavební firmy větří příležitosti

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan v roce 2017 prohlásil, že syrské boje neskončí, dokud se autokrat Bašár Asad nevzdá moci. Ankara stála za protirežimním hnutím dlouhé roky a Erdogan nyní může po úspěšné bleskové ofenzivě rebelů konečně začít sklízet ovoce. S ovládnutím Sýrie tureckými spojenci vzrostl jeho regionální vliv a vylepšilo se jeho postavení vůči Rusku a Íránu. Turecké firmy se navíc těší na to, že budou hrát velkou roli při poválečné obnově zdecimované země.

Řada odborníků se domnívá, že Erdoganova role při pádu režimu v Damašku byla klíčová. „Je to velmi sterilní revoluce, abych tak řekl. Od zahájení operace až po lokální praktiky je vliv Turecka patrný na každém kroku,“ řekl webu Middle East Eye někdejší šéf Národní koalice pro syrskou revoluci a opoziční síly Chálid Chodža. O tom, že byla Ankara v centru dění, svědčí mimo jiné i říjnové prohlášení Erdogana, že brzy přijdou dobré zprávy, které zajistí bezpečnost jižních hranic Turecka.

Pád Asada představuje pro Ankaru i rizika

Hlavním nástrojem Ankary v Sýrii je Syrská národní armáda (SNA), která působí na severu země podél turecké hranice. Erdogan ji používal především v boji proti Kurdům, které vnímá jako hlavní bezpečnostní riziko a chce za každou cenu zabránit tomu, aby v sousedství Turecka vznikl samostatný kurdský stát. Má se však za to, že Ankara nejspíš čile spolupracovala i s islamistickým uskupením Haját Tahrír aš-Šám (HTS), jež se stalo dominantní silou povstání.

„I když vláda prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana HTS otevřeně nepodporuje, nedávné úspěchy hnutí by byly nemyslitelné bez vojenské a logistické podpory Turecka a poskytnutí pokročilých zbraní,“ napsal ve své analýze Fuad Šachbazov z amerického think-tanku Stimson Center. Tvrdí, že to dokládají záběry bojovníků uskupení, jejich dovednosti v užívání dronů a další schopnosti. Jiní analytici tvrdí, že Ankara dokonce roky pracovala na umírnění HTS, které mnohé státy stále považují za teroristickou skupinu.

Erdogan se zároveň podle několika zdrojů snažil takřka do poslední chvíle s Asadem dohodnout, ale syrský autokrat to odmítal. Žádal úplné stažení tureckých vojsk ze Sýrie, čímž nejspíš utvrdil Ankaru v rozhodnutí podpořit ofenzivu. Je však vysoce pravděpodobné, že tak velký a rychlý úspěch povstalců je i pro Erdogana překvapením. Aby neztratil investice, které do změny režimu vložil, bude pro něj důležité udržet jednotu mezi povstalci a pomoci vzniku stabilní vlády. Navíc nyní hrozí, že úspěchem povzbuzení rebelové z HTS nebudou už tolik ochotní Turecku naslouchat.

Otázkou také je, jak do situace promluví nastupující americký prezident Donald Trump a zda Erdogan příliš nepopudí Západ svým postupem vůči Kurdům. V neposlední řadě se Ankara také bude muset vypořádat s izraelskými zájmy v Sýrii. Židovský stát tam v posledních dnech provedl stovky úderů na strategické vojenské cíle, které zdůvodňuje zajištěním vlastní bezpečnosti. Citlivým bodem se mohou stát především Golanské výšiny.

Akcie tureckých stavebních společností už posílily

Ankara sleduje v Sýrii několik cílů. Kromě eliminace Kurdů by ráda do země navrátila na tři miliony uprchlíků, kteří Erdoganovi působí potíže v domácí politice. Podmínkou úspěchu tohoto plánu však je, že se země stane skutečně bezpečnou a lidem tam nebudou hrozit represe. Tisíce Syřanů sice proudily přes tureckou hranici hned po pádu Asada, řada jich ale svůj odchod dobře zvažuje.

„V mnoha regionech v Sýrii stále není voda, elektřina funguje v určitou denní dobu. Není ani jasné, kdo a jak bude zemi vládnout, ale musíme se vrátit, abychom Sýrii postavili na nohy,“ citovala stanice BBC chemického inženýra Ibrahima, jenž žije v Turecku v bezprostředním sousedství své vlasti už dvanáct let.

Návratu běženců nahrává fakt, že jejich životní podmínky se v posledních letech v Turecku zhoršily v důsledku ekonomických obtíží země a s růstem inflace. K tomu tam posílily protipřistěhovalecké nálady a vláda zpřísnila imigrační politiku. Někteří turečtí komentátoři přesto varují před přílišnými očekáváními kolem přesunu syrské populace, která by nakonec mohla vést k dalšímu růstu napětí. Na druhé straně zaznívají obavy, že rychlý odchod Syřanů by poškodil tureckou ekonomiku, jelikož zajišťují levnou pracovní sílu v textilním průmyslu, službách a v dalších odvětvích.

Do Sýrie se však chystají i Turci, přesněji turecké firmy. V kombinaci geografické blízkosti, politického vlivu Ankary na dění v sousední zemi a existujících byznysových vazeb vidí velké příležitosti. „Je jisté, že Turecko bude nejefektivnějším hráčem v regionu s ohledem na své oběti za poslední desetiletí. A bude nejdůležitější zemí při obnově Sýrie, i když se něco takového nestane přes noc, protože je zapotřebí politické stability a sestavení vlády,“ řekl agentuře Anadolu Abdulhamit Akcay z turecké asociace vývozců cementu, skla a keramiky.

Turecku se už v posledních letech podařilo překonat předválečnou úroveň exportu do Sýrie zejména v oblasti zemědělských produktů, chemických výrobků, oceli a elektroniky. Nyní doufá, že vývoz dále poroste. Velké plány přímo v zemi pak mají stavební společnosti. V loni zveřejněné zprávě Světová banka odhadla, že celkové škody v nejdůležitějších syrských městech a sektorech se od počátku války v roce 2011 vyšplhaly až na 11,4 miliardy dolarů.

Další na řadě může být Arménie

„Infrastruktura v Sýrii se během občanské války téměř úplně zhroutila a bude obnovena. Myslím si, že turecký stavební sektor se svými obrovskými zkušenostmi po celém světě může v tomto procesu hrát ústřední roli,“ je podle zmíněné agentury přesvědčen i Mustafa Gültepe z asociace tureckých exportérů TIMP. Akcie stavebního sektoru na burze v Istanbulu už také v reakci na dění v Sýrii posílily.

Erdoganovy ambice a plány však přesahují Sýrii. Už delší dobu je jasné, že člen NATO chce získat co nejvíce vlivu v celém východním Středomoří a stále více upevňuje své pozice v Libyi. Promlouvá do vývoje na Ukrajině a spřádá své plány v Černém moři.

Prostřednictvím Ázerbájdžánu a jeho operací v Náhorním Karabachu se mu také podařilo posílit v oblasti jižního Kavkazu. Účinně tak potírá vliv Íránu a do jisté míry i Ruska. Aktuální vývoj v Sýrii a neschopnost Moskvy a Teheránu ho zvrátit by mohly Erdogana dovést k myšlence, že uzrál čas realizovat další kroky ke zvýšení tureckého vlivu.

Baku v poslední době usiluje o to, aby získalo takzvaný koridor Zangezur skrz Arménii, který by propojil jeho hlavní území s exklávou Nachičevan. „Pokud Turecko, povzbuzené výsledkem v Sýrii, nyní poskytne podporu Ázerbájdžánu, aby prosadil kontrolu nad obchodní cestou koridor Zangezur, která spojí Ázerbájdžán s Tureckem, Írán bude zcela odříznut od Kavkazu,“ napsal pro magazín Foreign Policy blízkovýchodní expert Vali Nasr z americké Johns Hopkins University. „Pro Írán by to mohlo vypadat jako obnovení kontroly osmanské říše nad Kavkazem a Levantou, se kterou se potýkal od 16. do 20. století,“ poznamenal.