Evropa se začíná bát zpomalení ekonomiky, ECB zatím neporazila inflaci
Data dependency, kterou Evropská centrální banka (ECB) poslední dobou vášnivě akcentuje, znamená, že se změní její názor, změní-li se fakta. A k tomu od posledního zasedání bankéřů z Frankfurtu skutečně došlo. Zatímco na minulém shromáždění vše nasvědčovalo tomu, že ECB bude pokračovat v kvartální frekvenci snižování úroků, ekonomické zpomalení donutilo banku vydat se s úroky dolů i v říjnu.
Nutno dodat, že komentáře představitelů rady guvernérů v posledních týdnech naznačovaly, že se „cut“ na aktuálním zasedání uskuteční. K benevolentnějšímu nastavení měnové politiky se přiklonili i notoričtí jestřábi jako například Isabel Schnabelová. Ta se nechala slyšet, že rizika hospodářského zpomalování již v této fázi nelze ignorovat. I šéfka ECB Christine Lagardeová explicitně zmínila, že hospodářská aktivita je ve srovnání s prognózou slabší. Ochabující vitalita je patrná napříč sektory.
Bankéři si všímají i hrozby protekcionistických opatření v zahraničním obchodě, jež mohou vést ke zhoršení exportů. Potenciálním nebezpečím jsou také zpožděné dopady stále poměrně přísné měnové politiky – ty mohou prohloubit ekonomickou bolest. Navzdory tomu, že rizika zůstávají nakloněna směrem dolů, frankfurtští bankéři stále věří hladkému přistání.
Šéfka ECB se odmítá zavázat ke konkrétním krokům do budoucna. Přestože se ekonomický výhled zhoršuje a dostává se do popředí, ECB prozatím nedosáhla konečného vítězství nad inflací. Proto rada guvernérů jednomyslně odhlasovala snížení o čtvrt procentního bodu a o razantnějším uvolnění politiky se neuvažovalo. Po dvouleté inflační epizodě se v eurozóně investoři pomalu začínají strachovat, aby se ECB nevmanévrovala do situace, která ji trápila v poslední dekádě: tedy návratu deflačních tendencí a dlouhodobého podstřelování dvouprocentního cíle cenové stability. Sílí hlasy, že nastavení monetární politiky je s ohledem na předpokládaný vývoj cen zbytečně restriktivní.
Naproti tomu na druhé straně Atlantiku se stáváme svědky opačného problému. Inflace sice zpomaluje, ale poslední report vyšel nad odhady. Pokud bychom se zaměřili na jádrové ceny, které lépe reflektují poptávkové tlaky v ekonomice, tak od začátku roku dosahují znepokojivé úrovně 3,9 procenta. Správci peněz tedy začínají pochybovat o tom, že se Fed rozhodl správně, když na minulém zasedání poslal sazby dolů rovnou o půl procentního bodu.
Tyto obavy se zrcadlí na trhu delších amerických vládních dluhopisů. Výnos klíčové desetileté splatnosti se od zářijového zasedání centrální banky zvýšil zhruba o 0,4 procentního bodu. Správci peněz si kladou dotaz, zda nemůže příliš rychlé a teoreticky předčasné uvolnění měnové politiky Fedu přispět k návratu inflace. K tomu můžeme připočíst americké prezidentské volby, kde Trump prosazuje značně prorůstovou, tedy i proinflační hospodářskou politiku. Ani Harrisovou nelze označit za ztělesnění fiskální odpovědnosti.
Na globální ekonomické mapě se tedy opět začíná rýsovat monetární divergence, která se propsala do kurzu eura, jež vůči dolaru opět oslabilo pod úroveň 1,1. Po zasedání ECB zamířila jednotná evropská měna ještě výrazněji dolů, jelikož se do popředí zájmu dostává neuspokojivý ekonomický výhled. Prozatím není jasné, zda je slábnoucí inflace přechodný jev, nebo začátek nového trendu.
ECB stále upozorňuje na zvýšenou cenovou dynamiku v sektoru služeb. Na druhou stranu jednotlivé ekonomické a investiční narativy se střídají s nevídanou rychlostí. Tvůrci hospodářské politiky tak stojí před nelehkou úlohou: musejí správně odlišit signály změny trendu od šumu a umět na ně promptně reagovat.
Autor je portfolio manažer společnosti Cyrrus