Evropa se s Trumpem pořádně zapotí a může se bezpečnostně rozklížit

Osmasedmdesátiletý Donald Trump se vrátí do Bílého domu, republikánům k tomu připadne Senát a není vyloučené, že získají i Sněmovnu reprezentantů. Vítězství exprezidenta sice tentokrát nikoho nezaskočilo jako v roce 2016, překvapující však je, s jakým přehledem nakonec zvítězil nad demokratkou Kamalou Harrisovou. Průzkumy přitom byly v poslední chvíli před hlasováním velmi vyrovnané. Příští měsíce ukážou, zda Trump svého přesvědčivého zisku využije k velkým změnám a jestli se na jeho vládu podařilo Evropě dostatečně připravit. Demokraty zcela jistě čeká nelehká debata o vlastní budoucnosti.

Trumpovi se nakonec nejspíš dařilo ve všech sedmi klíčových státech, ve kterých se čekaly tuhé boje. V následujících dnech se zcela jistě bude řešit, jestli demokratům ublížila letní výměna kandidáta na poslední chvíli bez řádného procesu primárek nebo o vítězi rozhodla nejsilnější témata, tedy ekonomika a životní úroveň a migrace.

Jisté je, že chuť Američanů po Trumpově návratu je zjevně velmi silná a je otázkou, zda by ho vůbec dokázal porazit nějaký jiný protikandidát. Demokratická strana si každopádně bude muset vyřešit, na jakého voliče chce v budoucnu cílit, protože taktika boje za záchranu demokracie a silného důrazu na ženská práva očividně nestačila.

Dobrou zprávou určitě je, že zemi zřejmě nečekají žádné bouře a násilnosti, kterých se komentátoři báli v případě těsného vítězství Harrisové. Trumpovi sympatizanti, kteří čtyři roky hovoří o ukradených volbách, tak vidí, že jejich adept uspěl i v okamžiku, kdy v Bílém domě sedí demokrat Joe Biden a nikdo se nepokusil volební vítězství MAGA zmařit podvodem.

To by aspoň částečně mohlo obnovit jejich důvěru v instituce a demokratické procesy v zemi. K zakopání příkopů v americké společnosti to však nejspíš stačit nebude a v následujícím období se pravděpodobně ještě prohloubí rozdíly mezi jednotlivými státy, které patří mezi silné bašty obou stran.

V tuto chvíli není jasné, jestli bude Trump svého přesvědčivého mandátu využívat k prosazení výrazných změn, například k realizaci plánu velké deportace nelegálních imigrantů. Bude zajímavé sledovat, kolik z toho, co řekl v kampani, myslel vážně a co byla jenom ostrá předvolební rétorika. Jisté ale je, že v některých oblastech svými silnými prohlášeními vzbudil tak velká očekávání, že pokud je aspoň částečně nenaplní, dočká se nejspíš hlasité kritiky.

Evropané budou především pozorně sledovat, jak se vypořádá se slibem, že velmi rychle ukončí válku na Ukrajinu. Takový plán totiž vzhledem ke stavu na bojišti zcela jistě nebude možné realizovat bez velkých územních ztrát pro Kyjev a je otázkou, zda republikán nabídne bránící se zemi alespoň nějaké bezpečnostní záruky.

Je sice možné, že Trumpova snaha o uzavření brzkého příměří ztroskotá, vyhlídky pro Ukrajinu jsou však i tak neradostné. V poslední době se totiž zdá, že se i stále více jejích sympatizantů smiřuje s tím, že pro Kyjev nevýhodná dohoda je nevyhnutelná a v podstatě se čeká na to, až republikán tuto špinavou práci vykoná.

Zatímco Trumpovi odpůrci se bojí toho, že se Spojené státy pod jeho vedením budou za Atlantikem stále méně bezpečnostně angažovat, jeho příznivci to vnímají jako příležitost pro posílení evropské autonomie. Poslední roky ale naplno ukázaly, jak rozdílné zájmy jednotlivé země na starém kontinentu mají.

Budoucí americká administrativa pravděpodobně bude tlačit evropské spojence v NATO k tomu, aby na obranu tentokrát vydávali ne dvě, ale dokonce tři procenta HDP. Tento cíl bude v době hospodářských potíží nejspíš ochotná a schopná realizovat pouze část zemí. Ve výsledku by tak spíše než k formování silné Evropy mohlo dojít k prohloubení rozdílů a propastí mezi členy a dost možná ke vzniku užší bezpečnostní spolupráce na východním křídle Severoatlantické aliance.

K rozhlodávání Evropské unie patrně přispějí někteří politici, kteří Trumpovo vítězství netrpělivě vyhlíželi, v čele s maďarským premiérem Viktorem Orbánem. Jestli má nějaké téma potenciál sedmadvacítku naopak semknout, tak jsou to dovozní cla. Pokud se republikán pustí do velké revize světového obchodu a své vysněné tarify uvalí i na EU, nebude se to patrně líbit žádné členské zemi. Z Bruselu už dopředu bojovně zaznívalo, že je unie připravená být v tomto směru mnohem tvrdší než za minulé Trumpovy administrativy.

Patrně nejdůležitější otázkou bude, jestli se Evropské unii podaří budoucího prezidenta přesvědčit o tom, že ji USA potřebují mít po boku ve svém soupeření s Čínou. V tomto směru ale Trump bude zcela jistě chtít vidět konkrétní kroky k potírání vlivu asijské velmoci ve všech možných oblastech od obchodu, přes investice po špionáž. Je přitom vysoce pravděpodobné, že Peking se bude pokoušet transatlantické partnerství co nejvíce rozleptat. Evropa se tak bude muset rozhodnout, jestli jí stojí za to bojovat o americké spojenectví, nebo se bude pasivně smiřovat se slábnoucí rolí Západu.